Tento víkend se táborský fakír Petr Fiedor stal i držitelem titulu Rekordman roku 2009. K prestižnímu titulu muže vyneslo ležení na střepech. Poležel si na nich nepřetržitě deset dnů.

Že už byste nevstali?

To pro Petra to bylo ještě málo. Bylo mu líto, že soutěž skončila.

„Na střepech z 60 pivních lahví jsem ležel deset dnů bez potravy a poslední tři dny i bez tekutin a ještě se zavázanýma očima, přelepenou pusou a ještě jsem měl ucpané uši,“ přiblížil svůj nevšední „odpočinek“, během něhož ale zhubnul o 12 kilogramů.

Na lůžku se sklem vydržel 240 hodin a čtyři minuty. Navíc byl připoután obojkem a na sobě měl pouze spodní prádlo. Podloženou měl pouze hlavu. Tento rekord vytvořil loni v květnu v Pelhřimově. „Pokořil jsem tak vlastní osm let starý rekord, který jsem držel za tři dny na tomto lůžku. Tenkrát jsem ale normálně přijímal potravu,“ dodal s tím, že ve světové knize má zapsáno pět rekordů, v české zhruba třiatřicet.

Kdo je Petr Fiedor

Třicetiletý muž, který slast prvního rekordu ochutnal 24. října 1998 na letišti na Všechově, kdy při rychlosti 143 kilometrů za hodinu ležel bez držení na střeše auta. Tento rekord zatím nikdo nepřekonal. Vyučil se strojním mechanikem, vystřídal tři zaměstnavatele a nyní je na volné noze. Plně se tak věnuje svému koníčku a umění. Je rozvedený, bezdětný.

Není to odtučňovací kúra

Rekordman důrazně upozorňuje, že tento jeho výkon není možné zaměnit s odtučňovací kúrou. „To opravdu nejde, vše o hladovění jednak už mám nastudované a jednak mě hlídají odborníci z oblasti medicíny. Byl jsem napojen na EKG, teplotní sondy, tlakoměr a další přístroje. Jde o to nezbláznit se z toho.“

Potvrdilo se mu, že když člověku chybí jeden ze smyslů, nahradí ho jiný. Ovšem překvapila jej rychlost. Prvních pár hodin po zacpání uší neslyšel ani hlasitý hovor bezprostředně vedle sebe. Po 12 hodinách už byl schopen rozeznávat i šepot za zavřenými dveřmi.
Kdo by čekal, že mu ze zad trýskala krev, je na omylu. „Střepy se o kůži ztupí, vlastně se olámou, takže pak ležíte ve skelném prachu. Kůži mám maximálně podrážděnou.“

Vítězná nominace

Na neobvyklém lůžku se dokonce vrtí jako v běžné posteli. K takovému výsledku ale potřeboval 13 let tvrdé práce.

Na jaký svůj rekord jste nejvíc hrdý?
Nemluvil bych o hrdosti, ale některých si vážím, mám z nich radost nebo mne zaujmou pro nějaké parametry. Takže rád mám právě tento rekord, už proto, že se u něj sešli fajn lidi, proto jak probíhal a koneckonců i kvůli této ceně. Ale mám rád i rekord v běhu s ohněm na zádech, legraci jsme si užili při srandarekordu v klečení na hrachu na vytrvalost.

Jak se na své kousky připravujete?
Ať už jde o rekordy s ohněm, břity, připínáčky nebo teď jsem táhnul 1500 kilo těžký auto za ostří mačety, tak si o tom musím hodně zjistit. Například i jak si poskytnout první pomoc, kdyby se nedej bože něco stalo. Takže hlavně se vzdělávám, mám záchranářský kurz, kurz první pomoci, mám kurz zdravotní masáže se specializací na relaxační masáže. Tělo mne zajímá a průběžně se s ním seznamuji stejně jako s fyzikou či chemií.

Kudy vedla vaše cesta k titulu rekordmana?
Tohle byla třetí nominace, která konečně vyšla a stal jsem se tak v historii soutěže nejnominovanějším člověkem na tuto cenu. Ale myslím, že ještě není všem dnům konec.

Vás k tomu nasměroval otec, kdy jste aktivně začal?
Otec založil první šermířskou skupinu na Táborsku, takže velmi rychle jsem k tomu přičichl. Tuším asi v osmi letech jsem tedy nasával divadlo a pak už to šlo rychle. Chtěl jsem si ale najít něco svého. Zkusil jsem kaskadéřinu, ale nebyla moc velká důvěra od obědnavatelů, takže jsem si ji nechal spíš na pozdější dobu a začal jsem s fakírskou prací. No a v devatenácti jsem už měl první český rekord, v jedenadvaceti světový. A dnes, když režisér Pojišťovny štěstí potřeboval někoho, kdo umí chodit po žhavým uhlí, tak zavolal rovnou mně. Dnes mám za sebou asi třicet natáčení: filmy, zábavné pořady, Vyvolení, nebo seriály.

Takže se tím už živíte, jak dlouho jste na volné noze?
Od roku 2002.

Co úrazy, jsou časté?
Tak tomu se člověk nevyhne, ale snažím se jim předcházet. Jenže ne všemu se lze vyhnout. Většinou vás zradí něco, s čím vůbec nepočítáte nebo jde o takovou náhodu, že se s ní ani počítat nedalo. Vážný úraz jsem neměl žádný, tržný rány z vystoupení žádný, jednou mě nestačili včas uhasit, takže nějaké popáleniny, ale naštěstí bez následků.

Kdo vymýšlí nová čísla?
Pro inspiraci jako zdroj využívám svět, ale nápad pak si sám dál rozvíjím a měním, takže ve výsledku by si ho asi ani autor nepoznal. Někdy je pro mne zdrojem kniha Historie trestu smrti nebo Dějiny tortury, a dále originální nápady někoho jiného. Tady ale musím dodržet jeho parametry. Někdy přijdou s nápadem kluci z Agentury Dobrý den.

Když jste deset dnů ležel na střepech, ztratil jste u toho pojem o čase?
Úplně se pojem o čase nedal ztratit, byly například dohodnuty určité signály, ze kterých jsem věděl, jaký je asi čas. A pak taky podle pohybu lidí, věděl jsem, že když do Domu dobrých dnů začali přicházet lidi, tak je devět ráno, neboť v tu dobu se otvíralo.

O čem jste si přemýšlel?
Podle situace. Buď jsem si povídal s lidmi a když se pak úplně vypnete, tak si bloumáte v sobě a vnímáte každý kousek sama sebe.

Když jste potom vstal, bolelo vás tělo?
Pochopitelně po deseti dnech přišla motolice, tělo si zvyklo, že leží. Receptory vnímání krevního tlaku i mozek si zvykly na vodorovnou polohu, takže pak se mi asi šest hodin točila hlava. Další věcí je rapidní úbytek na váze a dehydratace, i když byla hlídaná.

Co se dělo po udělení titulu?
Kromě zájmu médií mám uzavřenou jednu kapitolu a teď mám krásně otevřený prostor pro to, co bude dál. Nápadů mám hodně, tak bude prostor.

Řekněte, co to je v dnešní době fakír?
Tak původně to byli náboženští asketové, kteří dokazovali svým utrpením víru v Boha, například tuším v Indii je muž, který hold svému Bohu vzdává tím, že už hodně let drží ruku nad hlavou. V moderním pojetí je to hlavně sportovní fakířina, tedy přenáším tyto kousky na výkony, které se dají změřit. Rozhodně nevzdávám hold nějakému Bohu.

Co všechno už umíte?
Tak toho je strašně moc, spíš bych řekl, co neumím. Neumím sbírat houby, neumím kolektivní sporty, nevlastním řidičský průkaz, i když řídit auto ale umím. Nebaví mě tancovat. Do zbytku alespoň umím kecat.