VYBERTE SI REGION

Věří v zázraky a nedovolí svým slzám kapat do země

Poděbrady /ROZHOVOR/ - Zdravotnice a masérka Sokun přežila vraždění Rudých Khmérů v Kambodži a nyní vypráví svůj životní příběh.

4.2.2011 2
SDÍLEJ:

Paní Sokun je hrdá na syna Šimona, který v roce 2009 vyhrál zlato na mistrovství republiky ve veslování.Foto: Deník/ Olga Havránková

Přišla jsem za paní Sokun do masážního salonu, abych nahlédla do tajů východní masáže a vyslechla ženu, která pochází z Kambodže a v současné době žije a podniká v Poděbradech.

Během našeho setkání ale na problematiku masáží téměř nedošlo. Paní Sokun, jak jí v Čechách říkají, aby si nezlomili jazyk, mi vyložila svůj životní příběh, ve kterém lidský život nemá žádnou cenu a víra a láska dokáže člověka udržet naživu. Sama o sobě říká, že je tvrdohlavá, ale umí být pokorná a vždy věřila, že když nikomu neublíží, vrátí se jí to. Snad proto přežila válku v Kambodži. Právě do krutého dětství, tam jsme se spolu v příjemném klidu tiché místnosti vypravily.

Kde váš příběh začíná?
Narodila jsem se v malém městě v Kambodži do dobré a šťastné rodiny. Tatínek byl právník a maminka žena v domácnosti. Než přišla válka a okupace. Sedmnáctého dubna 1975 jsme museli opustit město a utéct do džungle. Komunisti zničili kapitalismus ve velkých městech a vyhnali lidi pryč, vystěhovali nás. Tři roky jsme žili bez elektriky, domova, léků, školy, peněz. Jako v Africe v boudě. Režim nám zakázal spolu navzájem mluvit i se sousedy. Museli jsme jen do práce, z práce a ticho. V noci nás špehovali, a kdo ještě mluvil o kapitalismu, toho odvedli. Slyšeli jsme jen samé příkazy a nikdo nám nic nevysvětlil.

Kolik vám bylo v té době let?
Bylo mi kolem třinácti roků.

Vaši rodiče tedy ještě pracovali nebo přišli o práci?
Tatínka odvedli pryč od rodiny. Seřadili chlapy do front a ženy také, potom to někde rozdělili. Zůstalo hodně vdov. Chlapy odvedli daleko a tatínek mamince řekl, ať se stará o děti, že cítí, že už se nevrátí. Jako dítě jsem neplakala, nerozuměla jsem tomu.

Měla jste sourozence?
Bylo nás jedenáct sourozenců. Tři dospělé odvedli do jiného města, s maminkou nás zůstalo osm malých dětí.

Setkala jste se potom někdy ještě s tatínkem?
Tatínka už jsem nikdy neviděla, ani jsme se o něm nic nedozvěděli. Myslím, že zemřel. Hladem, na nemoc nebo ho zabili. Komunismus byl chytrý režim, pořád nás stěhovali, takže jsme se nemohli vzájemně najít.

Jak jste to zvládli s maminkou sami?
Měli jsme těžký život. Vstávala jsem ve čtyři ráno a chodila pěstovat rýži. Voda mi sahala až pod nos, ale nikoho nezajímalo, že jsem dítě. Děti musely do práce už od pěti let a třeba nosily kravský trus na sušení. Nesměly zůstat doma. Nejhorší byl věk od osmi let, z těch dětí dělali špiony.

V tom věku si to děti ještě moc neuvědomují.
Právě že ne. Děti z venkova donášely na děti z města, poštvali nás proti sobě. Řekli jim, že my z města se máme lépe.

Takže žijete na úkor vesničanů?
Ano. Že máme velké domy a postele a zlato. A navíc komunisté je neučili číst a psát, likvidovali inteligenci, aby mohli lidi lépe ovládat. Kapitalisti měli zkusit, jak žijí vesničané. My měli hlad, tak jsme museli krást ovoce a brambory, které jsme sami vypěstovali.

Jaké důsledky mělo donašečství?
Přišli v noci, zaťukali, že si chce s někým popovídat soudruh. Koho odvedli, už se nevrátil. Děti, které přes den pásly krávy daleko od vesnice, pak řekly, co viděly. Slyšely pláč, vylezly na stromy a viděly, jak soudruh umlátil lidi lopatou. Pak je házeli do díry, dospělé, děti, všechny. Když ještě nebyli mrtví, zasypali je zaživa.

Museli jste prožívat strašný strach.
Nemohla jsem spát a každé ráno jsem děkovala Bohu, že jsem se dožila zase světla. Přežít ještě jeden den. A další den nanovo. Celá rodina jsme věřící. Maminka měla štěstí, že nepracovala na poli, ale hlídala děti. Byla mladá, kolem čtyřiceti. Ale pak onemocněla.

A musela do práce?
Zůstala doma s horečkou. Přišel soudruh s dlouhou puškou, jestli nedělá hlouposti. Řekla, že nic neudělala a děti jsou na poli. Přikázal, že se musí druhý den stěhovat, lhal, že půjde za víc jídla. Chtěl jí odvést a zabít. Odváděli lidi postupně. Celou noc jsme se modlili. Druhý den přišel s jiným chlapem, který řekl, že stejně umře, jenom by je na cestě zdržovala, a tak jí nechali být. Komunisti neznali doktora, chodili jsme bosí. Byl to zázrak a opakoval se ještě třikrát.

