VYBERTE SI REGION

Opravdové peklo zažily děti v Radimi

Radim  - Je krátce po poledni a v prostory restaurace připomínají spíše divadelní spolek. Tu je na židli kabát, tamhle jsou připravené boty, jinde visí šaty anděla.

11.12.2013
SDÍLEJ:

V Radimi bylo pravé pekloFoto: Filip Brožek

Přípravy jsou, dalo by se říct, v plném proudu. Vše se ale rozjíždí pomalu. Mohlo by se zdát, že do hodiny pódium na vedlejším sále peklo připomínat nebude. Už za malou chvíli se však všechno rýsuje. Pod pódiem jsou tři stanoviště. Na jednom jsou připravené kostky, na druhém sklenka a brčko na provázku a na třetím kresba čerta s dírou, kam se budou házet míčky. Původně to měly být brambory, ale upřímně, kdo by to uklízel?

Všechno je připraveno, alespoň doufáme a tak je čas na malý meeting účastníků. Pár mladých z Radimi, místní banda a dobří přátelé z Dobřichova a Peček to jsou ti, kdo se za nějakou dobu převléknou do rolí čertů, andělů a samozřejmě Mikuláše.

Eliška vysvětluje, jak vše bude vypadat a pak máme ještě chvíli čas.

Je půl druhé, akce má začít, ale na sále zatím moc lidí není. Osobně mám obavy, aby vůbec děti přišly. Nakonec však lidé chodí a sál se docela plní.

„Nech to do tři čtvrtě," radím Elišce, ať ještě nezačíná. Hodiny letí a pak to začne. Z pódia se se ozve známá melodie Jede, jede mašinka. V tu chvíli se všichni pomocníci chytí a začnou nabírat děti. Některé se bojí, jít nechtějí, proto jedeme ještě jednou dokola a pak uděláme kolečko.

Jsou mezi námi i tři čerti to ti, kteří mají na starosti stanoviště.

Z kroužku všechny děti naženeme pod pódium. Nastane trochu šrumec. Podávám balónky a děti si je nafukují. Přátelé jim stříhají provázky, těm menším vážou nebo nafukují balónky. Pak si je navážeme taky a společně s dětmi se zabereme do hry, kdy je cílem rozšlapat balónky ostatních a přitom o ten svůj nepřijít.

Hra má úspěch, ale já si ji moc neužiji. Po chvíli musím odvést prvního odpadlíka pro bonbón za účast. Takhle to jde dál.

Vypadlé děti vodím na stanoviště. Tam už si je vezme někdo další a fandí dětem, když proti čertici hrají kostky, trefují se brčkem na provázku do sklenice nebo hází na čerta balónky. Za úspěch si mohou vzít zase bonbón.

Pak přijde na řadu židličkovaná. U té se však děti neflákají. Nejdříve máváme rukama nad hlavou, pak skáčeme po jedné noze.

Mladším pomáhají asistenti a já kontroluji, zda se někdo nefláká. Jsem tak poctivá, že jsem za chvíli unavená víc než leckteré dítě.

Židličkovaná byla dlouhá a náročná a asi proto je vyhlášená krátká pauza. „Eli, už je půl třetí," konstatuji čas. „Cože?" zní trochu zděšená odpověď. Uteklo to, proto je pauza opravdu krátká a vracíme se opět mašinkou na parket.

Následují ještě další hry. Úspěch má podlézání laťky, které probíhá právě v mašince. Pro mě je dost náročné, jelikož za ruku držím holčičku, která mi je nad kolena a právě pro ni není nikdy laťka moc vysoko. Tak se musím skrčit a podlézt. Holčička je akční a nechce čekat dlouhou řadu, proto mě táhne za ruku a chce opět podlézat.

Nakonec se prosebně podívám na Marka, který drží překážku a ten ji přeci jen o něco zvedne. Přitom utrousí něco v tom smyslu: „Že seš to ty…"

Nikomu se nic nepromíjí. Dospělí musí soutěžit tak jako děti. Od toho tu my asistenti přece jsme.

Právě proto se hned hrneme na nafukování dalších balónků. Tentokrát do dvojic. Ty pak tancují na hudbu s balónkem mezi čely. I já tančím. S Markem. Ale výškový rozdíl způsobí, že balónek je úplně někde jinde.

Soutěž si opět dlouho neužiji, jdu se starat od děti, kterým balónek upadl. Dávám jim ceny.

Pak se stane něco, o čem nikdo nevěděl. „Tak, tenhle čert vám teď předtančí aerobic děti," řekne Elis a nažene děti do řad před pódium.

A pak to začne, sranda musí být. Dlouho si ji neužiju. Už se musím převlékat. Když jsem hotová, jdu do kuchyně. Jsme tu čtyři. Tři velcí andělé a jeden prcek, je to Martinka. Společně čekáme na Mikuláše. Milan přijde v bílé paruce a vousech. Smějeme se, upřímně, od srdce.

Čerti už by v tuhle chvíli měli být připraveni na pódiu. V pekle. Vezmeme koše s dárky a čekáme v pozadí.

Jen jakoby z dálky slyšíme tu šílenou hudbu, kterou pro děti přichystal DJ Kuna na otevírání pekla.

Hororové tóny, depresivní hudba a do toho neskutečně srdcervoucí křik dětí zatím z reproduktorů.

Jen tušíme, že se otevřelo pódium a vyskákali čerti. Vidíme totiž odraz ohňů, které šlehají z pekla.

Pro děti to musel být zážitek. Chodí pár dospělých a chválí. To už musíme na chodbu a čekat na povel. „Mikuláši!" ozve se několikrát ze sálu. Křičí DJ i děti. Chtějí zachránit před tím ošklivým peklem.

To už jdeme. Jenže Mikulášovi stále padá čepice.

Bez otevírání rtů se na sebe snažíme všichni mluvit. Je to zajímavé. Mikuláš: „Čepice.." a já s košem dárků v ruce: „Běž, neudržím to." Do toho Elis: „Spadne jí to, jdeme." Mikuláš špatně rozumí, zastaví se a praví: „Padá mi čepice?" Myslím si, že je to trapné, že nejdeme, ale vypadá to, že to do programu patří.

Pak už jen zaženeme čerty. Vyvoláváme jednotlivé děti. Hle, některé jsou pravdomluvné a přiznají, že zlobí. To se pak objeví slzy. Žádné dítko nechce do pekla.

Nakonec se otáčím k pódiu a zděsím se já. Znejistím. V kotli byly naaranžované „nohy", tyhle se ale hýbou… Aha, mají tam dítě. „Nebojí se?" ptám se nenápadně jedné čertice. „Chtěl tam sám," zní pro mě překvapivá odpověď. Tak jo. Každému podle gusta.

Rozdáním dárků to však nekončí. Přichází ještě diskotéka s anděly, čerty a Mikulášem. Nejdřív ale blesky spousty fotoaparátů. Teda slavná bych být nechtěla.

Pak už tanec.

Se všemi.

Je to fajn, bavíme se.

V jednu chvíli pak všichni tři velcí andělé tančí s čertem v pekla Makarenu.

Moc nám to nejde. Ale bavíme se.

Děti se baví, my se bavíme.

A společně se protancujeme do úplného závěru.

Autor: Lucie Mašínová

11.12.2013
SDÍLEJ:

Babiš je nejvlivnější Čech. Na vyhlášení v Bruselu ale nebude, je nemocný

Praha – Zatímco v tuzemsku Andrej Babiš schytává kritiku za elektronickou evidenci tržeb a musí vyřešit i svůj střet zájmů, aby postavení politika a podnikatele sladil se zákonem, ve světě ho vnímají jako významnou osobnost. Po ceně časopisu GlobalMarkets pro nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských zemí za rok 2016 ho nyní bruselský server Politico.eu vybral jako Čecha, který letos nejvíc přispěl k formování Evropy. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Tragédie u Draženova. Mladý řidič zemřel po střetu s nákladním autem

Draženov - K tragické dopravní nehodě došlo po půl šesté večer na hlavní silnici od Domažlic na Draženov nedaleko odbočkyna Petrovice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies