VYBERTE SI REGION

Zubař není jen pán s vrtačkou

Karlovarsko - „Dnes máme na 2 000 pacientů, a nejen z České republiky,“ říká toužimský zubař Jaroslav Kolesa

6.12.2010
SDÍLEJ:

Zubař Jaroslav KolesaFoto: DENÍK/ Jan Havelka

I v menších městech mohou být lékaři, kteří nabízejí svým pacientům kvalitní péči a přináší i něco víc – nejsou jen strohými odborníky, ale se svými pacienty si i příjemně povídají a snaží se jim zmírnit zdravotní problémy. Důkazem je určitě i zubař Jaroslav Kolesa, který se svým nejlepším kamarádem Chadim Al Samanem provozuje ordinaci v Toužimi. Tito dva pánové dokazují, že návštěva zubaře nemusí být vždy spojena jen s nepříjemnými zážitky.

Jak jste začínal se svou zubařskou praxí?
Jak se chýlilo mé studium ke zdárnému konci, tak jsem se začal porozhlížet po místě, kde bych po promoci začal provozovat svoje povolání. Jelikož jsem několik let zásoboval lékaře v Plzeňském a Karlovarském kraji, měl jsem dokonalý přehled, kde někdo z lékařů bude výhledově končit a tak dále. Protože mi Plzeň přirostla k srdci, chtěl jsem tam i zůstat. Po předběžné domluvě s jednou známou paní doktorkou a s vidinou brzkého přenechání její praxe jsem začal vypomáhat v její ordinaci a souběžně si i budovat svoji.

Jenže lidé míní, život mění. Postupně došlo ke změně v domluvě a já nemohl akceptovat nové podmínky. A tak jsem byl rázem bez zajištěného místa, jelikož ostatní volná místa, která jsem měl, jsem dal k dispozici svým kamarádům spolužákům. Po chvilce přemýšlení jsem si vzpomněl na Toužim, kam jsem 10 let jezdil za panem doktorem Žemličkou a panem Šimkem s materiálem a věděl o zdravotních problémech doktora Šimka, které ho limitovaly a nedovolily souvisle provozovat jeho praxi po delší dobu a v plném rozsahu. A tak jsem zavolal doktoru Žemličkovi, abych si potvrdil svoji hypotézu a zároveň získal i nějaké bližší informace a kontakt na doktora Šimka, který byl již delší dobu nemocný.

Protože mě to ale stále velmi táhlo zpět do Plzně, oslovil jsem svého kamaráda Shadiho, zda do toho nepůjde se mnou, že jakmile se něco uvolní v Plzni, přenechám mu zdejší ordinaci a odejdu. A tak jsme po domluvě s panem doktorem spolu uzavřeli nájemní smlouvu a 18. listopadu 2008 poprvé otevřeli dveře naší praxe.

Jak se změnily podmínky od vašich začátků do dnešních dnů?
Když jsme v listopadu 2008 přišli do Toužimi a poprvé uviděli naše nové působiště sestávající ze dvou místností, musím přiznat, že nás trochu zachvátila panika. Je pravda, že nám městský úřad nechal vymalovat, ale jinak prostory připomínaly spíše jeskyni než ordinaci a přístrojové vybavení a instrumentárium patřily do technického muzea. Popraskané, plesnivějící lino, stomatologická souprava, ze které tekla voda, a tak k jejímu provozování bylo nutné z jedné části přikládat hadr a z druhé strany kbelík, rozpadající se nábytek a instrumentárium čítalo sedm rezivějících vyšetřovacích nástrojů. Kompletní byla jen chirurgická sada, ale naším, jak mi dáte určitě za pravdu, prvořadým úkolem je především se pokusit zachraňovat a ne trhat, to je až ta poslední volba. A pacienti? Ti, kteří nezačali chodit k jiným kolegům, si odvykli navštěvovat zdejší ordinaci pro častou nepřítomnost svého lékaře. Tak jsme začínali od nuly.

Tento fakt utvrdil naše vzájemné přátelství se Shadim a změnil, věřím, nejen můj pohled do budoucna. Díky tehdejšímu starostovi panu Vránovi, firmě pana Kadery, Josefu Sivákovi, Romanovi Supovi a dalším, kterým bych chtěl poděkovat, jsme společnými silami postupně zrekonstruovali a moderně vybavili během prvního roku jednu ordinaci a v roce následujícím zřídili i druhou. S potěšením musím konstatovat, že od 1. ledna 2011 budeme snad otevírat svoji vlastní laboratoř. Z toho všeho pak vyplývá, že dnes máme na 2 000 pacientů, a nejen z České republiky, moderně vybavené ordinace s prvotřídní technikou, práce nás více baví, a máme tak i více času na naše zdokonalování se v daném oboru.

Jste poměrně mladý člověk. Snižuje to v očích občanů vaše kvality?
Myslím, že ne. Od samého začátku, kdy jsme ještě neměli uzavřené smlouvy s pojišťovnami, tak jsme do toho šli naplno. Vybral jsem materiály, kterým jsem věřil a které dle mého soudu patří k nejkvalitnějším. Nastolili nějaké standardy, kterých se snažíme dodnes držet či je vylepšovat, ať jde o pracovní postupy, záruku na naši odvedenou práci anebo postoj k pacientům. A k tomu vedeme i naši svědomitou sestřičku slečnu Zuzanu Hudečkovou.

Jakou formu péče jste schopní lidem nabídnout? Jsou úkony, se kterými je musíte posílat do většího města?
Úzce spolupracujeme s mateřskými školami v Toužimi a blízkém okolí, nenásilnou formou se snažíme získat důvěru těch nejmenších a odbourat tak fóbii ze zubaře, která je snad geneticky dána každému dítěti. Našim pacientům pak v ordinaci můžeme nabídnout kvalitní diagnostiku pomocí digitálních přístrojů a intraorální rentgen s radioviziografií a tím i minimálním zatížením pacienta zářením a následnou profilaktickou preventivní péči, estetickou stomatologii, protetické řešení defektů chrupu a malou chirurgii.

Složitější chirurgické zákroky a pacienty s přímým ohrožením života odesíláme na kliniku do Plzně. Naši nabídku služeb se snažíme neustále rozšiřovat a zkvalitňovat. Největším problémem bylo sehnat dobrého laboranta s volnou kapacitou, protože to je skoro nemožné. Proto věřím, že otevřením naší vlastní laboratoře odstraníme i tento problém a pacientům se tak dostane lepšího servisu. Musím zmínit i pořádání zubařského plesu v místní sokolovně pro nejen naše pacienty, jehož výtěžek jde na kojenecký ústav v Karlových Varech. Na plese účinkuje i spousta našich pacientů a je to i možnost se s nimi blíže seznámit, ukázat, že i zubař je normální člověk, který se dokáže bavit, a nejen ten pán s vrtačkou, který působí bolest.

Jaký máte vztah k Toužimi, jaké je vaše postavení u lidí? Měl jste někdy chvilku, kdy jste to chtěl zabalit?
Když jsem přišel s kolegou do Toužimi, tak jsem tu znal jen pár jedinců. Byl jsem v cizím městě, sice s kamarádem a kolegou, ale jinak úplně sám. Postupně jsem poznával zdejší lidi a ve své naivitě se snažil někam začlenit, někam patřit. A tak jsem začal chodit na fotbálek, tenis a kulturní akce zde a v okolí pořádané. Po roce svého působení jsem poznal Kateřinu, nejbáječnější ženu svého života, která mi byla oporou a hnacím motorem při řešení mých problémů, a její rodiče Adama a Evu Melicharovy, kteří mě přijali jako svého syna a poskytli útulný azyl.

Chtěl bych jim tímto z celého srdce poděkovat. Toužim je typické maloměsto se vším všudy. V úctě je tu brán starosta, farář, pan řídící a doktor, a tím jsou ale i více na očích.Tím se dostávají pod drobnohled i moji nejbližší. Nehraji si na pana doktora, dokonce to dodnes nemám ani uvedeno ve svém občanském průkaze, snažím se být přátelský a neodměřený. Chci, aby mě lidé ve volném čase brali jako jednoho z mnoha, jako Jaroslava Kolesu, a ne jako někteří, kteří se se mnou seznamují, protože jsem doktor. Tak to však není, a tak například, když sedíte se spoluhráči po zápase a dáte si pivo, tak automaticky pijete, tančíte-li na diskotéce s pacientkami, tak jste za holkaře a podvádíte tak i svoji vyvolenou, roztrháváte rvačku, okamžitě jste za rváče, a když není zrovna nic nasnadě, tak si něco lidi vymyslí, aby řeč nestála a oni byli tak zajímavější a v centru dění. Není jim hloupé tyto sprosté lži ventilovat dál a třeba si je i přeposílat smskami a otravovat tím i mé nejmilejší.

Nejsem anděl, mám i své slabé stránky, ale co někdy lidi vymyslí, nad tím zůstává rozum stát. Kolega, který byl v podobné situaci, to vyřešil po svém, přestal chodit v Toužimi mezi lidi a jezdí za kamarády do Plzně. Připadalo mi to hloupé, ale postupem času mu musím dát zčásti za pravdu. Naštěstí v Toužimi žije i podstatně větší skupina lidí, kterých si velice vážím.

Co máte v plánu do budoucna?
Chtěl bych se v brzké době oženit a založit rodinu a žít obyčejný rodinný život. S manželkou, dětmi a svým věrným psem Albertem se oddávat každodenním radostem a starostem. Chtěl bych i pokračovat v pracovním tempu, zdokonalovat své schopnosti a servis pacientů.

Autor: Jan Havelka

6.12.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies