Tato nemoc je nejlépe léčitelná v první fázi nemoci vysokými dávkami antibiotik. Lidé už jsou proti nim ale tak rezistentní, že nemoc pokračuje do dalších stadií, která jsou mnohem nebezpečnější.

Čechům nezabírají antibiotika ve čtvrtině, některá až v polovině případů. Hůře je na tom v Evropě jen Polsko. Přitom pokud by čeští lékaři předepisovali antibiotika jen v případech, kdy mohou pacientovi opravdu pomoci, bylo by podle lékařů možné z rozpočtu zdravotnictví ušetřit až jednu a půl miliardy korun.

Odolnost vůči antibiotikům je problém, který stále více trápí celý svět. Zaujala k němu oficiální postavení i Evropská unie, která vyžaduje specializované programy ke snížení spotřeby antibiotik v zemích Evropy.

Lékaři předepisují antibiotika zbytečně

Vysoká spotřeba není jen problém finanční, ale hlavně lékařský. Na nemoci, které se dříve léčily antibiotiky, už nyní ta samá antibiotika nezabírají. „Většina celkové spotřeby antibiotik je předepisována praktickými lékaři nebo ambulantními specialisty,“ říká Vlastimil Jirák, primář Klinické mikrobiologie a antibiotické stanice Nemocnice na Homolce. „Relativně malá část antibiotik se spotřebovává v nemocnicích, spotřeba se ale intenzivně koncentruje na specifické skupiny pacientů, kteří jsou ve vysokém riziku vzniku závažné, mnohdy život ohrožující infekce,“ dodává.

Ztráta účinnosti antibiotik u nich může vést k selhání terapie s mimořádně negativním dopadem. Jde zejména o pacienty jednotek intenzivní intenzivní péče, nemocné po komplikovaných chirurgických výkonech, po transplantacích a podobně.

Pediatři se chovají zodpovědněji

Výsledky evropského systému sledování antibiotické rezistence (EARSS European Antimicrobial Resistance Surveillance System) upozornily v roce 2005 a 2006 na narůstající problém u některých původců infekcí vázaných na nemocnice a hospitalizované pacienty. Tyto závažné problémy se týkají ve zvýšené míře všech nových členských zemí ve střední a východní Evropě, včetně České republiky. Ve většině západoevropských zemí je situace příznivější. „V posledních pěti letech se podařilo zastavit strmý nárůst spotřeby antibiotik dokonce velmi mírně klesat,“ říká Jan Švihovec, koordinátor Subkomise pro antibiotickou politiku České lékařské společnosti J. E. Purkyně. „Nejlépe reagují pediatři, horší je to u lékařů pro dospělé.“

Vývoj nových antibiotik stagnuje

Podle Jana Švihovce je nejhorší, že si lékaři zvykli předepisovat antibiotika i na virová onemocnění, při kterých nejenže nezabírají, ale mohou i uškodit. „Trend rezistence je velmi rychlý, i když záleží na konkrétním antibiotiku,“ vysvětluje Vlastimil Jindrák. Jak naroste spotřeba antibiotik, tak naroste i odolnost vůči nim. Ale potom, když spotřebu snížíme, rezistence sice také trochu poklesne. Nikdy se však již nepřiblíží k původní hladině. „Vývoj nových antibiotik je pomalý, stále používáme ta stará, ale ta už brzy možná přestanou fungovat úplně,“ varuje Jan Švihovec.

Příběh pacientky

Svůj příběh popisuje paní Libuše, která před dvěma roky byla pravděpodobně infikována lymeskou borreliózou. Paní Libuši lékaři sdělili podezření na nákazu lymeskou borreliózou ihned, když přišla do ordinace. Měla štěstí, protože ne každý lékař nechá pacientovi testy na borreliózu udělat. „Přišli mi na to velice rychle, už tři dny po kousnutí klíštětem mi noha natekla tolik, že jsem skoro nemohla chodit,“ popisuje.

Klíště se jí totiž přisálo na kotník a přímo do žíly, kam vypustilo infekci. Tento příznak není pro borreliózu příliš typický, ale paní Libuši paradoxně pomohl. „Okamžitě mi naordinovali obrovské dávky antibiotik, moje dávka byla dvojnásobná než doporučená denní dávka při jiných onemocněních,“ říká. „Antibiotika jsem měla brát nejdříve čtrnáct dní, a pak další týden a pak další. Pořád nezabírala. Po čtrnácti dnech mi už bylo tak špatně z těch vysokých dávek, že jsem vůbec nemohla jíst a pořád jsem zvracela.“ Po měsíci braní antibiotik lékaři naštěstí zjistili, že bakterie borreliózy v krvi nemá.