„Úplně na úvod bych chtěl ještě jednou poděkovat všem 8096 voličům, kteří mě podpořili v druhém kole senátních voleb. Jak se stále dozvídám, šli tam převážně kvůli mně, protože mě znají a věří mi. Proto mne mrzí, že právě je jsem svým způsobem zklamal nejvíce," uvedl Karel Šebek, který svůj neúspěch vidí v tom, že většina voličů, kteří hlasovali proti němu, se rozhodovali na základě toho, že nejsou spokojeni se společenskou situací a viní z toho Občanskou demokratickou stranu, za kterou kandidoval.
„Není mi příjemné, být zahrnutý do množiny nesolidních a sobeckých lidí, ale přeci jsem ze sebe nemohl udělat jakéhosi nezávislého aktivistu jen kvůli tomu, abych zvýšil své šance na zvolení," poznamenal Karel Šebek, kterého prý zaskočilo, že volby do Senátu byly příliš ve stínu voleb krajských a voliči se o úloze a roli senátorů z médií příliš nedozvěděli. „Proto asi volili i více stranicky, či spíše protistranicky, i když ve skutečnosti by měla být stranickost v Senátu potlačena," míní Karel Šebek.
Jak uvedl Karel Šebek bezprostředně poté, co se dozvěděl definitivní výsledky voleb: „Euforie z čehokoliv, co se člověku povede, trvá tak první hodinu. Pak jde život v zaběhlých kolejích dál." Stejně tak dlouho prý trvalo i jeho zklamání z toho, že neobhájil post senátora.
Jakým směrem se bude ubírat jeho další život, prozradil Benešovskému deníku v následujícím rozhovoru.
Jak se změnil Váš život poté, co jste opustil post senátora?
Je to stejné jako když měníte nějaké zaměstnání. Vrátíte pracovní pomůcky, průkazy, vyrovnáte účty, podepíšete výkazy a podáte si ruce. Za čtyřicet let své pracovní činnosti to bylo po páté. Po vojně jsem nastoupil na tři roky k telekomunikacím, pak jsem pracoval patnáct let ve vodárnách, deset let v nemocnici, šest let jsem byl na plný úvazek starostou a šest let senátorem. Myslím, že to není velká fluktuace. Ale je pravda, že v každém zaměstnání opouštíte i své kolegy, necháváte tam kus svého života a kousek srdce.
Jak jste se rozloučil se svými, již bývalými kolegy v senátu?
Obligátně to bylo malé posezení, sklenička na rozloučenou, ale jinak se není třeba loučit. Bývalí senátoři mají dveře do Senátu stále otevřené, jsou zváni na výroční akce a spojuje nás i nadále zájem o společenské dění i o další naše osudy. Takže trochu smutku, to ano, ale tak, jak to napsal pan Seifert: „Bílým šátkem mává, kdo se loučí, každého dne se něco končí, něco překrásného se končí… Utři si slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco začíná, něco překrásného se začíná."
Budete se i nadále věnovat politice?
Já jsem se jí věnovat nepřestal. Pár dní po volbách se konal kongres Občanské demokratické strany a tam jsem se dost aktivně vyslovoval proti těm a proti tomu, co mi v ODS vadí. Ovšem byl jsem z průběhu jednání hodně zklamaný. Ale zase jsem tam objevil pár dalších nositelů podobných názorů, takže ano, zůstávám v politice, říkám nahlas co si myslím. Zásadním a konkrétním úkolem dnešních dnů pro mne je zmařit scestný úmysl vlády na plošné rušení matrik a stavebních úřadů v malých sídlech.
Co teď děláte?
Dost času trávím jako neuvolněný místostarosta prací pro Neveklov. Také dobíhají moje senátní aktivity, garantuji a sponzoruji fotosoutěž Národního institutu dětí a mládeže, chystám besedy se studenty a také se snažím něco udělat doma. Co se týká zaměstnání, po novém roce se zařadím vedle svých dětí mezi živnostníky. Dokud to ještě jde. To myslím zatím v žertu, jako narážku na nástup levice v Čechách.
