„Co na to říkám? A mohu mluvit sprostě?!,“ řekl se smutným úsměvem Jan Souček, kastelán.

Pane kasteláne, jak se odráží činnost lihovaru na životě zámku?

Hrozně. Jsme tu na první ráně, takže to dostaneme s plnou parádou. A pak ten zápach nejde ze zámku vyvětrat.

Jak na to reagují vaši návštěvníci?

Nelibě to nesou. V uzavřeném prostoru se tu pohybují hodinu a některým lidem dokonce bývá i špatně. Už nám tu děti z toho i zvracely.

Prozradíte konkrétní reakce lidí?

První jejich dojem: „Pečete chleba?“ A já na to – „Počkejte za chvíli“. A po hodině prohlídky se mě ptají, jak v tom tady vůbec můžeme žít.

Většinou to nejsou Ústečané. Ti už to znají, vždyť se zápach táhne až do města. Ale lidé z dalekých krajů tím trpí.

Čím zámek nejvíce láká, co sem lidi přitáhne a pak si to náležitě neužijí?

Užijí si to, ale mají to znepříjemněné tím zápachem.

Z 99 procent lidi přilákají na náš zámek mašinky, muzeum modely kolejové železnice. Zrovna dnes jsem tu měl zase prohlídku, celkově to za den bude zase okolo devadesáti návštěvníků.

I dnes byly problémy se zápachem?

Dnes ne, alespoň jsem tedy žádné nezaregistroval. Ale já už radši ani neotvírám okna, a venku jsem zatím nebyl.

Dá se v případě zápachu z lihovaru vysledovat nějaká pravidelnost?

Nedá. Co jsem vysledoval, tak oni vždy začnou a když to smrdí, tak proces ukončí a vítr zápach rozfouká. Včera (v úterý) to ale bylo hrozné.

Máte nějaké tajné přání spojené se zápachem? Navrhujete něco? Jak to vidíte do budoucna?

Já to vidím špatně. To je moc velká investice, aby se s tím něco dalo dělat.

Takže je to už napořád?

Já si myslím že ano. Vždyť už to trvá druhý rok a náprava žádná. Pořád jen čtu nebo slyším, kolik milionů do toho investovali. Hlavně ze začátku měli tvrdit, že to je v mnoha městech ve světě a že to je nezávadné, že nikdo nic neucítí. Ale pak přiznali, že je to vlastně nevyzkoušená technologie. Takže to tady vlastně zkoušejí na nás.

Ale dost nelibě to nesou i starousedlíci. Posadit se v létě ven před domek – to teď prostě nejde. Je to špatný.