Žižkovský štrúdl dobývá svět

Lahodná vůně skořice, čerstvě a ručně nastrouhaných jablek a křupavého taženého těsta se line po ulici. Odkud přesně? Je třeba hledat. Cukrářský krámek s jednoduchým názvem „Štrúdl“ se totiž schovává ve staré zástavbě Žižkova, v paneláku, v bývalých prostorách na kontejnery, pět pater od bytu majitele. „Hledáte Štrúdl, co? To musíte tam,“ ukáže starší dáma a zdálky zvolá: „To tady zná každý.“

A nejen na Žižkově

Vyhlášený obchůdek bývalého strojaře Petra Šusty se dostal i do mezinárodních knižních průvodců. „Znají nás široko daleko. Možná spíš daleko,“ směje se 63letý důchodce-podnikatel a vytahuje fotografie a knížky. „Tady třeba u mě nakupovala redaktorka píšící pro střední Evropu, byla to ženská z Ameriky. Znají nás i v Německu. V téhle publikaci není na stránkách o Praze tři věž, ale jsem tam já,“ mrkne šibalsky. „Občas žertuji, že nás neznají v Roháčovce, ale třeba v New Yorku ano. Někdo mi přinesl i časopis z Floridy, kde o nás byla celá stránka.“

Neobvyklý úspěch si pan Šusta vydobyl starou a poctivou recepturou. Při tom stačilo tak málo, nahradit tučné listové těsto taženým. „Je to vlastně dost jednoduché. Na to je recept v každé kuchařce. Jde jen o mouku s vodou. Finta je v tom umět s tím těstem pracovat – vytáhnout ho na dva metry. Nepoužíváme žádný přídavek, jako droždí, prášek, tuk.“

Výsměch

Majitel „štrúdlárny“ se střeží označení podnikatel, nepovažuje se za něj už 19 let, od doby, co si takto začal přivydělávat. „To víte, v té bláznivé době jsem musel dělat něco vedlejšího kvůli rodině, aby to člověk uživil,“ mrkne. „Nepředpokládal jsem totiž, že kapitalismus bude procházkou růžovým sadem. Dlouho jsem se zajímal o tažený štrúdl a když jsem pekl, vždy to mělo ohromný úspěch.“

Jeho smělému nápadu se buď smáli, nebo si dokonce ťukali na hlavu. „Prý jsem byl úplně mimo mísu. Každý totiž rozjížděl secondhandy, pak přišlo období francouzských baget. Všechno za chvíli padlo.“ Obřích továren na pečivo se pražský „živnostník“ nebojí, uvědomuje si, že přichází na trh s luxusnějším výrobkem a vlastně i se specifickým jménem.

Štrúdl. O co jde, ví každý, jen se rozšířil pojem závin. „Začátkem devadesátých let to nepoužíval skoro nikdo, alespoň na té oficiální úrovni. Bylo krásné mediálně sledovat, jak se postupně ostatní nakazují. Nevím, jestli jsem na tom neměl podíl, ale postupně se začalo psát štrúdl, i když to tady bylo už dávno. Vždyť tomu rozumějí i Chorvaté a celá střední Evropa.“