VYBERTE SI REGION

Evropa jak ji (ne)známe aneb Alenky v ponožkách

Být po mém, tak by to „ne" nebylo v závorkách, ale ohraničené blikajícími světýlky, s písmeny o velikosti 72, vyvedenými neonovými barvami. Protože ať se rozhlédnu do jakékoli strany, všude vidím to samé. Neznáme ani své nejbližší přátele, ani sebe. Co teprve celou Evropskou unii! Nepokládám za velký hřích neznat podmínky života třeba v Estonsku, co mě ale zaráží je, že neznáme ani vlastní sousedy. Mě samotnou, jako milovnici cestování a cizích zemí, velice nepříjemně překvapilo, jak málo toho Češi vědí i o tak blízké zemi, jakou je Německo.

17.4.2014
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Deník/Babej Ivan

Člověk je tvor důvěřivý a co hůř, i pěkně líný. Pokud ho cestování vysloveně nezajímá, těžko se o jiných státech něco dozví jinak, než v rámci školního vyučování. Zbytek informací se daný exemplář dozvídá stylem „jedna bába povídala", v horším případě „jedna bába povídala a ta zas řekla druhé a druhá řekla třetí…". Ve výsledku je ale jedno, že jedinec třeba ani špičkou boty nepřešlápl hranice, ze spousty takových vyrostou na slovo vzatí odborníci nejen co se týče EU, ale i celého světa. Všude byl, všechno zná! Takhle vznikají předsudky. A také proto drtivá většina mých vrstevníků trpí silnou nesnášenlivostí k německému jazyku i celé zemi jako takové. A proč? To nikdo z nich pořádně neví! Kvůli tomu je, podle společnosti, Německo pořád plné nacistů, Italové chodí ve fotbalových dresech, každý Francouz má knírek a Angličané neumějí vařit.

No dobrá, ne všechny předsudky a stereotypy jsou úplně nepravdivé. Každá země je něčím zvláštní, něčím jedinečná. Státy tvoří právě odlišnost kultur, ne hranice. Předsudky jsou jeden z největších problémů, jaké u poznávání cizích zemí vidím. V neposlední řadě mě mrzí, že si kvůli předsudkům mladí zavírají dveře k možnosti studia či práce v zahraničí. K novým možnostem, možnostem lepšího života.

Neříkám, že já jsem nějaký světák. Cestovat se snažím co nejvíc, ale není kdy a ani za co. A tak se snažím cestovat alespoň prostřednictvím vyprávění, fotek a videí někoho jiného, někoho, kdo v té zemi byl. A nepotřebujete ani důkaz na to, abyste zjistili, jestli je vyprávějící jen další všudybýlek nebo někdo, kdo zemi vážně navštívil. Zeptejte se dotyčného na to, jací jsou v dané zemi lidé. Například v takové Francii. Všudybyl lehce rozhodí rukama a pronese:„No jo, Francouzi, ti umějí dobře vařit. A přesto jsou Francouzky pořád štíhlé, zvláštní nemyslíš?"

Kdežto ten, kdo tam byl, se nejspíše rozmluví, až ho nebudete moci zastavit:„Francouzi jsou tak zajímaví! Minimálně jednou týdně mají i v nejmenších městečkách farmářské trhy a díky tomu mají vždycky jen čerstvé potraviny. Jídlo je u nich hodně důležité, víš, stejně jako dobré víno. A jak jsou hrdí na svoji zemi! Vsadím se, že ani polovina z nich neumí anglicky, jací jsou vlastenci. A taky to, jak dlouho dokáží jíst oběd, to mě ničilo! Oni jsou schopní přežvykovat oběd snad půl dne…"

