V pětadvaceti letech se rozhodla, že opustí pardubickou nemocnici a pojede pomáhat do rozvojových zemí. „V lednu roku 1985 byl vypsán konkurz. Nejprve jsem dostala nabídku do Jemenu, ale tu jsem odmítla a vybrala si Libyi. Celkem nás bylo asi pětadvacet z celé republiky,” líčila tehdejší zdravotní sestra pardubické nemocnice Renata Jetmarová.

Čekal ji jeden šok za druhým

„Už od první chvíle, co jsme do Libye přijeli, nás čekal jeden šok za druhým. První noc jsme strávili v bývalém nevěstinci, kam chodili hlavně Američané. Pak jsme se přesunuli do nemocnice, kde jsme měli pracovat. Byla to krásná univerzitní nemocnice na okraji Tripolisu. Takový luxus jsme nikdy předtím neviděli,” přiznala Renata Jetmarová, která do Libye zamířila v červnu roku 1985. „Původně jsem zde měla pracovat dva roky. Nakonec jsem si tam pobyt prodloužila na pět let,” poznamenala bývalá pardubická zdravotní sestra, která se měla možnost osobně setkat s bývalým libyjským diktátorem Muammarem Kaddáfím.

V Kaddáfího privátním zařízení

„Do nemocnice, kde jsem pracovala, přišla zdravotní sestřička z Polska. Zastavila jsem ji, co tady dělá a ona na to, že shání někoho, kdo by jí pomohl se sterilizací. Nabídla jsem se, že jí klidně pomohu. Naložila mě do auta a odvezla do míst, která mi připomínala spíše pardubickou věznici. Netušila jsem, že jsem se ocitla v Kaddáfího privátním zdravotnickém zařízení. Zvenku byly vidět jen vysoké, betonové zdi, ale vevnitř to byl takový luxus, který jsem nikdy předtím nepoznala. Všude byla obrovská kouřová skla a supermoderní vybavení.

V jedné místnosti byl sterilizátor. Polka, která mě tam dovedla, mi oznámila, že musí dojít pro pacienta. Stále jsem se ptala, kdy přijde, ale ona mě upozornila, abych moc nemluvila, že všude jsou kamery. Vtom se rozlétly dveře a v nich se objevil Kaddáfí. Byla jsem v šoku. Přiznám se, že mě po šesti týdnech pobytu v Libyi rozčiloval, když jsem ho viděla všude na billboardech, jak se na lidi dívá spatra. Teď stál proti mně. V tu chvíli jsem necítila nic. Jen jsem si uvědomila, že asi bude průšvih,” líčila Renata Jetmarová.

„Okamžitě jsem nastolila kamennou tvář. Z jeho strany byl rozhovor veden v přátelském duchu, ale já jsem mu odpovídala velmi stroze.”

„Kaddáfímu jsem nechtěla zavdat žádnou příčinu, abych se mu zalíbila, ale on se mi rozhodl dvořit. Sedl si vedle mě a začal mi sahat na koleno. Důrazně jsem se proti tomu ohradila s tím, že jsem křesťanka a že mám svého manžela. Chtěla jsem, aby poznal, že k němu mám značný odstup. Nabídl mi pití a společně s Polkou nás pozval do jiné místnosti. Sedla jsem si do jejího středu a zůstala tam asi půl hodiny. Mezitím si Kaddáfí povídal s Polkou. Dělala jsem, že mě jejich rozhovor vůbec nezajímá,” uvedla bývalá pardubická zdravotní sestra Renata Jetmarová. „Věděla jsem, že musím být velmi opatrná, protože sedět vedle takhle komplikované osobnosti, jako byl plukovník Kaddáfí, není nic jednoduchého,” podotkla.

„Nemůžu říct, že by se během našeho setkání choval nějak direktivně. Ale mohlo se stát cokoliv. Libye byla vojenským státem, kde neexistovala prakticky žádná práva. Kdybych někde zmizela a nikdo by mě nikdy nenašel, nemohla bych se divit,” pravila Renata Jetmarová.

„Když jsem se s Kaddáfím loučila, podal mi ruku takovým způsobem, který v Libyi znamená, že by byl rád, kdybychom se stali přáteli. To z mé strany vůbec nepřipadalo v úvahu,” doplnila.

„Když jsme odjížděli pryč, nějaký Pákistánec na bráně mi oznámil, že budu muset do toho zařízení nastoupit. Odpověděla jsem mu na to, že v žádném případě. Chvíli jsme se tam dohadovali, ale nakonec mě pustili. Jakmile jsem dorazila do mé nemocnice, hned jsem šla za ředitelem a informovala o tom, co se mi stalo. Spadla mu z toho na zem tužka a přiznal, že mi nemůže nijak pomoct, pokud si Kaddáfí bude přát, abych pro něj pracovala. Šla jsem na naši ambasádu, kde byli šokováni tím, co jsem jim odvyprávěla. Tvrdili, že jsem způsobila mezinárodní skandál. Musela jsem podat hlášení. Sama jsem nevěděla, co do něj napsat, a tak jsem se ptala, jestli mám uvést i to, že mi Kaddáfí sahal na koleno,” přidala dnes už úsměvnou perličku Jetmarová.

„Pak mi Kaddáfí ještě poslal parfém. Přinesla mi ho Polka, která mě k němu tehdy vzala. Hodila jsem ho po ní zpět. Mé kamarádky z Pákistánu se divily, proč to dělám,” sdělila žena, která Kaddáfího spatřila ještě jednou.

„Bylo to na nějaké demonstraci, na kterou jsme povinně museli jít. Naštěstí jsme bylo daleko od něj. Když pak jindy přišel na návštěvu do nemocnice, vedení mě před ním raději schovalo,” přiznala bývalá zdravotní sestra.

„Jak Kaddáfí zemřel, tak mi pár známých volalo, co říkám na to, že ho zabili. Nemyslím si, že je úplně v pořádku, že po smrti vystavovali jeho tělo někde v obchodě v mrazáku,” uzavřela Jetmarová.