Na co máte teď víc času?
O trochu více spím.
Pokusíte se za šest let opět kandidovat na post senátora?
Myslím, že pokud se nenaskytne nějaká smyslupná možnost uplatnění mých zkušeností do dvou let, budu se snažit spíš uvést do politiky někoho mladšího, kdo by tu rozhrkanou káru táhl s větší energií mládí a čerstvou porcí nadšení a naivity.
Změnil se nějak postoj sousedů, kamarádů, známých nebo jen lidí z Neveklova k vaší osobě?
Jak už jsem řekl v úvodu, trochu litují, že už nemají „svého člověka" v Senátu, ale jinak jsou rádi, že jsem více mezi nimi. V Neveklově jsem získal 75 procent hlasů, neztratil jsem jediného kamaráda, v tomto ohledu jsem naprosto šťastný člověk.
Je něco zásadního, oč jste kvůli tomu, že už nejste senátorem, přišel?
Myslím, že jsem se naučil pohybovat v prostředí zákonodárného sboru, získal jsem si důvěru svých kolegů i z jiných stran a hlavně jsem mohl opravdu aktivně zasahovat do některých důležitých věcí státu, například do energetické koncepce nebo surovinové politiky. Samozřejmě, že se k tomu mohu vyjadřovat dál, ale fakticky o tom budou hlasováním rozhodovat jiní. Doufám jen, že tak budou činit podle nejlepšího vědomí a svědomí i pro dobro nás všech.
A naopak, je něco co jste tím, že jste nyní „obyčejným člověkem" získal?
Získal jsem pocit, že je možné prohrát ve finále s naprosto čistým svědomím. V Senátu po mně zůstal čistý stůl doslova i v přeneseném smyslu. Jako senátor jsem měl pár výhod, ale nikdy jsem si nemyslel, že jsem něco víc, než obyčejný člověk. Potkal jsem se s mnoha významnými lidmi a pokud to byli skutečné osobnosti, pak se chovali vždy jako „obyčejní lidé" a byla radost s nimi hovořit. Na druhou stranu každý člověk je svým způsobem jedinečný a pokud se jako člověk chová, má cit a svědomí, je hoden obdivu, úcty. Jako není malých rolí na divadle, není možné říci, že některý lidský osud je jen „obyčejný".
Pokud vím, jste vášnivý a zkušený fotograf. Nezvažujete přesedlat z politiky na fotografování?
Fotografování je pro mne radost, záliba a svoboda. Mohu fotit a když nechci, nemusím. Tuto svobodu volby si chci ponechat. Raději nějaký snímek nabídnu zdarma, než abych se musel tlačit v klubku reportérů a denně prodávat senzace za obživu. I profesionálním fotografem se musí člověk narodit, mými sudičkami byla elektrotechnika a politika.
Je to zhruba měsíc, co byly senátorské volby. Už přebolelo zklamání z neúspěchu nebo ve Vás ještě trochu lítosti je?
Bolest vás píchne jen v té jedné vteřině, kdy se na obrazovce objeví: „Sečteno sto procent hlasů." Nejde o život, jen o kus života, který se naštěstí nezastavil. Prostě si trochu začnete přerovnávat plány. Skvěle zareagovaly moje děti, hned se začaly ptát, zda nebudu potřebovat s něčím pomoci. Tenhle moment vám to okamžitě vyváží. V mém postoji ke světu má významné místo slovo pokora. Přemýšlíte-li o obsahu slov svoboda, demokracie, úcta a pokora, pak se jedním, byť docela velkým politickým neúspěchem, nenecháte zahnat s nějakou falešnou lítostí do kouta. Položím si na gramofon starou desku s Edith Piaf a jejím slavným šansonem „Ne, nelituji ničeho" a je mi zase dobře.