Poslouchat vyprávění takového typu mě vyloženě baví. Jsem ráda, že existují takoví nadšenci, popř. stejní zvědavci, jako jsem já. Já sama o svých cestovatelských zážitcích mluvím ráda a zatímco jiní v cizích zemích vyhledávají přírodní krásy a divy, já tam nejraději mířím za lidmi. Fascinuje mě, jak má každá země jinou atmosféru a životní styl. Pokud se tomu člověk otevře, stane se z něho druhá Alenka z Říše divů, navštěvující jednu takovou říši za druhou.
Nemusíte přece jezdit daleko. Pojďme se podívat třeba do Polska! Představte si zvědavého turistu, který chce procestovat celou Unii a nejen tu. Je do prasknutí nakrmený všemi možnými drby, stereotypy a předsudky a jede si je čistě z nudy ověřit. Ponožky v sandálech jsou samozřejmostí a nejvíce ho zajímá jídlo. Typický stereotypní Čech.

Když se řekne Polsko, pravděpodobně si vybavíte levné, nekvalitní potraviny s těmi nejhoršími recenzemi České potravinářské inspekce. Ale ouha! Náš turista přijede do Polska a tam na něho na každém kroku čekají ty nejlepší potraviny, takové, jaké v Česku možná ani neseženete. Zeptá se na to Poláka a ten mu se zmateným, ale zaujatým výrazem odpoví, že to je přece úplně normální a co jiného by asi tak měli jíst. V tu chvíli se z našeho Čecha stává Alenka v Říši divů, poněkud otřesená, ale přesto Alenka.

Přesuňme naši Alenku z Polska do Rakouska. Klišé, že každý správný Rakušan má lyže se víceméně potvrzuje. Alenka se uklidní. Ale hle, vzápětí dostává další kopanec do břicha v podobě zjištění, že Rakušanům pojem „vídeňská káva" vůbec nic neříká! Jak by také říkala, když místo ní pijí kávu Melange, která se naší kávě s čepicí šlehačky ani na hony nepodobá.

Teď už by i ta nejzarputilejší Alenka, která by měla dostatek času a prostředků, cestovala dál. V Itálii by zjistila, že Italové nejedí jenom těstoviny a že dobrou pizzu nenajde na každém rohu.

Ve Francii by se podivila, jak neromantická dokáže Paříž být třeba v době dopravní zácpy kvůli stávce nespokojených zaměstnanců za jenom dvouhodinovou pauzu na oběd.

Stejně tak by zjistila, že mezi Španěly nejsou jen toreadoři a fanoušci FC Barcelona, ale i velice milí a pohostinní usměvaví lidé. A až by postupně překousla to, že v Nizozemsku se marihuana neprodává na každém rohu a že v Londýně je více cizinců než Angličanů, vrátila by se naše Alenka pomalu přes Německo, kde by zjistila, že Němci již dávno nacisty nejsou a že jsou to lidé, kteří vám můžou svými názory leckdy rozšířit obzory a popřípadě vám i pootevřít dvířka k lepšímu životu.

Naše Alenka by se nám vrátila zpátky vyčerpaná a dokonale zmatená. Procestovala celou Unii, i ty země, které jsem nejmenovala, dokonce i to Estonsko! Dala bych jí čas se vzpamatovat a vstřebat všechny ty nové poznatky. Možná by se z ní vyklubal další úžasný vypravěč-cestovatel, které tak ráda poslouchám.

Tak co, vypadá to boření mýtů pořád tak hrozně? Nemusíte procestovat celou Evropu. Alenkou se můžete stát i prostřednictvím cestopisů, v neposlední řadě cizince najdete i v Česku. A pokud se vám nechce s nikým vybavovat v cizí řeči, nebojte se. Cizinci si vás najdou sami, protože turisti jsou vesměs všude vítáni. A jako zvídavá Alenka budete mít určitě vždy štěstí na milé a pohostinné ,ač konzervativní lidi, protože takoví Evropané vesměs jsou.
A určitě takoví budou, i když budete mít ponožky v sandálech.

Lenka Krišková, Gymnázium a Obchodní akademie Stříbro, téma: Jak se (ne)známe

Autor: Redakce

17.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies