VYBERTE SI REGION

Český vlastenec hrdým občanem Evropské unie?

Víte, když se řekne Evropská unie, mnoha lidem se tady u nás v české kotlině vybaví vykutálení úředníčci v Bruselu, co nám zakázali pomazánkové máslo, zavedli normy nařizující správnou zelenost okurek a zakřivení banánů; zkrátka ti druzí, co nám furt kafrají do toho, jak tady máme žít. Dovolte mi nemístnou otázku: A není to krapítek jinak? Nahlédněme pod pokličku všeobecně panujícího euroskepticismu perspektivou prachobyčejného studenta. (Předpokládám znalost faktů, neboť právě neinformovanost vede k mylným závěrům, a nabízím nad nimi zamyšlení.)

23.4.2014
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Deník/archiv

Evropská unie… To je taková stará parta výletníků – mimochodem dost nesourodá skupinka – kteří se v padesátých letech dvacátého století vydali na společnou pouť vstříc lepším a bezpečnějším zítřkům. Postupně se tahle partička rozrůstala – cesta k zářnější budoucnosti zněla dobře – a zvyšovaly se její ambice posouvající cíl dál a dál. Avšak co hlava, to jiný směr a jiný cíl. Nyní stojíme na rozcestí a dohadujeme se, kam dál, jestli pokračovat, či zdali se raději nevrátit. (Vydat se cestou užší spolupráce k postupné federalizaci, nebo se vrátit k pouhopouhé obchodní spolupráci?) Jisté je jediné – rozcestí nebývá cílem.

Evropa! – Matka civilizace. Po milénia jsme to byli my, Evropané, kdo stál v čele pochodu historií, kdo určoval trasu a tempo. Nyní však Stará dáma ztrácí dech. Oslabená starými křivdami, spoléhající se na zašlou slávu upadá do šedi průměru, zatímco otěže světového spřežení přebírají jiní. Evropa se potácí v žabomyších sporech – ráda by se opět chopila dirigentské taktovky, jenže se jí rozpadá vlastní orchestr. Idea jednotné Evropy se drolí pod nánosem předsudků a oněch (dávno zapomenutých?) křivd.

Těsnější semknutí obyvatel evropského prostoru naráží na historické kostlivce v našich skříních a bezskrupulózní do sebe zahleděný boj o moc na vlastním kousku evropského pískoviště. (Hlavně si nahamounit co nejvíc pro sebe. Budoucnost není naše starost! Dohlédneme jen na okraj vlastního volebního období – víc nás nezajímá…) Zuřivě si rozšlapáváme bábovičky a žalujeme u Velkého bratra za oceánem v naději, že jeho pohár trpělivosti je bezedný a jeho ochota bdít nad mnohem starší, ale slabší sestrou, je nekonečná. (Naše snahy v geopolitickém měřítku vyznívají tragikomicky v kulisách vlastní nejednoty.)

Vraťme se ale k nám do teplé středoevropské kotlinky, do níž se z Bruselu kutálí hory zlaťáčků, bez kterých by nestála dětská hřiště, nestavěly by se (nekvalitní) silnice a věda se školstvím by živořily s ještě hubenějším rozpočtem… Bez kamarádíčkování se s ostatními Evropany by nám do Chorvatska nestačila občanka a o nějakém fušování do záležitostí přesahující naše hornaté hranice bychom si mohli nechat tak maximálně zdát. Naši představitelé se v Bruselu naparují, tu udělají pukrle před tímhle, tu poklonu před tamtím, pak přijedou domů, zvolají „Národ sobě!" a zuřivě hrozí pěstičkou směrem k tomu proklatému mocichtivému Bruselu, jako bychom nebyli jeho součástí, jako bychom se nedrali do jeho spárů, a jako bychom neměli mnohem více než zasloužený podíl na jeho chodu…

(Možnosti našich zástupců v Bruselu přesahují náš význam nevýznamného srdce Evropy, jen posunout naše sebestředné chápání udatného národa českého do (aspoň) evropského kontextu a vytvořit další pěkně hlubokou lví stopu v cestě evropskými dějinami. Záleží jen na nás, jestli se vydáme na cestu. Někteří už vyšli. A pozor (!) nejsme nepostradatelní, čekat nebudou.)

Rád bych se jednou dočkal dne, kdy ve světě s hrdostí prohlásím: "Jsem občanem (ano, Té) Evropské unie," ale v jádru budu stále Čechem… A ještě hrdějším Čechem, protože budu vědět, že je ta naše kotlinka součástí něčeho velkého. Protože tyhle velké věci pomůžou právě těm nejmenším.

Věřili byste, že jsem býval euroskeptikem?

Jakub Černý, Gymnázium J.A. Komenského Nové Strašecí, téma: Moje Evropa

Autor: Redakce

23.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Divoké prase pobíhalo po Litoměřicích
3 18

VIDEO: Postřelené divoké prase se vydalo městem do šaten školy

Stalinovy ruce
1 6

Vrchlabí uklízí sníh strojem zvaným Stalinovy ruce

Šéf lékáren Dr.Max: Reklama spojená s léky u nás existuje historicky

Největší tuzemská lékárenská síť Dr.Max atakuje hranici 400 poboček. Tento měsíc otevíráme lékárny v Jaroměři a Stříbře, přírůstky představují v drtivé části úplně nově zřizované provozovny, podotýká generální ředitel Daniel Horák, který se vyjádřil k dotazům čtenářů Deníku.

Pátrání po školačce z Ústí pokračuje, kriminalisté potřebují záběry z kamer

Ústí nad Labem – Ústečtí kriminalisté zatím stále marně pátrají po pohřešované školačce Michaele Patricii Muzikářové z Klíše. S pomocí se nyní opět obrací na veřejnost.

Ze silnice mrazivé vězení, v Tunisku uvízlo v autech asi tisíc lidí

Mrazivé počasí netrápí pouze Evropu, ale i Afriku. Silné sněžení uvěznilo na severovýchodě Tuniska na silnicích kolem tisíce lidí. Sněhové jazyky zkomplikovaly dopravu na několika místech včetně hlavní dálnice v provincii Dženbúba. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies