VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stereotypy o obyvatelích členských zemí EU

V Evropské unii je 28 zemí a každá země má své zvláštnosti a každý národ typické vlastnosti, kterými se odlišuje od jiných. O každém z nich kolují různé historky, které upozorňují na tu či onu vlastnost. Některé jsou vtipné, jiné nepravdivé, jindy na nich nenajdete ani kousek lži. Zkrátka mentalita každého národa je jiná a člověk by se měl na vlastní kůži přesvědčit o pravdivosti těchto tvrzení.

14.4.2014
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Deník/Babej Ivan

Začněme rovnou u nás v České republice. Češi si prý stále na něco stěžují a na spoustu věcí se dívají s černými brýlemi na očích. Jsou to pracovití lidé, kterým ke štěstí stačí jen talíř dobrého jídla, půllitr piva a teplo domova. Jedni tvrdí, že jsou Češi málo pohostinní a velmi závistiví, druzí tvrdí, že jsou to dobráci, otevření a kamarádští.

K té první skupině se možná řadí naši sousedé z Německa, známí svou úchylkou pro řád a pořádek. Podle výzkumů nejnudnější národ, u kterého určitě neplatí, že smích prodlužuje život. Alespoň se to o nich říká. Jinak jsou Němci v mnoha ohledech fantastičtí. Kupříkladu vyrábějí skvělá auta, hrají výborný fotbal. To rozhodně jejich reputaci napravuje.

To samé se nedá říct o našich bratrech ze Slovenska, kde se na fotbal příliš koukat nedá a ve slovenském autě jsem také nikoho jet neviděl. Spousta národů si myslí, že Slováci stále patří do státu Československo, nebo že Slovensko je to samé jako Slovinsko. Z vlastní zkušenosti mohu napsat, že Slováci, alespoň ti, se kterými jsem se setkal, jsou velmi přátelští a pohostinní, někteří daleko více než Češi. Bez polknutí panáka borovičky vás zkrátka nepustí z jejich domova. Co je o Slovácích však velmi známé je to, že nemusí Maďary.

Když jsme u našich sousedů, podíváme se, co se říká o Polácích. Ti se prý po vzoru Německa neumějí smát a po vzoru Česka si také pořád stěžují a fňukají. Jejich oblíbeným nápojem je vodka a oblíbenou činností jsou rvačky a potyčky. Na druhou stranu rádi chodí do kostela a hodně obchodují. Přejeďme prstem po mapě a zakotvěme v Anglii. O Angličanech se vypráví velká spousta historek. Například, že jsou chladní a konzervativní, což uváděl už i Karel Čapek ve svých Anglických listech. Jenže zkušenosti mé osobní a zkušenosti mého okolí jsou naprosto jiné. Angličané jsou přátelští, usměvaví, rádi pomohou druhým, Nejsou to zkrátka žádní nafoukanci. Ale abych je pouze nechválil, Angličané jsou příšerní kuchaři a jejich "lahodný" puding bych nejspíše odmítnul, i kdybych umíral hlady. A v Anglii neustále prší!

Přesuneme se hned vedle, k výrobcům Whisky. Jsou to Skotové. Jedni jsou lakomí, druzí jsou štědří. Jsou loajální, mají rádi svou zemi a panuje mezi nimi rovnoprávnost. Mezi Skoty platí rčení "pořádek dělá přátele". A co takoví Irové? Alkoholici, kteří jedí hlavně brambory, připravené na stovky různých způsobů. Alkohol, především whisky konzumují nejen doma, ale i v zaměstnání. Samozřejmě kromě toho že milují brambory, není nic z toho pravda.

Vraťme se nyní na jih Evropy. Jací jsou obyvatelé země, jejíž obrys vypadá jako bota? Italové, kteří rádi hlasitou hudbu, hlasité zpívání a mluvení, jsou velmi temperamentní národ. Jediná chvíle, kdy mlčí, je ta, kdy si vychutnávají své milované špagety, které prý jedí každý den a skutečně je to pravda. Kuchaři jsou to dle mého fantastičtí. Miluji italskou kuchyni a Bůh Italům žehnej za pizzu. Někdo samotným Italům říká "špagety". Tak tedy "špagety" se rádi oblíkají velmi moderně a hezky. Nicméně Itálie je světovou kolébkou módy. Nedbá se zde však na pořádek, což také můžete vidět na dovolené v hotelové restauraci, kdy po nich zbude zpravidla špinavý stůl, plný nedojedeného jídla.

Nedaleko od Itálie nacházíme Řecko. Jeho obyvatelé jsou líní, vlasatí kuřáci, kteří žijí většinou u rodičů až do svých 30 let, ač se jedná o muže či o ženy. Zdali je to pravda nemohu posoudit, v Řecku jsem nikdy nebyl. Probrali jsme si nejzajímavější země a také to, co se vypráví o nás Češích, pořádkumilovných Němcích, bratrech ze Slovenska, pobožných Polácích, chladných Angličanech, lakomých Skotech, zrzavých Irech, hlučných Italech a líných Řecích. Zdali jsou všechny tyto názory pravdivé, to je skutečně těžké posoudit. Jasné je, že v každém státě se najde hrstka takových a hrstka makových lidí. Je jen na nás, jestli chceme jejich vlastnosti a povahu poznat. Proto je nejlepší cestovat a získat tak přehled o zemích a obyvatelích EU. Vlastní zkušenosti jsou ty nejlepší.

Jakub Špirka, Gymnázium Kadaň, téma: Jak se (ne)známe

Autor: Redakce

14.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Eliška Kolečkářová vzpomíná na dobu, kdy jí bylo teprve osmnáct let. Komunisti její rodině v roce 1951 vzali statek na Hodonínsku. Jejího otce Metoděje Hlobílka letos na konci března hodonínský okresní soud rehabilitoval.
6 9

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Dálnice D55 povede okolo Starého Města.
2

Dálnici z Otrokovic do Babic by mohli začít stavět už příští rok

ONLINE: Francie volí prezidenta

Kdo bude novým francouzským prezidentem? Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb. Průzkumy favorizují Marine Le Penovou, vítězem ale může být kdokoli z kvartetu favoritů. Očekáváme nesmírně vyrovnané výsledky.

Roman Prymula: Češi mají nižší práh bolestivosti než Číňané

Jaký je rozdíl mezi poslancem a lékařem? Lékař svojí operaci dokončí. Pokud to nezvládne, práci za něj dokončí hned jiný tým. Poslanec to má jinak: pacienta klidně v polovině operace zašije a odejde. Pak se počká na nový tým, který celou operaci provede znovu, říká nový náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. V úřadu bojoval za univerzitní nemocnice, tradiční čínskou medicínu a očkování. 

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

AKTUALIZOVÁNO

Bude to o prsa. Francie žije prezidentskými volbami. Rozhodnou nerozhodnutí?

Jen pár procent. Takový je rozdíl mezi kvartetem, který se pere o post prezidenta Francie. Bude to centrista Emanuel Macron, pravicový François Fillon, extrémistická Marine Le Penová, nebo ultralevicový Jean-Luc Mélenchon?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies