Toto povolání má své výhody i nevýhody. Velkou nevýhodou je časté cestování, pro otce a matky od rodin. Jeden týden v každém měsíci stráví poslanci na plenárním zasedání ve Štrasburku. A zbylé tři týdny pak zase na zasedání výborů, frakcí, apod. v Bruselu. Většina poslanců rovněž často cestuje do svého volebního obvodu, aby byla k dispozici svým voličům ve vlasti.

Během tohoto času také musí stihnout setkání s různými místními organizacemi, lokálními a národními politiky, businessmany a odbory. Musí si proto vybírat domy blízko Bruselu, spíše než ve své zemi. Tato skutečnost je však často ovlivněna vzdáleností země od Bruselu. Čeští europoslanci často cestují mezi Českou republikou a Belgií/Francií pravidelně, nicméně estonští či portugalští europoslanci mají v tomto směru méně možností.

Vzhledem k tomu, že europoslanci mají menší pravomoc, než jejich kolegové v národním parlamentu, tak je většinou jejich obrázek v jejich domovské zemi zkreslený. Naopak výhodou je pro mne komunikace se zahraničím a sjednocení států.

Pokud poslanci slíbí a dodrží, je to v pořádku, proto jsou voleni. Každý, kdo se chce stát poslancem Evropského parlamentu by to měl zkusit. Je to těžké se na tuto pozici dostat, ale každý z nás, kdo má něco proti poslancům Evropského parlamentu, může jít a může si to zkusit sám a změnit sám co chce.

Barbora Košková, Obchodní akademie Liberec, téma: V kůži europoslance