VYBERTE SI REGION

Evropské úřady se staly továrnou na nové zákony a vyhlášky

Být europoslancem, to je vlastně taková dvojnásobná zodpovědnost. Dokonce by se snad dalo říct, že toto povolání má dvě ostří – jedním z nich jsou národní zájmy, zatímco druhým ty evropské. Za současného fungování Evropské úrovně se mi zdá téměř nemožné, aby země jako Česká republika mohla hájit zájmy obou těchto stran.

10.4.2014
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Profimedia.cz

Pouze nejsilnější země EU mají tu výsadu, že mohou ztotožnit své zájmy s těmi celoevropskými. Co to ale v důsledku znamená? Jedná vlastně Evropa proevropsky, nebo snad ve skutečnosti prosazuje zájmy těch nejmocnějších? Slabší a méně bohaté státy, jako je třeba naše rodná vlast, v EU rovné postavení nemají. Evropské orgány měly zajistit rovnost a volnost na celém kontinentu, je tomu ale tak? Dle mého mínění rozhodně ne.

Když jsme vstupovali do Evropské unie, činili jsme tak s vědomím, že se naše ekonomika otevře světu. A to se také stalo. Na rozdíl od mnohých si myslím, že je to přínosné. Málokdo však očekával, co bude následovat. Místo aby naše přednosti byly vystavovány na odiv, začaly být potlačovány. Po pár letech nám již téměř nic nezbylo. Jak je to možné? Řekl bych, že na tom má lví podíl způsob fungování samotné Evropské unie. Mým snem vždy byla organizace dobrovolná, platí to však pro tohoto tahouna evropské integrace?

Při vstupu do EU jsme se zavázali, že přijmeme společnou evropskou měnu, euro. Podmínky pro jeho přijetí se nyní zdají být směšné, obzvláště poté, co Řecko při procesu přijímání očividně nehrálo čistě a Evropa od toho úmyslně odvracela zrak. Nakonec se ukázalo, že to znamenalo pohromu pro samotné Řecko. Měna je nástroj, který by měl spojovat ekonomicky podobná prostředí. Jenže od toho je Evropa na míle vzdálená. I přes veškeré snahy jsou rozdíly mezi jednotlivými národy propastné a to táhne společnou měnu ke dnu. Zavázání se k jejímu přijetí tudíž vidím jako omezení národní soběstačnosti a zásadní omezení dobrovolnosti celé instituce.

Měnou však celý problém nekončí, ba naopak teprve začíná. Z Bruselu postupem času přicházela nařízení, která naši ekonomiku nesmyslně okleštila a tím i výrazně oslabila. Ze země se špičkovým zemědělstvím jsme se stali krajem závislým na okolních státech a nám samotným zbyla pouze řepka… a solární panely. V žádném případě neříkám, že na tom nemáme zásluhu. Tím se však dostávám zpět na začátek – naši politice nejeli do Bruselu hájit naše zájmy, ale zájmy těch nejsilnějších. Právě obří korporace nejsilnějších evropských zemí na omezení naší výroby vydělaly – byli jsme donuceni dovážet produkty od nich.

V neposlední řadě shledávám problém v evropských úřadech, které se staly továrnou na nové zákony a vyhlášky, které jsou bohužel v mnoha případech absolutně nesmyslné. Zákony občany svazují a tak není divu, že osobní i ekonomická svoboda není úplně ve formě. Není pak divu, že Evropa nevzkvétá. Nejspíše bychom si měli uvědomit, že tvar zahnutí banánu není předmět, který má smysl na evropské či jakékoliv jiné půdě smysl řešit.

Voliči od europoslanců očekávají, že budou prosazovat zájmy své země. A europoslanci to před volbami pokaždé vydatně slibují. Po zvolení pak ale jakoby zapomněli, která země je vlastně jejich. Na jednu stranu mají europoslanci pravomocí až moc, což se projevuje návalem nových vyhlášek a regulí, na druhou stranu jich však je málo, jelikož se zdá, že jednotliví poslanci nemají žádnou moc změnit fungování unie.

Kdybych mohl, změnil bych ve fungování Evropské unie mnoho věcí. Dá se říct, že celou její filozofii. Projekt evropské integrace nabízí přehršel skvělých výhod, z nichž některé jsme již okusili a byla by škoda se jich vzdát – například volný pohyb zboží, osob i kapitálu, který dodává Evropě pocit svobody a volnosti. Tento pocit však nesmí být následně ukrádán evropskými úřady, které lidově řečeno strkají nos tam, kam nemají.
Jsem pro to, aby si každá země mohla svobodně vybrat svou měnu. Není přeci třeba zavazovat se – pokud by euro nabízelo atraktivní výhody, všechny státy by se k němu s radostí připojily – nyní však celý proces přejímání působí nesvobodně a připomíná určitou formu ekonomického nátlaku – měnu totiž ovládají ti nejsilnější a slabší pak tratí.

Mým snem je taktéž přenechání pravomocí především na národních parlamentech – v konečném důsledku jsou to právě Češi, kteří by měli nejlépe vědět, jak řešit problémy v České republice. Nepřipadá mi přípustné, aby bylo v Bruselu odsouhlaseno nařízení, se kterým již nemůžeme nic udělat. Každý stát by měl mít právo svobodně rozhodnout, co zařadí do svého právního řádu a to v plném rozsahu. Tento mechanismus v současném systému fungování Evropské unie postrádám.

Kdybych měl tu možnost, prosazoval bych taktéž vzájemnou spolupráci. A nemyslím tím půjčky či vyplácení z dluhů, které nakonec končí ještě větší krizí postiženého státu, myslím tím opravdovou, nezištnou pomoc. Podávat pomocnou ruku je lidské a pomáhající stát vlastně nikdy neví, kdy sám bude potřebovat pomoci – je skvělý pocit nebýt v problémech sám a táhnout za jeden provaz.

Rozhodně bych se postavil proti tomu, aby silné státy ekonomicky zneužívaly státy slabší. Je to absolutně proti evropským ideálům a podkopává to vzájemnou důvěru států. Ano, europoslanci by se měli snažit prosazovat zájmy svých států, ale zároveň je neprotlačovat na úkor jiných států, jak se tomu děje dnes. Ať si každý stát pěstuje, chová a vyrábí, co chce, v konečném důsledku to bude prospěšné pro všechny a přispěje to k rovnosti jednotlivých zemí.

Jestliže bych měl něčím začít, tak by to bylo omezení přebujelé evropské byrokracie. Měli bychom si uvědomit, že to nejsou úředníci ani politici, co ženou společnost kupředu, ale jsou to vědci, doktoři, učitelé, filozofové a tak dále. Úřady by takovéto lidi svou činností neměli omezovat, ale naopak je podporovat v rozletu. Musíme se zamyslet, zda je přerozdělování tolika peněz Evropskou unií vlastně prospěšné – já se obávám, že nikoliv. Co nejvíce pravomocí bych předal lidem samotným, zasadil bych se o zákon o plnohodnotném referendu a posílil bych moc lidu odvolat své politiky.

Změnil bych také postoj Evropské unie vůči světu. Měla by být co nejvíce otevřená všem, ne viditelně inklinovat pouze na jednu stranu. Objektivně by pak měla řešit mezinárodní otázky, jako je třeba současný konflikt na Ukrajině. Nic není černobílé, což platí i v tomto případě – uvalení sankcí na jednu stranu a přehlížení viny druhé strany je cestou do pekel, základem všeho by měla být otevřenost a dialog. A v neposlední řadě by okolní státy neměly být ke vstupu do Evropské unie tlačeny jen za účelem rozšíření působnosti, jako tomu už párkrát v minulosti bylo.

Přál bych si, aby se z Evropy stal kontinent svobody, rovnosti, bratrství, spolupráce a dobrovolnosti. Aby nebyl žádný stát do ničeho nucen, nebyl na něj vyvíjen žádný tlak a aby si všechny státy dokázaly vzájemně skutečně pomoci. Abychom se stali kontinentem progresivním, který bude zavádět, nikoliv přehlížet nové sociální a ekonomické vymoženosti pozvedající životní úroveň všech občanů. Zdá se mi však, že žádám o příliš mnoho. Rád bych se v budoucnu přesvědčil, že moje vize byla reálná.

Zdeněk Židoň, Gymnázium Soběslav, téma: „V kůži europoslance"

Autor: Redakce

10.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZUJEME

Koukalová ovládla stíhačku! Zazářili i Krčmář s Puskarčíkovou

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Eva Puskarčíková skončila osmá, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá. V mužské stíhačce se Michal Krčmář posunul proti sprintu o 31 míst a dojel sedmý.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies