Soud rozhodl: Tyranka psů z Vítkovic do vězení nepůjde

Tyranka z Vítkovic a její psí koncentrák. Tak média mluvila o Daně Záhorské. Ve dvoupokojovém bytě a na přilehlé předzahrádce chovala čtyřicet psů tak, že někteří měli jen pětinu své standardní váhy, jiní byli slepí, protože od narození neviděli světlo a většinu sužoval hlad, žízeň, blechy a zranění.

Po letech neúspěšného snažení se lidem ze sousedství povedlo přimět krajskou veterinární správu, aby zasáhla. Před rokem a půl jí všechny psy odebrali a převezli je do útulku. Jeden pes zemřel, dalších devět museli utratit, protože život by pro ně byl jen utrpením.

První soud

Skoro o rok později Záhorská poprvé stanula před soudem. „Své psy chci zpět, nikdy jsem jim neubližovala. Nemůžu bez nich žít,“ tvrdila v médiích i u soudu. Do tak špatného stavu se podle ní dostali až při převozu do útulku, protože je nové prostředí a lidé stresovali.

Fotografie psů ještě před odebráním i výpovědi veterinářů se však shodovaly na opaku: psi byli dlouhodobě týráni hladem a žízní a nedostávalo se jim žádné zdravotní ani jiné péče. Navíc svědky, kteří vypovídali v její prospěch, soud označil za nedůvěryhodné. „Odpovídali podle jednotného scénáře i na otázky, které soud nepoložil. Navíc svědčili v rozporu se soudními důkazy,“ řekl soudce.

Podmínka a zákaz činnosti

V úterý přišla k okresnímu soudu naposledy a vyslechla si rozsudek. Za utýrání zvířete jí hrozil až rok vězení, avšak díky dosavadní trestní bezúhonnosti dostala pouze podmíněný trest ve výši půl roku. Větším zadostiučiněním pro týrané pejsky je ale to, že Záhorská dostala na tři roky zákaz činnosti – na chov, výcvik a obchod se psy totiž měla živnostenský list.

Proti tomuto rozhodnutí soudu se obžalovaná odvolala a svůj podíl na špatném stavu a smrti některých psů si prý stále neuvědomuje. Obžaloba naopak stanovený trest pokládá za nepřiměřeně nízký a navrhla zvýšit zákaz činnosti ze tří let na horní hranici – deset let.

Záhorská si psy nepořizovala jen pro svou radost. Byli pro ni i předmětem podnikání. Brala si je od lidí, kteří se o ně už nemohli starat a za poplatek asi tisíc korun se zavázala, že jim najde nový domov. Pak je prodávala na inzerát. Finanční motivaci ale popírá, dělala to prý pro dobro psů, které podle jejich slov miluje.

Podivné praktiky

Podnikatelské praktiky Záhorské ale byly zarážející. Se zákazníky se scházela na tramvajových zastávkách nebo na odlehlých místech, nikdy se v telefonu nepředstavovala, nezmiňovala se o tom, kde bydlí a vystupovala i pod fiktivním jménem – Bubeníková. „Když jsem ji viděla poprvé, polekala jsem se. Vypadala jako bezdomovec,“ vyprávěla žena, která Záhorské-Bubeníkové svěřila tři štěňata. „O psech toho ale věděla mnoho a vypadalo to, že jim rozumí a má je ráda. A to mě přesvědčilo. Nechala na sebe telefon, ať kdykoli zavoláme, ale nikdy nám to nezvedla. Nevíme, jak ti chudáci skončili.“

Třicet ze čtyřiceti psů, kteří její zacházení přežili, stále čeká v městském útulku. „Pejsky nemůžeme umístit do nových rodin, dokud nepadne definitivní rozhodnutí. A protože Záhorská se odvolala, bude to ještě běh na dlouhou trať,“ posteskl si vedoucí útulku Jaroslav Somerlík s tím, že to jednak brzdí chod útulku a jednak by se psům na smutnou minulost zapomínalo lépe v domově než v útulkových kotcích.

Trápení čtyřiceti psů skončilo, Záhorská už má ale další a podle sousedů se její přístup příliš nezměnil. „Sice jsme ji už neviděli je bít, ale pořád po nich šíleně řve a sprostě jim nadává,“ stěžovali si sousedé, kteří s ní sdílejí zeď domu a plot zahrady. „Navíc nám vyhrožuje, že nás podpálí a neustále nám dělá naschvály – zlámala rákos, který jsme umístili k plotu, ať na ni nevidíme, háže nám na zahradu psí výkaly a podobně.“

Andrea Wantulová