Takto jste přežívali do roku 1979. Kam jste šli potom, co se s vámi dělo?
Přišli thajští a vietnamští vojáci, ale my jsme vůbec nevěděli, že válka skončila. Ale přišli Rudí Khmérové a my šli s dětmi do tábora, maminka zůstala ve vesnici. Jednou v noci nás začali bombardovat a střílelo se. Spolu se třemi sestrami jsem utekla za maminkou. Nikdo si nás nevšiml, nastal zmatek. Z vesnice jsme utekly do džungle, pryč od hluku. Nevěděly jsme, kam jdeme, bez jídla, pití. Byly jsme vyhublé. Chtěl se k nám přidat voják, ale bály jsme se znásilnění a v noci utekly.

Našli jste město?
Až po třech dnech a nocích cesty. Všude ve vesnicích byl chaos, lidé hledali své děti, potraviny a chlapi s mačetami se chtěli mstít Rudým Khmérům. Věřily jsme jen vyšším důstojníkům. Maminka nás před vojáky bránila. Jeden mi podal tomatovou bagetu s arašídy. To bylo jako zázrak.

Co jste do té doby jedla?
Všechno, co jsem našla a věděla, že je to jedlé. Trávu, lotos, ovoce, cvrčky, žábu. Když máte hlad, vše vám chutná. Jak vy říkáte: sůl nad zlato, to platilo. Načerno jsme sháněly sůl. Za zlaté šperky, které jsme schovaly do země. Za podprsenku. Peníze neměly žádnou hodnotu. Kdo měl tehdy hodně peněz, ze zoufalství se oběsil. Proto se u nás říká, že zlato je život. Má trvalou hodnotu. V táboře nám dávali misku vody, ve které plavalo pár zrnek rýže na den. Takový byl život v Kambodži.

Tan – Shithikun Janáková

U nás jí říkají Sokun. Narodila se 1. ledna 1962 v našem znamení kozoroha a asijském znamení psa. Po válce se naučila číst a psát a vystudovala na zdravotní sestru. V nemocnici, kde dlouhá léta pracovala, potkala svého českého manžela, který tam pracoval jako lékař. V devadesátém třetím roce přišla s manželem do České republiky a přímo do Poděbrad. Sokun tady porodila syna Šimona a nenašla práci ve zdravotnictví. Takže uklízela, než našla práci v salonu krásy a začala masírovat. Masáž je v kambodžské rodině běžná dovednost. Teď má vlastní masážní salon, kde předává svou energii a životní zkušenost.
Krutovláda Rudých Khmérů

V průběhu války ve Vietnamu do Kambodži vstoupila severovietnamská komunistická vojska, která spolu s Vietcongem zemi používala jako své zázemí pro boje proti Jižnímu Vietnamu. Vietnamci postupně vstoupili i do ozbrojeného konfliktu s kambodžskou armádou. Obsazená území se prakticky vylidnila poté, co obyvatelstvo uprchlo do velkých měst, která byla většinou pod kontrolou vlády. V zemi současně probíhal konflikt s početně menšími jednotkami ultrakomunistických Rudých Khmérů. Ti v dubnu 1975 obsadili hlavní město a z osvoboditelů se stali vrazi. Obyvatelstvo země bylo vystěhováno do vesnických gulagů, kde realizovali utopickou ideu agrárního komunismu. Rudí Khmérové uzavřeli státní hranice, zrušili peníze. Zavedli všeobecnou pracovní povinnost 12 až 16 hodin každý den. Sebemenší prohřešek se trestal smrtí. Rudí Khmérové systematicky likvidovali inteligenci. Lékaři byli popravováni a na jejich místa byli jmenováni nevzdělaní rolníci. Rudí Khmérové vyvraždili téměř čtvrtinu tehdejší populace Kambodži. V roce 1979 Kambodžu od Rudých Khmérů osvobodila vietnamská invaze. Krutovládě učinili Vietnamci přítrž a pak zemi dlouhých deset let kontrolovali.

Autor: Olga Havránková

4.2.2011 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

ČSSD řeší, jak zabránit pádu

Praha - Co asi tak běží hlavou Bohuslavu Sobotkovi, Jeronýmu Tejcovi nebo Jaroslavu Foldynovi, když se dívají na voličské preference, které v neděli přinesla společnost TNS Aisa? Podle ní by ČSSD nyní dalo hlas 14 procent lidí, Babišovu ANO 33,5. Potíž je v tom, že každému ze jmenovaných sociálních demokratů přichází na mysl asi něco jiného.

Klub Kanál dostal "trest" za rvačky. V lednu musí zavřít

Písek – Dance club Kanál v Chelčického ulici v Písku bude mít po celý leden zavřeno. Rada města schválila stejně jako před rokem u nedalekého podniku La Noche odejmutí výjimky prodlužující provozní dobu. Důvodem byly rvačky, ke kterým zde letos došlo. „Musíme měřit všem stejně," podotkl místostarosta Písku Jiří Hořánek.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies