VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Naše Evropa: To, co slyší

Pracovat s dětmi mě odjakživa bavilo. Jako nejstarší dítě v rodině jsem se rychle naučila, jak se starat o své čtyři mladší sourozence, pět sestřenek a dva bratránky. Nemluvě i o ostatních dětech v ulici, jejichž rodiče si vždy našli důvod, proč zazvonit na dveře a poprosit o pohlídání jejich nezbedných ratolestí, načež já nikdy nedokázala říct ne. Bylo to častokrát vysilující, nervy drásající, ale také plné úsměvů; tak si vzpomínám na všechny ty rozbité hrnky, odřená kolena, hry na princezny a piráty, přečtené pohádky a umíněné odmlouvání, když přišel čas jít do postýlek.

16.4.2014
SDÍLEJ:

Ilustrační fotografie.Foto: Deník/Květa Korbářová

Častokrát jsem slyšela, že bych musela být blázen, kdybych se rozhodla nebýt učitelkou ve školce a určitě to bude pravda. Vidět, jak se děti neustále něčemu učí s úžasem vepsaným v těch jejich roztomilých tvářičkách, mi stálo za všechny problémy, se kterými jsem se za den musela potýkat. Vidět je se smát, jsem považovala za něco jako své životné naplnění.

Proto jsem se nemohla dívat, jak malá, černovlasá holčička s velkými modrými pentlemi ve vlasech sedí osamocená u stolu a smutně pozoruje ostatní děti, které si společně v různě velkých skupinkách hrály. K drobnému tělíčku si dívenka tiskla starého plyšového medvídka, který zbyl jako jediný z tolika hraček, které si ostatní již rozebrali. Zejména toužebně se dívala na skupinku, která si v domečku hrála na velikou rodinu.

Její odloučení od ostatních dětí by se dalo vysvětlit jazykovou bariérou, neboť teprve před dvěma týdny se děvčátko se svou rodinou přestěhovalo z Anglie do naší republiky. Její čeština ale byla ohromující na dítě, které doteď žilo v zahraničí a bylo to jen díky své matce, která dceru chtěla naučit svému rodnému jazyku.

„Péťo," oslovila jsem chlapce, ke kterému ostatní děti vzhlížely jako ke svému staršímu bratrovi a vždy dělaly přesně to co on. „Proč nepozvete Molly, aby si hrála s vámi?"
„Protože ona nechce," odpověděl mi, aniž by se na mě podíval a dál předstíral hovor s plastovým sluchátkem telefonu zvednutým u obličeje.
„Vážně?" podivila jsem se. „A proč si to myslíš? Mně se zdá, že by si s vámi chtěla hrát."
„Ale mně to řekl tatínek!" prohlásil vzdorovitě, přesvědčen o své pravdě, jejíž smysl mi unikal.
„Copak ti řekl?"
„Že Angličani nemají rádi zábavu."
Popadla jsem Petříka za jeho drobné ručky a přiměla ho tak se ke mně otočit. „Já si ale nemyslím, že je to pravda, víš? Jenom se podívej, jak je smutná, protože si s ní nechcete hrát. Určitě by byla moc šťastná, kdybys za ní teď šel a přivedl ji sem do domečku."
Petříkovi oči sklouzly k podlaze, kde se upřeně díval na svoje bačkůrky. „Nebo ty snad chceš, aby byla smutná?" V té chvíli se mi vykroutil z rukou a odběhl do vzdálenějšího koutu domečku, kde si dál hrál, jako by se nic nedělo.

Místo něj se ovšem zvedla dvojčátka, dvě sestřičky, a společně se vydaly k Molly, kterou za chvíli obě vedly za ruce k ostatním. To překvapení a zároveň i radost v očích malé dívenky vypovídalo o všem.
Děti často opakují to, co někde zaslechnou, aniž by věděly pravý význam svých slov. Pokud se jedná o předsudky, které se naučí od svých rodičů, věří pevně tomu, co opakují, protože jsou to přece jen jejich rodiče, kteří mají vždy pravdu. Pokud chceme něco změnit ve vnímání našich nejmenších na ostatní národy, musíme nejdřív změnit sebe.

Barbora Valoušková, Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r. o., téma: Jak se (ne)známe

Autor: Redakce

16.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Britské deníky
1 4

Zákaz prodeje bulváru naštval studenty. Rozdávají vlastní kopie

Ilustrační foto.
3

Cukrárna Šárka v Michálkovicích končí, hlavním důvodem je EET

DOTYK.CZ

Jako po válce. Podívejte se na kdysi výstavní čtvrť v Ostravě

Třeba to opravit a ne opustit! Těžko říci, zda sprejeři říkající si Deroj a Breck mysleli tyto slova vážně či ironicky. Nastříkali je každopádně mezi ruiny, které kdysi bývaly výstavními činžáky pro železničáře.

Filipínští islamisté sťali uneseného Němce, nedostali výkupné

Filipínská teroristická skupina Abu Sayyafa zavraždila sedmdesátiletého německého rukojmího, což ukazuje dnes zveřejněný videozáznam činu. Smrt svého občana potvrdila a odsoudila vláda v Berlíně. Filipíny označily zločin za barbarský. Muže radikální islamistická organizace unesla loni v listopadu, když se plavil kolem jednoho z ostrovů na jihozápadě Filipín. Jeho devětapadesátiletá partnerka přišla o život už při únosu.

Česko zažilo neobvykle slunný den, teplota atakovala osmnáct stupňů

Na většině území Česka vystupovaly teploty na 10 až 15 stupňů Celsia, v Karviné, ale rtuť teploměru dosáhla až na 17,7 stupně. Teplotní rekordy pro 27. únor byly dnes překročeny na 20 ze 144 stanic měřících 30 a více let. Vyplývá to z informací na webu Českého hydrometeorologického ústavu. Podobně teplo bylo už v minulém týdnu ve čtvrtek.

Student z Brna vymyslel jedinečný výpočet. Dostal cenu Wernera von Siemense

Už jako středoškolák chodil občas o prázdninách vypomáhat do Ústavu přístrojové techniky Akademie věd. „Hrozně mě to bavilo. Tak jsem u toho pak už zůstal," vzpomíná pětadvacetiletý Tomáš Pikálek. Jeho diplomové práci letos v únoru udělila porota prestižní cenu Wernera von Siemense pro mladé talentované vědce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies