Možná tímto poselstvím by se mohli řídit čeští hokejisté na mistrovství světa v Rusku, které začíná v pátek.

Na loňském šampionátu v Lotyšsku mužstvo pod vedením kouče Aloise Hadamczika vstoupilo do zahrady, ale na nejsladší hrozny nedosáhlo. Muselo se sklonit před uměním olympijských vítězů ze Švédska.

„O vládci nesmíme mít žádný názor, pokud nevládne dvacet let,“ pronesl na přelomu osmnáctého a devatenáctého století německý básník Johann Gottfried Seume. Také pravda.

Tým trenérů Hadamczika, Palečka a Musila sehraje své úvodní klání s mužstvem Běloruska. Následuje soupeř z Rakouska a nejsilnější protivník z naší B skupiny - USA. Bitvy, které mohou naznačit jaké cíle si může česká reprezentace klást na jedenasedmdesátém šampionátu v historii.

„Člověk není stvořen pro porážku. Člověk může být zničen, ale nikdy poražen.“

„Pokud je víra silná, může i hory přenášet. Pokud je však slepá, pak to nejlepší pod nimi pochová,“ vyslovil se literát Karl Heinrich Wagger.

I on ve své myšlence nechal nezpochybnitelnou stopu.

Snad naši hráči nebudou slepí a své dovednosti nezatratí v obrovské Moskvě.

v obrovské Moskvě. Každý z fanoušků má jediné přání. Tím je vítězná dekorace medailemi a převzetí toužebného poháru, který hokejisté České republiky převzali naposledy do svých rukou ve Vídni v roce 2005. Snad si bude moci současný výběr říci: „Přišel, viděl, zvítězil,“ přesně tak jak to vyřkl Gaius Julius Caesar, spolutvořitel Římské říše.

Ještě před prvním buly si ale musel tým vícemistrů světa projít peripetiemi, jenž nesou přízvisko: „Kdo přijede reprezentovat.“ Tomáš Kaberle, Pavel Kubina, Martin Škoula, Jan Hlaváč, Milan Hnilička, Radim Vrbata, Martin Havlát, Milan Hejduk, Jan Hejda, Aleš Hemský, ti nemohou obléci dres národního týmu. Přesto není důvod nad těmito ztrátami plakat.

„Člověk není stvořen pro porážku. Člověk může být zničen, ale nikdy poražen,“ pronesl před desítkami let americký spisovatel Ernest Hemingway. Chytrá slova. Ať už to dopadne v Rusku jak dopadne. Vše spojuje věta italského renesančního básníka Giovaniho Boccaccia. „Je lépe litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili.“

Hodně štěstí!