VYBRAT REGION
Zavřít mapu

REPORTÁŽ: Jak přežít noc na ústeckém nádraží

Ústí nad Labem /FOTOGALERIE/ – Nečum! Jednoduchá, ale účinná rada pro každého, kdo chce přežít noc na ústeckém hlavním vlakovém nádraží. V temném koutě centra města Ústí, kde to i po setmění „žije“.

20.11.2009 12
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií

Bezdomovec Honza. Jeden ze slušnějších obyvatel ústeckých ulic. Často tráví čas i na nádraží.Foto: DENÍK/Martin Klimeš

Na nádraží jsem dorazil po setmění, abych si na vlastní kůži „užil“ změnu z živého místa plného nadšených studentů a spěchajících pracujících v místo plné zoufalé beznaděje.

V to se totiž nádraží mění večer co večer, rok co rok. A nic na tom nezměnila ani jeho nedávná moderní rekonstrukce.

Tiché apartmá

Ústecké nádraží se s příchodem mrazivých dní stává velkým lákadlem pro lidi bez přístřeší. Nádražní halu jich okupuje více, dva mají v hale nejspíš „apartmá“, ze kterého vycházejí jen příležitostně. Postávají u topení a tiše si povídají o věcech, které považují za důležité.

Nebo si možná jen krátí čas, který se tu neskutečně vleče. Během nedělního podvečera kolem nich procházejí stovky studentů vracející se na kolej. Většina z nich si nejspíš nenápadné dvojky ani nevšimne.

Nikoho neobtěžuje, kolemjdoucí neruší.

Po deváté hodině v hale ubývá cestujících a značně přituhuje. Kovové sedačky brzo vzdávám i já. Obcházím nádražní prostory a čtu si informační cedule. Kniha, kterou jsem beztak zapomněl doma, by mě asi stejně nezahřála. Možná zapálená, ale tolik pozornosti jsem budit nechtěl.

Zima se pomalu rozlézá do kostí a zdá se, že bezdomovci mají v hale i jiný problém, nestálost svého „sídla“.

Bacha, policajti

„Jdou sem. Policajti,“ drmolí vyděšeně postarší žena, která se zrovna vrátila z krátké procházky před halou. Strážníci dojdou na sotva slyšitelnou vzdálenost k dvojici bezdomovců a ti se beze slova balí a odcházejí.

Policisté rychle procházejí nádraží a mizejí pryč. Od jejich odchodu uběhne sotva pět minut, když se zmrzlý pár vrací zpět k topení.

Trochu živo začíná být až ve tři čtvrtě na deset. „Bum. Prásk,“ rozléhá se téměř prázdnou nádražní halou. Snědý mladík tluče do automatu na limonádu a rozčiluje se, že mu automat nevrátil peníze.

Mladík oblečený jen v lehké mikině zamíří ven, aby se v mžiku vrátil s klackem v ruce. Zkušeně leze pod automat a šmátrá. Vypadá, že ví kudy, ale po chvíli nevydrží a pro jistotu vyzkouší opět hrubou sílu.

Několik málo přítomných klopí zrak a dělá, že nic nevidí. I já si uvolněnou dlaždici pod sebou prohlížím s nebývalým zájmem a doufám, že chybějící peníze nebude chtít ode mě. Snahu o dobytí automatu přerušuje až dvojice strážníků.

„Ale ten automat mi nevrátil peníze,“ brání se Rom. Strážníky čekající na doklady nepřesvědčil. Po důkladné kontrole policisté pokračují dál a mladík po chvíli odchází též.

V hale je opět klid, který jen občas přeruší nádražní hlášení. Euronight bude mít deset minut zpoždění…

„Aspoň chvilka navíc, kterou tu nebudu muset tvrdnout sám,“ říkám si a rozhlížím se studenou halou. Na vlak čeká jen studentík, kterému ujel vlak do Prahy. Alespoň bych ho tak tipoval. Případnému útoku trojice, která se s přestávkami střídala na nápojových automatech, by odolával jen stěží.

Přesto mi dává určitou naději. Naději, že domů dorazím živ a zdráv.

Dvojice bezdomovců dál klábosí u sotva hřejícího topení a nevšímá si trojice, která od nápojových automatů pravidelně odbíhá do nedaleké herny. Problémy zřejmě nepotřebuje ani pán ve středních letech za pokladnou. Nejspíš má doma rodinu, ke které se ráno rád vrátí. Zůstali jsme sami. Začínám pociťovat úzkost, ale zima je silnější. Silnější než strach.

S blížící se půlnocí se dvojice bezdomovců začíná pomalu ukládat k odpočinku na železné sedačky. Do haly se trousí další lidé zoufale hledající alespoň něco pro zahřátí či místo, kam složit hlavu. Poslední nedopalek a aspoň trocha spánku. Asi to jediné, co mohou obyvatelé nádraží od dnešní noci očekávat. Ačkoli si chodím pravidelně před nádraží zakouřit, nikdo z nich se na mě ani nepodívá. Každý si hledí svého a je rád, že je rád.

Až dlouho po půlnoci se odvažuji položit otázku, která mi na jazyku leží už několik hodin. Proč?
„Nemám kam jít,“ odpovídá poměrně čistě vypadající Rom v důchodovém věku. A že prý ústecké nádraží obývá již tři měsíce. „Poté, co jsem přišel o důchod, jsem sem přijel za známými, ti mají ale svých starostí dost a starat se o mě nemohou,“ vysvětluje pomalu.

Práci mu prý nikdo nedá a bez ní nemá jak sehnat peníze na azylový dům. „Co je na spaní na nádraží nejhorší?“ ptám se ještě. „Zima,“ odpovídá bez váhání. Souhlasím.

Za těch pár hodin, které jsem na nádraží strávil, mi pěkně zalezla za nehty. Od nosu mi téměř kape. Vděčně nasedám do auta, které mě odváží domů. K horkému čaji, vaně a vyhřáté posteli. Přežil jsem noc na hlavním nádraží a vyvázl jen s nachlazením.

Autor: Martin Klimeš

20.11.2009 VSTUP DO DISKUSE 12
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
2

Ze soboty na neděli se mění čas. Na posun jsou citliví lidé i zvířata

Předseda hnutí STAN Petr Gazdík (vlevo) a první místopředseda Vít Rakušan.
AKTUALIZOVÁNO
4 5

Jeden program, jedno logo! Hnutí STAN půjde do voleb v koalici s lidovci

Ocenění pro Vránovou. Získala Thálii za celoživotní mistrovství v činohře

Herečka Alena Vránová převzala dnes večer v Praze za dlouhotrvajícího potlesku zaplněného hlediště české první scény prestižní Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Na jevišti historické budovy Národního divadla v Praze stála už před devíti lety, kdy přebírala prestižní pohár za výkon v inscenaci Bouřlivé jaro v Divadle Ungelt, které je už téměř 20 let jejím druhým domovem.

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

/ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ Od českého národního týmu se zítra v San Marinu očekává čisté konto. Podle kapitána Tomáše Sivoka však právě první pohled klame, svěřence Karla Jarolíma, a speciálně obránce, nečeká jednoduchá práce. 

Návštěva interiéru: petrolejová modř

Vydejme se do bytu mladého muže, úspěšného muže, fanouška dobrého umění, fotografie a modré barvy ve všech jejích odstínech. Pojďme se podívat do bytu s petrolejovou modří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies