Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Angličani nepijí čaj, Holanďané nekouří marihuanu

Někdo žije v zemi, o které existuje spousta stereotypů a předsudků, přitom do nich vůbec nezapadá. Nikdo těm lidem samozřejmě nevěří a musí dokazovat, že nejsou takoví, jak se předpokládá.

10.4.2014 1
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Generální ředitelství cel

Vera byla nervózní. Její škola pořádala zájezd do Anglie a ona samozřejmě chtěla jet. Děsilo ji jen to, že měli bydlet v rodinách. Nejvíc se bála toho, že si nebudou rozumět. Jednou k nim do školy přišel rodilý mluvčí a ona vůbec netušila, o čem mluví. Velmi pravděpodobně za to mohl jeho silný skotský přízvuk. V nejhorším případě mluvení obstará její kamarádka Margriet, té to vždycky šlo…

Po příjezdu do Leicesteru šla celá skupina na prohlídku města tak dlouhou, jak jen jim nohy dovolily, přece jen to bylo město veliké. Večer měl přijít ten důležitý moment – seznámení s hostitelskými rodinami. Čekalo se na ně na parkovišti. Veřino jméno zaznělo brzy. Když před nimi stála dívka na pohled jen o pár let starší než obě Holanďanky, zatřásla s nimi nejistota, která ale během okamžiku opadla.

Kathleen Parks, představila se slečna. Byla průměrně (ne)vysoká, něco málo přes 160 centimetrů. Měla špinavě blond vlasy zhruba pod lopatky, šedé oči, minimálně nalíčená. Jako první jejich zraky upoutaly dlouhé olivové šaty na ramínka s velikými květy. Měla přes ně kabátek a na nohou balerínky. Potřásly si rukama, naložily kufry do auta, což překvapivě Britce nedělalo problém, a jelo se.

Po chvilce se Margriet osmělila na otázku: "Kathleen, jestli můžeš řídit auto, kolik ti je?" "Osmnáct. Vám je oběma patnáct, že jo?" "No, vlastně mně už je šestnáct," ozvala se Vera. "Fajn, to je dobrý. Už u nás bydlelo pár lidí, co byli starší než já. To bylo trapný," zazubila se do zpětného zrcátka a rozesmála i svoje pasažérky.

Zbytek cesty uběhl rychle, protože všechny tři dívky si povídaly. Veru to lehce zaráželo, nemají být Britové chladní jako jejich počasí?

V domě Parksových pak proběhlo představení Kathleeniných rodičů Holanďankám a naopak, ubytování, večeře. Margriet byla celkem unavená, tudíž se odebrala svižně do koupelny a do postele. Vera naopak seděla v pokoji své hostitelky a povídala si s ní. Celkem povzbuzující byla věta: ,,Říkala jsi, že ti angličtina nejde, to bych chtěla vidět zbytek třídy." "Dobře, nejhorší nejsem, ale spíš bys měla vidět ty experty, kterým to nejde vůbec. Sotva slepí větu." "Tak to radši vidět nechci," řekla Kathleen naoko znechuceně. Mladší slečnu tím opět pobavila. Po dlouhém hovoru šly obě spát - vážně pozdě.

Druhý den měli holandští studenti na programu výlet do Birminghamu. Odpoledne čekala na Margriet a Veru rozesmátá Kathleen. Překvapila je tím, že téměř vůbec nepila čaj. "Ty čaj nepiješ vůbec?" "Ne, nepiju. Kafe účinkuje líp." "Tím se nám snažíš naznačit, že my vypijeme víc čaje než ty?" "Přesně tak" "Člověče, co ty jsi to za Angličanku?" nevydržela to Margriet a vyprskla smíchy. "Výrobní chyba," prohlásila sebevědomě Kathleen, což všechny přinutilo smát se ještě víc nahlas. "A vlastně, co vy jste to za Holanďanky bez kol a jointu v koutku?" rýpla si blondýna.

Vera spustila: "Ne každej kouří trávu a umí balit jointy. Nesnáším oranžovou a když mají naši oranžový dresy, což je pořád, tak mám pocit, že je šili z reflexních vest do auta. Nechápu, proč mají všichni nutnost dělat nějaký párty a chlastat. No a kolo se prostě nevešlo do kufru. Domluvila jsem." "No vidíš, a já zase nenadávám, nejsem v gangu, prostě nic. A moji spolužáci mě mají za blázna a nevěří mi." Bylo trapné ticho. Nakonec první promluvila Kathleen: "Ještě máme v mrazáku zmrzlinu, chcete taky?" Odpověď byla jednoznačná: "Jasně!"

Týden utekl jako voda a Vera s Margriet se musely s Anglií rozloučit. Poslední den všichni vstávali brzy, protože na cestě domů nesměla chybět prohlídka Londýna.

Při odjezdu jim Kathleen mávala, jak nejvíc to šlo. Vera se vrátila domů chytřejší o několik věcí. Ta první z nich: Ne všichni Britové pijí čaj. Druhá z nich: Londýn je jedno z nejkrásnějších měst, které kdy navštívila. A nakonec třetí: To, že se nechováš jako většina lidí stejné národnosti, je v pořádku. Co víc, máš kamarádku, která se cítí stejně.

Tereza Rambousková, Gymnázium Ostrov, téma: Jak se (ne)známe

Autor: Redakce

10.4.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Caster Semenyaová.
3 10

Žena s výhodou. Svět řeší případ Semenyaová

Run-up - závody v běhu do schodů RCO
15

Vláda po prázdninách projedná minimální mzdu

AKTUALIZOVÁNO

Španělská policie identifikovala řidiče vraždící dodávky z La Rambla

Řidič dodávky, který má na svědomí čtvrteční vražedný útok na populární barcelonské třídě La Rambla, byl konečně ztotožněn. Uvedla to agentura DPA s odkazem na španělskou policii. 

Realisté navrhují na Hrad Jiřího Hynka

/ANKETA/ Realisté chtějí, aby na Pražském hradě seděl Jiří Hynek, dlouholetý šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR. 

„Opevnění“ Hradu s novým prezidentem padne

/INFOGRAFIKA/ Přesně před rokem se u vstupu na Pražský hrad objevily dva bezpečnostní rámy. Nedávný teror v Barceloně opět otevřel otázku jsou kontroly ve prospěch zvýšení bezpečnosti návštěvníků, nebo je tomu spíše naopak?

Trpké výročí. Připomínáme si 49 let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy

Výročí 49 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa si dnes lidé připomenou na několika místech České republiky. Oběti okupace lidé uctí tradičně před budovou Českého rozhlasu na pražské Vinohradské třídě. Pietní akce se uskuteční také v Brně, v Liberci nebo na pražském Václavském náměstí u sochy sv. Václava, kde budou předčítána jména obětí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení