Dnešní politici sedící v EU mají dobrá místečka, někteří se neuplatnili doma, tak zkouší štěstí jinde. Europoslanci by měli být dobří vyjednavači, kteří vidí do budoucna. Peníze, které od EU tzv. dostáváme, jsou stejně naše, my do EU peníze přesuneme a ona je vrací s tím, že určuje, kam půjdou. Právě poslanci by měli být ti, kteří zdůrazní naše potřeby. Škoda, že je není v médiích více vidět a slyšet, možná bychom byli všichni překvapeni - buď příjemně či negativně – jak se snaží plnit představy obyčejných občanů, co dokázali prosadit a za jakých podmínek či ústupků. Přemýšlet o tom, zda EU funguje dobře nebo ne, nedokážu podle mého skromného názoru posoudit. Jako dobrého europoslance, bych proto viděla takového zastupitele, který je k tomu jednak patřičně odborně vybaven a především takového, u kterého je záruka, že bude podporovat naše národní zájmy, aby nás EU nevyužívala jako odbytiště výrobků a případně i skladiště jejího smetí a odpadu. Mně nevadí členství v EU, je pravda, že se nám (i když s určitými omezeními) otevřel trh, hranice a spousta dalších možností. Co mi vadí, je, že se EU mnohdy až příliš vměšuje do ryze vnitřních věcí a samostatnosti státu. Ať už to jsou názvy nebo složení různých výrobků. Proč třeba někomu vadí název Pomazánkové máslo? Je to tradiční český výrobek, a připadá mi, že takovéto zákazy zavání omezováním svobodného podnikání. To všechno by měli naši zástupci v evropském parlamentu ochránit. Trochu bojovat za naši zemi, jenom sedět a všechno odsouhlasit, to nám mnoho výhod nepřinese.

Myslím si, že by se EU měla spíš zaměřit na řešení mezinárodní bezpečnosti a hledat společná řešení na důležitější témata než jsou nějaké názvy potravin, nebo doba jak dlouho se mohou skladovat. Jsou to sice maličkosti, ale maličkosti, které dost podstatně zasahují do našich národních tradic. Nesmí se tedy nikdo divit, že se nám to nelíbí. Nebylo by dobré, dalším generacím nepředat státní hymnu, českou měnu a spoustu dalších národních tradic. Nevím, jestli je rozumné, zcela dobrovolně do EU posílat miliardy korun a pak za nedůstojných a složitých podmínek prosit o jejich návrat. Přemýšlím, jestli bych chtěla být v kůži europoslance, možná mám jednodušší postavení, mohu kritizovat, protože neznám všechny okolnosti, které provází práci europoslance. Jsem možná ovlivněna prostředím, ve kterém slyším všechny zmíněné nedostatky evropské unie. Jenom bych nechtěla, abychom se staly podřízenými větších a silnějších států. Jsme malá země, ale s velkou tradicí a historií a to by měli mít naši europoslanci na paměti.

Kateřina Hladíková, Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická Nová Paka, téma: V kůži europoslance