„Škodu na autě, která prý bude mezi deseti až patnácti tisíci korunami, si rád zaplatím,“ popisoval Josef Násler. „Hlavně bych chtěl, aby se už nestalo, že si závory dělají, co chtějí.“

Vše začalo kolem půl třetí odpoledne. Řidič jel po hlavní silnici v katastru Františkových Lázní směrem na Hazlov. U železničního přejezdu u odbočky na Vojtanov zastavil, protože začal červeně svítit semafor. „Jezdím touto cestou často, a tak vím, že závory jsou dole déle. Vypnul jsem tedy motor.“ Po chvilce projel osobní vlak směrem od Františkových Lázní. Po jeho průjezdu se závory zvedly, světlo zhaslo.

Závory znovu spadly

„Nastartoval jsem a rozjel se,“ popisoval Násler. „A co se nestalo – po ujetí asi čtyř metrů jsem uslyšel ránu do střechy. Zahlédl jsem na druhé straně, jak jdou závory dolů. Okamžitě jsem začal couvat.“ Nevěřícně s ostatními motoristy kroutili hlavami. „Po malé chvilce směrem do Františkových Lázní proletěla drezína. Jela pěkně rychle a nedovedu si ani představit, co by se mohlo stát, kdybych jel trochu rychleji a zůstal mezi závorami.“

Na druhý pokus už čtenář projel. Když na vhodném místě zastavil, zjistil, že je auto odřené na střeše, levém blatníku a přední kapotě. Pustil se do nesnadné práce – chtěl zjistit, komu má takovou událost říct. Strážní domek u přejezdu byl prázdný, a tak jel na chebské nádraží. S informací šel za výpravčím, který ho poslal za nadřízeným. Neúspěšně. „A tak jsem zajel na Policii České republiky, kde jsem jim svoji příhodu vylíčil.“ Policisté řidiči poradili, ať zkusí zajet ještě na františkolázeňské nádraží. „Tam se mi místní výpravčí vysmál s tím, že to není možné, že jsem určitě jel na červenou, že mi svítilo do očí slunce a podobně.“

Běžná kontrola

Josef Násler vše druhý den pověděl svým spolupracovníkům. „Ti ten den čirou náhodou jeli do Aše na montáž. Asi v půl jedné mi kolega volá, že nějací chlapi v růžových vestách stojí u závor a něco tam dělají,“ sdělil. Nedalo mu to a jel se na místo podívat. „Když jsem pracovníky u závor oslovil, hned věděli, o co se jedná a co se mi přihodilo. Ale řekli, že dělají pouze běžnou kontrolu.“

Podle mluvčího Správy železniční dopravní cesty Pavla Hally se s případem zpětně nic neudělá. „V případě jakékoli pochybnosti o správné funkci konkrétního přejezdu a přejezdového zabezpečovacího zařízení a vznikla-li mu, jak v dopise uvádí, i škoda na vozidle, měl řidič zavolat dopravní policii a setrvat na místě.“

Pravděpodobně by se vyšetřování zúčastnil prý také zástupce drážního vyšetřovacího orgánu ze zákona, tedy Drážní inspekce.
„Pak by mohlo být zahájeno skutečné relevantní vyšetřování této události. Takto zpětně a pouze převyprávěnou formou nelze dělat nic.“ Je pravdou, že přejezd má záznamový systém o svojí činnosti, takže lze zpětně v čase dohledat jeho funkčnost, případně poruchu. Kdyby tak učinil ihned, mohl se přejezd bezprostředně po této události prověřit.

Rád bych, aby si závory nedělaly, co chtějí

Celé vyjádření Josefa Náslera: Jel jsem se svou ženou kolem půl třetí odpoledne autem po silnici I. třídy č. 64 v katastru obce Fr. Lázně, směr Hazlov, na železničním přejezdu u odbočky na Vojtanov. Při příjezdu začal blikat a svítit semafor, takže jsem před závorami zastavil. Jezdím touto cestou často a vím, že závory jsou dole déle, tak jsem si vypnul motor. Po chvilce projel osobní vlak směrem od Františkových Lázní. Po průjezdu se závory zvedly, zhaslo světlo. Nastartoval jsem a rozjel se. A co se nestalo. Po ujetí asi čtyř metrů jsem uslyšel ránu do střechy. Zahlédl jsem na druhé straně, jak jdou závory dolů. Okamžitě jsem zastavil a začal couvat. Na druhé straně jsem uviděl řidiče, jak také couvá, ale zřejmě ještě nebyl pod závorou. Nevěřícně jsme na sebe koukali a kroutili hlavami. Po malé chvilce směrem do Františkových Lázní proletěla drezína. Jela pěkně rychle a nedovedu si ani představit, co by se mohlo stát, kdybych jel trochu rychleji a zůstal mezi závorami.

Po projetí drezíny se závory opět zvedly a světla zhasla, projel jsem na druhou stranu, otočil jsem se a zastavil jsem na vhodném místě. Auto bylo odřené na střeše, levém blatníku a přední kapotě. Zašel jsem hned do strážního domku stojícího u závor. Tam jsem se na nikoho nedozvonil, asi je už nefunkční. Nasedl jsem do svého auta a jel do Chebu na nádraží, abych tuto příhodu někomu sdělil. Po cestě jsem nechal doma ženu, neboť ta z toho byla velice špatná, protože myšlenka na to, co se mohlo stát, byla pro ni skličující.

Na chebském nádraží mě paní z informací poslala za výpravčím. Ten mi sdělil, že neví, co s tím má dělat, a odkázal mě na svého nadřízeného.. Toho jsem se nemohl dovolat, tak jsem zajel na Policii České republiky, kde jsem jim svoji příhodu vylíčil. Vše jsme sepsali, neboť jsem chtěl mít nějaký doklad o této události. Mám u sebe úřední záznam o podání vysvětlení. Auto bylo v dobrém technickém stavu, dechová zkouška negativní. A myslím, že už jsem zkušený řidič, neboť řidičský průkaz mám od roku 1972 a stále jezdím bez nehod.

Bylo mi řečeno, ať si zajedu na františkolázeňské nádraží a sdělím jim, co se stalo. Tam se mi místní výpravčí vysmál s tím, že to není možné, že jsem určitě jel na červenou, že mi svítilo do očí slunce apod. Řekl mi, že závory jdou nahoru sedm vteřin a semafor má prodlevu a svítí i po zvednutí závor. Já jsem z nádraží zajel zpátky k závorám s tím, že si počkám na jejich funkčnost. Najednou se tam objevil technik zodpovědný za chod závor. Taky povídal, že se to stát nemohlo a že se podívá na černou skříňku, kde je možné vše zjistit. Ujistil mne, že závory jdou sedm vteřin nahoru, světlo svítí déle atd. Co čert nechtěl, jel zrovna vlak. Závory šly nahoru maximálně tři vteřiny a semafor vypnul hned, když závory stály. Takže žádné prodlevy.

Tak jsem jel zpátky do Chebu a zašel na Českou pojišťovnu, kde jsem opět člověku, který má tyto věci na starost, popsal svoji story. Likvidátor pojistné události vše zdokumentoval a řekl mi, ať zjistím, zda a kde jsou České dráhy pojištěné, pak že budeme pokračovat dále. Vše jsem druhý den pověděl svým spolupracovníkům. Čirou náhodou jeli do Aše na montáž. Asi v půl jedné mi kolega volá, že nějací chlapi v růžových vestách jsou u závor a něco tam dělají. Sedl jsem do auta a jel se tam podívat. Bylo tam osobní auto a nějací montéři tam cosi dělali v ocelové boudě (zřejmě elektrotechnika pro závory) vedle kolejí.

Když jsem je oslovil, hned věděli, o co se jedná, co se mi přihodilo. Ale oni prý dělají pouze běžnou kontrolu. Pak jsem jel zpátky do Chebu. Pár minut po čtrnácté hodině jsem jel ze Třebeně. Nedalo mi to a opět jsem se jel podívat k závorám. Tam už stála dvě auta firmy „ATE“ z Wolkerovy ulice v Chebu a pilně se zde pracovalo. Po příjezdu domů jsem zavolal technikovi, aby mi sdělil, co bylo v černé skříňce. Bylo mi sděleno, že bylo vše v pořádku, světla svítila a žádné přerušení nebylo možné. Ptal jsem se také, kde jsou České dráhy pojištěny. Sdělil mi, že nikde, že je prý nikdo nepojistí kvůli častým problémům. Je to divné, ale nebudu se po tom pídit. Nakonec mi ale řekl perličku. Neboť tohoto pána znám a tykáme si, tak mi sdělil jednu informaci doslova:

„Pepo, musel jsi jet na červenou a už se povídá, že ti chce policie za tento přestupek vzít sedm bodů, tak jdi raději od toho.“
No to mi vyrazilo dech. Nevím, za co se bere sedm bodů, ale určitě ne za to, že mi padnou závory na auto, a přitom světla nesvítila a závory stály. Nevím, co se bude dále dít, ale když jsem viděl aktivitu montérů z „ATE“, tak věřím tomu, že už bude vše v pořádku. A už toto mi stojí za to, že jsem někomu třeba zachránil ne plechového miláčka, ale nějaký ten život, a o to mi hlavně jde nejvíce. Škodu na autě, která prý bude mezi 10 – 15 tisíci korunami, si rád zaplatím, hlavně že se už nikdy nestane, že si závory dělají, co chtějí.

Josef Násler