VYBERTE SI REGION

Berme život i národy takové, jaké jsou

Naše země je v Evropské unii už deset let, hranice států jsou otevřené, takže není problém zajet si na nákup třeba do Vídně nebo někam do Německa. I přes toto všechno zůstávají v našem podvědomí různé stereotypy a předsudky o okolních národech.

22.4.2014
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Deník/archiv

Už od malička jezdím s rodiči nebo prarodiči o prázdninách do zahraničí, a tak mohu alespoň trochu porovnat to, co se o některých národech jen říká a co z toho je pravda. Zaměřím se ale hlavně na Rakousko a Maďarko. V těchto zemích jsem totiž byl v rámci Mistrovství Evropy v jachtingu, kterému se věnuji od dětství. Nejdéle a nejlépe jsem mohl „otestovat" jací Rakušané nebo Maďaři opravdu jsou například v ohledu zorganizování celého mistrovství, ale i v ostatních ohledech.

Začnu u Rakouska, protože zde jsem byl vícekrát. O Rakušanech se obecně podobně jako například o Němcích , říká, že jsou dochvilní, precizní, a že chtějí mít vše dobře promyšlené a uspořádané. A tyto stereotypy se mi potvrdily. Hned při příjezdu do města Britenbrun, kde se Mistrovství Evropy pro lodní třídu Laser 4.7, které se věnuji, konalo, jsme dostali brožurku s přesně zpracovanou mapkou, kde co najdeme v areálu loděnice, kam si můžeme postavit vozíky na lodě a kde se můžeme ubytovat. Poté, co jsme se ubytovali, jsem se šel zaregistrovat, jsem se znova přesvědčil o připravenosti rakouských pořadatelů. Vše u registrace bylo přesně označeno, kde se má kdo přihlásit. I přes velký počet závodníků, trenérů, obsluhy doprovodných člunů čekajících ve frontě, vše proběhlo v klidu. Po přihlášení mě nasměrovali k zápisu na proměření lodí. Druhý den závodů mi potvrdil to, jak jsou Rakušané dochvilní. Při přeměřování lodě a plachty mi našli dvě chyby. Z mého pohledu nebyly nijak závažné, ale můj názor jim byl jedno, a tak jsme museli třikrát rovnat stěžeň a na plachtě jsem musel přelepit celou jednu řadu čísel. I po přelepení však neseděly o jeden centimetr a i to byl problém. Jen díky mému kamarádovi, který mluvil lépe anglicky mě nechali projít dále. Po dokončení registrace všech závodníků a přeměření jejich lodí následovalo slavnostní zahájení. Konalo se na náměstí, byli jsme přesně seřazeni podle abecedy, každý měl své místo. Organizace byla skvělá a hodně lidí z města ne přišlo podívat, promluvil k nám starosta, velitel místní policie a pak zástupci lodní třídy pro Rakousko. Potom první den, kdy se mělo začít závodit, zase vše bylo přesně načasováno a všichni jsme měli dostatek informací o tom, co máme dělat a ani start se nijak neopozdil od plánu, takže jsme byli spokojení. A v duchu takovéto přesnosti a informovanosti se většinou nesly i zbylé dny závodů. Po těchto zkušenostech mohu říci, že stereotypy o Rakušanech jsou pravdivé a můžeme říct, že je „známe." Co mě překvapilo je skutečnost, že jsou ještě velmi přátelští. Ještě před mistrovstvím Evropy jsem měl možnost trénovat s rakouským trenérem. Měl neuvěřitelnou trpělivost, vše mi vysvětlovat anglicky a když viděl, že nerozumím přesně, co chce říct zkoušel to znova a znova, abych pochopil. Když jsme se později potkali na kterémkoliv závodě i mimo Rakousko, vždy mě zdravil, jako bych byl jeho svěřenec a ne soupeř členů jeho družstva. Přišel mi pomoci právě i při proměřování lodí, kdy, přestože nemusel, se za mě postavil před celou komisí.

O rok později jsem se dostal na stejně významný závod v Maďarsku. Přestože moji rodiče vždy vnímali Maďary jako národ, který je, já jsem jejich názor úplně sdílet nemohl. Když jsme přijeli do Balatonfüredu, nikde nebyly žádné směrovky, kudy bychom se mohli dostat k yachtklubu, nebo kde můžeme zaparkovat. To na mě udělalo špatný dojem ze začátku a takovéto nedostatky přibývaly. Když jsme konečně zaparkovali a našli místo, kam si můžeme postavit lodě, najít místo, kde se registrovalo byl nadlidský úkol, zvláště když areál mistrovství se táhl snad pět set metrů po břehu. Po hodinovém, naštěstí úspěšném, hledání registračního místa a registraci nám ale nikdo neřekl, kde se máme zapsat k proměřování, takže i když jsme zaregistrovaní byli jedni z prvních, ke komisi jsme šli až na konci. Toto mistrovství bylo celkově špatně zorganizováno, při zahájení nikdo nevěděl, co má dělat, kde má stát, kam se dívat. A takto to pokračovalo i během dalších dnů.

Přestože moje osobní zkušenosti s Rakušany a Maďary jsou někdy nepříliš dobré, ale jindy zase výborné, je mi jasné, že tyto poznatky nemohou platit obecně. Určitě se najde řada obyvatel a zejména mladých lidí v Rakousku, kteří nejsou dochvilní nebo nemají až takový smysl pro organizaci. V Maďarsku už možná na následujících závodech poznám někoho z organizátorů, kdo bude mít vše precizně přichystané a bude se mi věnovat naplno a stane se mým zkušeným trenérem. Proto nedejme na to, co se povídá a na předsudky! Berme život i národy takové, jaké jsou, a zejména buďme přáteli s těmi, kdo jsou ochotni pomáhat a spolupracovat.

Martin Šebek, Gymnázium Blansko, téma: Jak se (ne)známe

Autor: Redakce

22.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
David Rath
1 18

Rathova korupční kauza: Soud vrátil k došetření druhou větev

Joe Biden
4

Viceprezident USA Biden se obává vměšování Ruska do evropských voleb

Brno podepsalo smlouvu o Hyperloopu. Má přispět také k rozvoji vědy ve městě

Brno – Kapsle létající tubami rychlostí čtrnáct set kilometrů v hodině může znít jako sci-fi, přesto se na vývoji těchto technologií Brno chce podílet. Zástupci města i Jihomoravské kraje ve středu podepsali dohodu o spolupráci s firmou Hyperloop Transportation Technologies. Ještě letos chtějí začít pracovat na studii proveditelnosti projektu. „Náklady velmi hrubě odhaduji na pět milionů korun pro kraj i Brno," sdělil náměstek krajského hejtmana pro oblast vědy a inovací Jan Vitula.

Nová škola pro sestry by měla vyřešit jejich nedostatek

Rumburk – Již za rok a půl by mohli nastoupit první studenti do nového oboru na vyšší odborné škole ve Varnsdorfu. Studovat by v něm měly budoucí zdravotní sestřičky.

Kavárník Ondřej Kobza: Jsem jezuitský podnikatel

V pražském kavárenském podhoubí nenajdete známější jméno. Ondřej Kobza má hrst plnou nápadů. Jeho tvář, nejprve spojenou s vršovickým podnikem Café V lese, začíná poznávat celá země, kterou v posledních letech rozehrál projekt Piána na ulici. Kobza má originální pohled na byznys, podporuje levicové ideje, věří v občanskou společnost i v sílu jednotlivce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies