Například jako absolvent vysoké technické školy se zaměřením na deskriptivní geometrii bych chtěl navrhovat projekty nových aut v koncernu Škoda Volkswagen. Zcela určitě by se mi otevřely větší možnosti a pokud bych byl svědomitý, pracovitý a kreativní, čekal by na mě větší úspěch a více peněz, za které bych procestoval celou Evropu, což si mnozí mladí lidé v Česku dovolit nemohou. Náklady na bydlení jsou v Německu sice vysoké, ale potraviny jsou naopak levnější a kvalitnější než u nás.
Ale abych nepřepočítával vše jen na peníze, Německo je krásná země, má moře, úspěšné sportovce a úžasnou Bundesligu. Jenže to je jen můj sen o tom, kde by bylo mladým lidem nejlépe.....
Názor mých rodičů na Evropskou unii je jednoznačný. Rozhodně nesouhlasí s přijetím eura a s některými nesmyslnými nařízeními z Bruselu. Vše přece nemůže být nalajnováno jako podle pravítka!
Když se konalo referendum o vstupu do EU, oba rodiče hlasovali proti, protože jsou věci, na které se skutečně jednotná šablona nasadit nedá. Ale oni až zase takoví euroskeptici nejsou, určitě si uvědomují, že vstupem do Unie naše země získala i spoustu výhod: díky dotacím se postavila sportoviště, cyklostezky, podpořilo se mnoho podnikatelských projektů.
Po vstupu do EU se nám otevřely hranice a my můžeme volně cestovat téměř po celé Evropě. A to se rodičům velmi líbí, oni totiž velmi rádi cestují a navštěvují neobvyklá místa a památky.
Máma s tátou mi ale také říkají, že spousta peněz takzvaně prolétne oknem, a proto je naše republika musí vracet zpět do unijní pokladny.
Pokud bych se ale rozhodl studovat a žít v některé zemi EU, zcela určitě by mě podpořili a nebránili by mi v tom. Přesto jsem se jich zeptal, ve které evropské zemi by chtěli žít a proč? Jednoznačně odpověděli, že ve Francii. Francie je podle nich krásná a romantická země s bohatou kulturní tradicí. Život zde není uspěchaný, Francouzi si umí svůj život vychutnat plnými doušky a to se mým rodičům líbí. Pokud by měli tu možnost, usadili by se někde v oblasti, kde se pěstuje víno, zakoupili by menší vinici a vyráběli by s nadšením víno, které by určitě bylo velmi kvalitní, protože oni jsou jeho velkými milovníky.
Pokud by moji rodiče chtěli opravdu pěstovat vinnou révu ve Francii, byl by to z hlediska nařízení a právních úprav docela oříšek. Protože splnit podmínky a nařízení o jakosti , barvě, chuti a celkové kvalitě vína, to vše pod přísným dohled EU, není zrovna lehké !
Jedním z bodů zásad fungování Unie je zabezpečit společným postupem hospodářský a sociální růst všech členských států a zajistit harmonický rozvoj zmenšováním rozdílů mezi jednotlivými regiony. Ale k realizaci tohoto úkolu se musí urazit ještě dlouhá cesta: i kdyby rodiče všechny nezbytné podmínky pro pěstování vinné révy a výrobu vína splnili, chyběly by jim finanční prostředky. Na splnění takového snu normální Čech asi nikdy mít nebude a dotaci od EU nemůže čekat.
To kdybych chtěl studovat a žít v Německu já, měl bych to daleko jednodušší než rodiče. Pro financování zahraničního studia si mohu zařídit stipendium nebo pro studium zvolím studijní program podporovaný Unií. Pokud selžou i tyto snahy, je možné na vzdělání získat peníze i jinak, například různými studentskými brigádami, třeba i v zahraničí na sklizni vinné révy ve Francii. Pak už stačí poctivě studovat, najít uplatnění v oboru a dosáhnout úspěchu v zaměstnání. …
Sny jsou krásná věc, ale realita je realita, takže co změnit na Unii? Bylo by toho asi hodně, co bych chtěl změnit já i mé blízké okolí. Mně se nelíbí, že slabší a menší člen, pokud nespolupracuje a nepřidruží se k hlavní skupině, je odsouzen k nezdaru nebo dokonce přehlížen. Menším státům by mělo být umožněno mít stejný vliv na politiku Unie, jako mají ti větší a silnější.
Naopak, ne vždy dovedeme efektivně využít peněz, které nám EU nabízí. Dotace troskotají na špatně vyplněných formulářích, lhostejnosti ministerských úředníků, nepoctivosti…
Každá země, která je součástí EU, by měla mít možnost si zachovat své typické výrobky i s jejich vžitými názvy, i když nesplňují unijní parametry a nařízení. Výrobci českých syrečků byli výjimečně průbojní, zato producenti pomazánkových másel u EU neuspěli a svůj boj zbytečně prohráli.
Dle mého názoru také každá země, která je součástí Unie, by měla být zcela samostatná ve své zemědělské produkci a měla by pokrýt většinu poptávky po základních potravinách. Teprve pak by se přebytky zemědělských produktů vyvážely do jiných zemí. Připadá mi totiž naprosto nesmyslné, když ČR vyveze tuny vepřového masa do Německa a Německo stejné množství doveze k nám. Taková výměna potravin jen nahrává do kapes překupníkům, ale stát a konečného spotřebitele neobohatí, právě naopak.
Co říct nakonec? I když některá nařízení EU jsou nesmyslná a nepochopitelná, nemůžeme Unii upřít mnoho předností. Jednou z nich je solidarita se slabými ekonomikami, vzpomeňme třeba na Řecko.
Otázkou zůstavá, kolikrát bude Unie schopná takto intervenovat bez negativního dopadu na ostatní členské země a jak se v konfliktních situacích zachovají největší tahouni - Německo a Francie.
Jakub Bureš, Gymnázium Beroun, téma: Moje Evropa