VYBERTE SI REGION

Železná opona definitivně padla před dvaceti lety

Dolní Dvořiště - Když stříhali dráty v Dolním Dvořišti, byla stejná zima jako v pátek. Dvacet let poté.

12.12.2009 1
SDÍLEJ:

Rakušané pak ještě tradičně předali betlémské světlo českobudějovickému biskupovi Jiřímu Paďourovi.Foto: DENÍK/Martin Tröster

Nad budovami, které ještě donedávna sloužily jako zázemí celníků na hraničním přechodu Dolní Dvořiště – Wullowitz, přeletělo hejno ptáků.

Symboličtěji snad páteční oslava dvacátého výročí pádu železné opony na tomto místě ani nemohla začít. Zatímco dnes se lidé z jedné strany hranice dostávají stejně snadno jako zmínění opeřenci, před dvaceti lety by tudy neproklouzla snad ani myš.

„Dnes si nikdo ani nedovede představit, jak husté ty dráty byly. Pro nás u nich opravdu končil svět. Bylo těžké si uvědomit, že na sever odtud žijí lidé, kteří mají svá vlastní města a vesnice,“ zmínil očitý svědek tehdejších událostí bývalý hornorakouský zemský hejtman Josef Ratzenböck.

Doplnil, že ač fyzické hranice už padly docela, bariéry v hlavách těch, kteří v pohraničních oblastech žili a žijí, mnohdy přetrvávají.

„To, co se dělo předtím, než železná opona padla, ještě nepatří do historie. Tu dobu si musíme neustále připomínat a brát si z ní ponaučení,“ sdělil Ratzenböck.

V podobném duchu se vyjádřil i současný zemský hejtman Horních Rakous Josef Pühringer, jenž páteční setkání v Dolním Dvořišti zorganizoval. Ten zároveň ocenil odvážnost činů, které pádu železné opony předcházely.

„Naši jihočeští sousedé tenkrát psali světové dějiny. Proti komunistické moci protestovali v klidu, míru a s velikou odvahou. Tenkrát totiž nikdo z nás nevěděl, jak komunisté proti masám lidí, které se jim postavily, budou postupovat. Hrozilo, že se budou inspirovat Čínou, kde byly v červnu roku 1989 jakékoliv pokusy o protesty násilně potlačeny,“ uvedl Pühringer.

Slavnost symbolicky zakončila Beethovenova Óda na radost, jež je oficiálně považována za evropskou hymnu. Rakušané pak Čechům předali betlémské světlo, které převzal českobudějovický biskup Jiří Paďour.

Obyvatelé dvou téměř rovnocenných regionů, kteří mají mnoho společného. Ale při každé příležitosti neopomenou zmínit, co jim na těch druhých vadí.

Tak by se daly shrnout vztahy mezi Jihočechy a Hornorakušany dvacet let po pádu železné opony. Nepřímo to ostatně vyjádřil při včerejší slavnosti, která se konala na bývalém hraničním přechodu Dolní Dvořiště – Wullowitz, hornorakouský zemský hejtman Josef Pühringer.

Vadí Temelín

„Ekonomická kondice obou regionů je dnes téměř vyrovnaná. V rakouském příhraničí výrazně stoupla zaměstnanost i počet soukromých podnikatelů. Výrazně jsme investovali do oblasti školství, ale i cestovního ruchu – například do lyžařského střediska Hochficht,“ vyjmenoval Pühringer.

„Ale ani Jihočeši nenechali nic náhodě, rovněž výrazně investovali a ekonomický růst se v jižních Čechách pohybuje ve dvouciferných číslech,“ doplnil.

Kromě slov chvály však Josef Pühringer nezapomněl ani na ožehavější témata, která obyvatele obou stran hranice rozdělují. „Na některé věci máme velmi rozdílné názory. Jde například o Jadernou elektrárnu Temelín nebo Benešovy dekrety,“ rýpl si hejtman.

I přes drobné názorové rozpory však spolupráce obou krajů dále posiluje. Důkazem toho může být například připravovaná hornorakouská zemská výstava, která se v roce 2013 uskuteční kromě Freistadtu a Bad Leonfeldenu také ve Vyšším Brodě a Českém Krumlově.

Přitom ještě před dvaceti lety by podobný záměr vyzníval jako kapitola z vědeckofantastického románu.

„Nikdo z nás si nedovedl představit, že by tady železná opona nebyla, protože tu stála několik desítek let. Tehdy jsme si říkali, že prolomit by se mohla jedině válkou. A válku si většina Rakušanů spojovala s atomovým útokem, proto jsme na otevření hranice raději ani nepomýšleli,“ vzpomněl někdejší hornorakouský hejtman Josef Ratzenböck.

Přesto se bariéry podařilo odstranit bez násilí, což ve svém projevu ocenil Josef Pühringer. Docela bez rizika to ovšem nebylo. Svědčí o tom vzpomínky někdejšího jihočeského politika Jiřího Vlacha, který byl v porevoluční době místopředsedou České národní rady a dobu boje za svobodu prožíval právě v jihočeském příhraničí.

„To, že dnes máme svobodu, vůbec není samozřejmé. Museli jsme si ji vybojovat. Na českobudějovickém náměstí nás, kteří požadovali pád komunistického režimu, stálo přibližně stejně jako estébáků. Nebyla to tedy žádná legrace, nevěděli jsme, co s námi bude. Ulevilo se nám, až když většina podniků vstoupila do generální stávky,“ zavzpomínal Jiří Vlach.

Bariéry mizí

Ze společného setkání Čechů a Rakušanů na „hranici bez hranic“ nakonec vyplynul celkem jasný závěr: přestože nesmíme zapomínat na minulost, je třeba se dívat do budoucnosti. A to se oběma národům, jak se zdá, daří.

Alespoň to nepřímo vyjádřila radní Jihočeského kraje Jana Krejsová: „Skoro mi připadá, že jsem někdy více v Rakousku než v Česku. Oba kraje spolupracují v mnoha oblastech, navíc padá jazyková bariéra. Nejenže Češi mluví německy, ale setkávám se i s Rakušany, kteří ovládají češtinu.“

Celníci chtěli vidět všechno

Přestože žil pouhých pět kilometrů od česko–rakouské hranice, do někdejšího Československa se současný starosta příhraniční obce Leopoldschlag Hubert Koller podíval poprvé až v roce 1987.

Ač fyzické cestování z jedné strany hranice na druhou komplikovaly ostnaté dráty, alespoň morální podpora mezi Jihočechy a Hornorakušany anebo formální spolupráce zdejších zájmových sdružení fungovala už před listopadem 1989.

„To se týkalo hlavně sportovních a kulturních spolků, spolupracovali ale třeba také hasiči,“ vyjmenoval Hubert Koller.

Jeho slova v pátek potvrdil i starosta a současně velitel sboru rožmberských dobrovolných hasičů Severin Krabatsch.

„Spolupráci s kolegy z rakouského Materschlagu jsme navázali už tři měsíce před otevřením hranice. Po dlouhém snažení jsme pak získali povolení k cestě do Rakouska. Jeli jsme právě přes Dolní Dvořiště a celníci podrobně kontrolovali všechno, co jsme vezli s sebou. Protože u hasičského auta to bylo mnoho položek, strávili jsme tu dlouhý čas. Bylo to otravné,“ vybavil si události z doby těsně před listopadem roku 1989 Severin Krabatsch.

Následná revoluce pak umožnila další družení nejen hasičů, ale také například policistů.

„Spolupráce s hornorakouskými kolegy je dnes na více než dobré úrovni. Vedeme ji na mnoha úrovních – ať už mezi obvodními odděleními na obou stranách hranice anebo mezi příšluníky kriminální policie, kteří spolupracují při objasňování závažných trestných činů,“ shrnul šéf jihočeských policistů Radomír Heřman.

Doplnil, že právě v současné době připravuje se svým hornorakouským protějškem podrobné plány na další rozvíjení vzájemné přeshraniční kooperace.

Autor: Martin Tröster

12.12.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies