VYBERTE SI REGION

Naše zem je pro mě ta pravá

Někde vládnou králové a královny, jinde stát řídí prezidenti. Jedna země je zapřísáhle křesťanská, druhá je označována za národ ateistů. Pro jednu zem jsou lidé jiné nekulturní barbaři, jinde se snaží kopírovat zvyky sousední země. Přesto mají tyto tolik odlišné země něco společné. Jsou členy Evropské unie. Jak si můžeme být tak blízko a zároveň tak vzdálení?

13.3.2014
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Aleš Jaluška

Pod pojmem Evropská unie si já osobně představím poněkud bizarní uskupení 28 států, které se mermomocí snaží sloučit v něco jednotného, ale má účinek přibližně jako olej a voda. Pomyslný tmel zde představují určité zákony, orgány, komise, společná měna, a tak dále. Přestože Evropská unie slouží nejspíše k eliminaci ekonomických problémů a přátelské sousedské výpomoci v nouzi (jako když Vám sousedka ochotně půjčí pár vajec), chybí mi zde nějaká kulturní a duchovní podstata tohoto uskupení. Pokud jsme se tedy dali dohromady, neměli bychom využít této situace a alespoň částečně zbořit bariéry mezi námi?

Dáni jsou považováni za nejšťastnější lidi na světě, Německo za tvrdou velmoc, se kterou nás spojuje nešťastná minulost. Finsko nás zas velice často udivuje svojí důvěřivostí. Úplně v klidu si tu můžete před obchodem nechat nezamčené auto, a když se vrátíte, auto je kupodivu stále na svém místě. Temperamentní a požitkářská Itálie je v kontrastu s chladnější a zdrženlivou Anglií, která je ozařujícím multikulturním centrem.

Jsou to vše jen předsudky? Říká se „na každém šprochu pravdy trochu", ale je rozhodně pošetilé házet všechny do jednoho pytle. Tak jako České republice se nelíbí nálepka materialistů, koukajících jeden druhému do talíře, tak Francouzi zapláčou nad označením „arogantní a nabubřelí frantíci". Co si nepřipouštíme je to, že takové náhledy jsou iluze, stejně jako ta myšlenka, že naše země je stále součástí Československa, nebo že naše mentalita se podobá té ruské.

Říká se, že když Mohamed nemůže k hoře, musí hora k Mohamedovi. Budiž láska k mojí zemi horou, a ostatní země Evropské Unie Mohamedem. Nedokážu totiž své srdce zatím přiblížit k jiným zemím, ale s velkou láskou bych se pokusila přiblížit Českou republiku k nim.

Ze všeho nejradši bych chtěla Českou republiku aspoň zčásti očistit. Jsme považováni za stát malý, neustále si stěžující, nehrdinský, pramálo perspektivní, bezprávní, zkorumpovaný, a nebo jsme pro ostatní malý, kdysi komunistický stát s několika dobrými fotbalisty.

Dobře, všechno tohle se bohužel děje, ale děje se to všude ve světě a bez zla by nemohlo být dobro. Ale přece jen pořád podle mého názoru dominují ty klady a krása Čech. Jsme totiž také státem, který přes svojí „velikost" má dobrou životní úroveň. Mohla bych začít u té nádherné přírody. Spousta Čechů odpoledne rádo chodí na procházky, venčí psy, zdolává náročné tůry, leze po skalách, koupe se v rybníce.

Jižní Čechy jsou rájem na zemi. Na Třeboňsku si pochutnáte na nejlepších rybách, z jejich chuti můžete cítit tu přírodu, tu vodu, ten svěží jižní vítr. V Českém Krumlově podlehnete malebným obchůdkům, ruční práci, restauracím všemožných druhů, českým specialitám ve venkovních stáncích, jako je trdelník, nebo bramboráky, v Jižních Čechách nazývané cmunda.

Nesmím opomenout ani naše hlavní město Prahu. Přes den pulsující metropolí, kde lidé neúnavně někam pospíchají, v noci o něco klidnějším a tajemným labyrintem, prosyceným tajuplnými a temnými příběhy Edwarda Kellyho, záhadného doktora Fausta nebo císaře Karla IV. I v přítomnosti se zde neustále něco děje. Kdopak by odolal procházce po romantickém nábřeží, nebo lahodnému pikniku v kouzelných Riegrových sadech?
Jak jen shrnout takový český život? Vše začíná dětstvím, jak se patří. S notnou dávkou nostalgie vzpomínám na prázdniny na vsi, jakoby byly předlohou pro „Honzíkovu cestu". Jak jsme celý den běhali po loukách, lesích, lezli po stromech, kradli jablka, švestky, otrhali jsme co se dalo, včetně našeho oblečení při hromadných úprcích před poškozenými sousedy. Když jsme s dědečkem šli na houby a borůvky, všechno to nadělení pak pyšně přinesli babičce, která z něj vyčarovala voňavou bramboračku a měkoučké borůvkové knedlíky s tvarohem.

Vzpomínám i na dětství ve skautu, kde jsme neohroženě plnili cestičky světlušek, skautské stezky, trávili radostné časy na letních táborech, kde jsme se snažili vytáhnout ježka z klece, pěli ódy na Svojsíka, celý den hledali poklady v lesích a vždy, když jsme se z tábora vrátili, tak jsme byli cítit ohněm jako uzenáči. Vybavují se mi Vánoce, když jsme za domem dělali ledovky, jedli sníh a svištěli na sáňkách jako závodníci Formule 1. Nějaké ty odřeniny byly na denním pořádku, dodnes koukám v odrazu zrcadla na svojí jizvu na čele, když jsem utíkala na pouť a upadla na schodech, na jizvu na koleni z jízdy na koloběžce.

Mládí a dospělost již doprovází jakási existenční krize a zkoušky odvahy, ale ne jako ty ve skautu. Mladí češi se dělí na více táborů. Jsou tady lidé hrdí na svůj původ a pak ti, kteří chtějí svou rodnou zem opustit, protože zde své srdce nenašli. Já přeci jen musím přes těžkosti a povinnosti, co jsou na dospělého člověka kladeny, obdivovat naši hrdost a jistou odvahu, kterou jsme v naší historii projevili. Vzpomeňme na pražského studenta Jana Palacha, který obětoval svůj život pro svobodu své země po okupaci. Na prezidenta osvoboditele Tomáše Garrigue Masaryka. S jakým odhodláním jsme se bránili a hájili svoje práva proti komunistickému režimu, která jsme ztvrdili sametovou revolucí. Na prezidenta Václava Havla a spoustu dalších lidí, kteří byli pro své přesvědčení vězněni.

Z našich na prvních pohled malých dušiček může povstat něco tak čistého, odvážného a hrdinského. Jakoby v každém z nás byl kousek z toho popela Jana Palacha, který se pro své přesvědčení zapálil. Jsme také národ umělců, básníků, muzikantů, spisovatelů s plnými hlavami životem dýchajících příběhů, lidé zamilovaní, vášniví, přemýšliví. Lidé, kteří přijdou z práce unavení, ale doma si vděčně namažou chléb s marmeládou a zanadávají si u zpráv. Máme mnoho podob, i přes naši malost jsme schopni hrdinských výkřiků, ať už do světla nebo do tmy.

Lidé, kteří si doma nasmaží řízky s chlebem, nakládanými okurkami, to vše sbalí do ešusů, do termosky navaří černý čaj s citronem, vše sbalí do batohu, do ruky popadnou lehce ošuntělou kytaru a utíkají na vlak, vstříc jinému městu. Uděláme si táborák, zahrajeme si ty nejproláklejší fláky na tu rozladěnou kytaru a na klacku si opečeme pár těch špekáčků. Nejeden z nás se zasní nad písničkami Karla Kryla, Petra Hapky nebo Tomáše Kluse, kteří vystihují ten náš život v té naší zemičce a souhlasně přikyvujeme a poklepáváme si prsty do rytmu.

Jsme národ sentimentální, často se spokojující, ale i stěžující. Přesto nikdy nepřestáváme doufat, i přes to, že zvenku vypadáme, že jsme smíření se vším. Stavíme si vzdušné zámky, ve kterých bychom si chtěli hovět v postelích s baldachýny, ale zároveň dokážeme své životy přizpůsobovat i málu a najít si šťastné momenty i v nešťastných chvílích. Oplýváme černým humorem, jsme kousavě ironičtí, dokážeme snadno přiznat porážku, ale i přesto se zvedneme a zkoušíme to znova a pracujeme na sobě.

Na každé z 28 členských států Evropské unie je něco krásného a věřím, že každý, kdo by o své zemi psal, by na ní našel něco jedinečného, protože přeci jen je to náš domov. Snad jsem dokázala tuto zem přiblížit ostatním a projevit trochu pýchy. Protože tato zem je pro mě ta pravá, kde ztratit hlavu v davu, kde si poslechnout české odrhovačky, kde se v letním parnu zchladit zrzavým pivem s bílou pěnou jako královskou korunou, kde vítat lepší jitra a každý den si to nezapomenout připomínat.

Nikola Pincová, OA a VOŠE Tábor, téma Jak se (ne)známe

Autor: Redakce

13.3.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Na Kladensku se zřítilo auto ze třicetimetrového srázu

Kladensko - Kuriozní dopravní nehoda se stala v pondělí po poledni v lesním porostu mezi obcemi Svárov a Podkozí. Auto zde vyjelo ze silnice a mezi stromy se řítilo dlouhým srázem dolů na spodní vozovku pod serpentinou. Vozidlo skončilo pod kopcem na spodní vozovce převrácené na střechu. Starší řidič utrpěl zranění a byl převezen do pražské nemocnice. 

CNN: Pražské vánoční trhy jsou mezi desítkou nejlepších na světě

Praha - Mezi desítku nejlepších vánočních trhů na světě zařadila americká televizní stanice CNN tržiště na Staroměstském a Václavském náměstí v Praze. Reportér zaměřený na cestování ocenil každodenní otevírací dobu stánků i blízkost obou hlavních tržišť, stejně jako kvalitu zdejších klobás a piva.

K soudu s Čechem v Súdánu přišli i zástupci ambasády EU

Chartúm/Praha - Dnešní soudní stání v Chartúmu s českým misionářem Petrem Jaškem přišli sledovat i zástupci ambasády Evropské unie. Sdělila to česká velvyslankyně v Káhiře Veronika Kuchyňová Šmigolová, jejíž úřad má působnost také pro Súdán. Jašek čelí v africké zemi obvinění z protistátní činnosti a v minulosti se jej zastal Evropský parlament.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies