VYBERTE SI REGION

Gaensel věří, že Štěchovický poklad existuje, proto mluvil s 'mladým' Kleinem

Benešovsko /ROZHOVOR/ - Do nové fáze se nejspíš dostává hledání mytického Štěchovického pokladu. Důvod k optimismu je na místě. Na Benešovsko totiž přijel na návštěvu k hledači nacistického pokladu Helmutu Gaenselovi nejmladší z dětí někdejšího velitele ženijní školy SS na Hradištku Emila Kleina, Siegfried.

7.6.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
13 fotografií
Helmut Gaensel a Siegfried Klein u štěchovické přehrady.

Helmut Gaensel a Siegfried Klein u štěchovické přehrady.Foto: Zdeněk Kellner

Právě k jeho vzpomínkám se Gaensel nyní poměrně silně upíná a to přes to, že „mladý" Klein se narodil v roce 1943 a z konce války, tedy z doby údajného ukládání Štěchovického pokladu, si nic pamatovat nemůže. S otcem měl ale příležitost se jeho syn setkat v době, kdy už dokázal jeho informace přehodnocovat a ukládat v paměti.

„Komu jinému, než nejmladšímu synovi, který by měl podle zákonů přírody žít nejdéle, by se měl otec svěřovat?" pokládá si otázku Helmut Gaensel přes to, že i on sám s Emilem Kleinem o pokladu osobně hovořil mnohokrát. Vždyť s ním sdílel i vězeňskou celu… „To ale víte, syn je přece jen syn. Já jsem byl pro Emila Kleina jen další cizí člověk," připomněl Gaensel.

Zda mu Siegfried Klein skutečně předal důležité poselství svého otce, ale prozradit nechtěl. Helmut Gaensel při příležitosti návštěvy jednasedmdesátiletého Siegfrieda Kleina poskytl Deníku exkluzivní rozhovor.

Je zajímavé, že spolu s panem Kleinem hovoříte, byť jste oba rodilí Němci, anglicky…

K tomu máme jednoduchý důvod. Já jsem žil dlouho ve Spojených státech a pan Klein žije v Austrálii. Pro mě je obchodní angličtina jazykem číslo jedna.

Naposledy jsme spolu hovořili loni během velkých prázdnin. Co se za tu dobu stalo nového při hledání štěchovického pokladu?

Když jsme spolu naposledy hovořili, právě tady nezávisle na sobě pracovali specialisté ze tří prestižních škol z Univerzity Johannese Gutenberga v Mohuči, The University of Utah v Salt Lake City a také ti z Tokijské univerzity. No a nyní čekám, až poslední z nich vydá svou zprávu o zkoumání prováděných v okolí Štěchovic a Hradištka.

Znáte tedy už výsledek dvou závěrečných zpráv prestižních univerzit. Co říkají?

Že tu něco skutečně je.

Opravdu?

No ano, na sto procent. Obě univerzity totiž mají až neskutečně podobné výsledky svých zkoumání.

To je pro nás, laiky zatím stále prohlášení, které nic nového neříká. Můžete ale prozradit, co univerzitní odborníci zjistili a co nalezli?

To zatím nemohu, ale můžu alespoň potvrdit, že to, co se podařilo objevit, nejsou žádné bedny. Jedná se o část zařízení, které tady na Hradištku v roce 1945 Němci používali. Co to je nechci říkat, protože nejsem oním nálezcem. Tím jsou univerzity. Ale vím o tom.

Svou závěrečnou zprávu zatím nezveřejnila The University of Utah v Salt Lake City. Co od ní očekáváte?

Každopádně se její specialisté ještě jednou na krátký čas vrátí do Štěchovic a dopracují zprávu. Pak teprve bude možné porovnávat všechny zjištěné skutečnosti.

Kdy americká univerzita vydá k pátrání v Česku zprávu?

Ještě v první polovině června. Prohlášení vydají přímo na univerzitní půdě.

Budete u toho?

Ano, jsem tam pozvaný.

Co se bude dít potom?

Výzkumy ve Štěchovicích univerzity provádějí ve své režii. Jestli se nakonec domluví na společném postupu, nedokáži říci.

Takže je možné, že zkoumáním také snaha o nalezení Štěchovického pokladu může skončit?

Neřekl bych. Znám dva muže z Německa, kteří jsou ochotni do hledání Štěchovického pokladu investovat.

Co to všechno tohle znamená pro samotného Helmute Gaensela?

Univerzity se sem dostali přese mně, tak předpokládám, že budeme poklad dál hledat společně. A to přes to, že koncesi na kopání od Lesů České republiky potažmo státu, už nemám. Půda, kde by se nyní mělo hledat, získali v restituci premonstráti. Budeme s nimi o možnosti kopání jednat. Jsem ale přesvědčený, že se s nimi domluvíme lépe, než se státem.

Je to tedy na dobré cestě?


Na velice dobré cestě.

Kdy si proto myslíte, že by se mohlo znovu začít kopat?

Domnívám se, že nejpozději do podzimu se skutečně začne pátrat i pod zemí. Netvrdím to, protože už nejsem člověkem, který o tom bude rozhodovat.

Na kutání je potřeba dost peněz. Máte informaci o tom, že na hloubkové práce skutečně prostředky existují?

Ano, je to tak. Peníze jednoho ze dvou sponzorů, Němce žijícího v Americe, jsou složené na kontě. Druhý sponzor se přidal společně s univerzitami.

Co ony sponzory vede k vydávání peněz na tak nejistý podnik?

To netuším, vím ale, že jsou do případu hodně zainteresovaní.

Mohla by za pátráním být nějaká organizace založená bývalými nacisty, kteří se po válce ukrývali například v Jižní Americe?

Takové spolky už neexistují. Jejich členové jsou už po smrti. Navíc ani jejich členové, a to vím, protože jsem pracoval i pro české vnitro, nikdy nedokázali domluvit na tom, zda to, co je v pokladu ukrytu ukázat a pochlubit se, nebo to uchovat dál v utajení.

To byly asi jen akademické debaty někdejších nacistů?

Vůbec ne. O tom, zda světu ukázat, jaké zbraně mohlo nacistické Německo mít, nebo to dál tajit, se nežertovalo. Při tom šlo skutečně o život. Bylo to tvrdé.

No a dnes, kdy chcete znovu prozradit nacistické tajemství, už o život nejde?

Už naštěstí ne. Staří nacisté jsou pryč a jejich potomky to příliš nezajímá. Mají zkrátka úplně jiné zájmy.

Jde jim ještě vůbec o poklad?

Nejde. Oni už ho odepsali.

Ještě jednou. Co myslíte že žene onoho Němce z USA, že vydává tolik peněz na hledání pokladu?

Nevím. Možná to, že má peníze, chce a může je utratit, nebo ho k tomu někdo přemluvil.

Záhadou, o níž jste hovořil při každém našem setkání, bylo zmizení dvou transportních letounů Ju52, které ke Štěchovicím měly nacistický poklad dopravit. Máte i v tomto případě nějakou novou, horkou stopu?

Mohu k tomu znovu jen říci, že tu ta letadla stále někde tady jsou, protože ze Štěchovic nikdy neodletěla.

Také jste tvrdil, že je montéři rozebrali…

Ano. A z toho vyplývá, že je nemohli odvézt daleko.

Co říkáte na prohlášení Josefa Mužíka o svědkyni, která prý ví, kde poklad je?

Neslyšel jsem, co Mužík říká. Ale domnívám se, že svědkyni, o níž nyní mluví, používal už dříve.

Josef Mužík nyní říká, že je poklad pod hladinou přehrady. Právě o ní se zatím v souvislosti s pokladem nehovořilo…

Na Hradištku o štolách, které jsou pod vodou, ví mnoho lidí. Chodbám se říká ypsilonky podle tvaru, které mají. Byly to štoly vybudované dělníky v době, kdy se prozkoumával terén v místě zamýšlené stavby přehrady. Pak ji ale postavili jinde a štoly tam samozřejmě zůstaly. Nic v nich ale není. Po válce v nich už lidé byli.

Myslíte si, že váš konkurent jen čeří vodu, aby přilákal případné sponzory?

To nevím, musíte se zeptat jeho.

Poklad jste tedy zatím nenašel. Jak to vypadá, jste velkým optimistou či snílkem. I po těch letech neúspěchů stále věříte, že pod zemí něco zajímavého, co stojí za vynaložené prostředky i námahu, leží?

Nikdy jsem ani na okamžik nepřestal věřit, že u Štěchovic poklad je. Jinak bych tady nyní neseděl s panem Kleinem.

Poklad prý skrývá podvodní svět štěchovické přehradyKdo by spočítal, kolikrát už médii probleskla zpráva, že pověstný nacistický Štěchovický poklad co nevidět spatří světlo světa? Před nedávnem české sdělovací prostředky přinesly další takovou informaci. Jejím šiřitelem byl tentokrát Josef Mužík, někdejší kolega a později konkurent dalšího hledače Štěchovického pokladu, Helmuta Gaensela. Ten se záležitostí vyzvednutí pokladu zabývá už půl století.

Mužík v médiích hlásá, že nalezl ženu, která své svědectví o tom, že ví, kam nacisté před postupující Rudou armádou ukrývali bedny se záhadným obsahem, ještě nikomu nesdělila. Tím místem má být prý prostor pod hladinou štěchovické přehrady. Stavět ji začala před válkou Československá republika, ale dokončení spadalo až do období protektorátu. Samozřejmě na ní dřeli vězni z koncentračního tábora v nedalekém Hradištku. Vodu začala dokončená hráz jímat až v samém závěru druhé světové války.

O podzemí u Štěchovic se zajímal i další dobrodruh, nedávno zesnulý Jiří Tomis. Ten tvrdil, že podzemní prostory vzniklé rubáním kamene pro přehradu, sloužily jako továrna na součástky raket V1 a V2 a ani on nevyloučil, že by mohly být nyní pod vodou. K takovým výkladům je ale Helmut Gaensel skeptický. 
O štolách pod hladinou prý ví každý. Má se totiž jednat o tunely sloužící k převodu vody kolem rozestavěné hráze. „Jsou to vlastně dvě štoly ve tvaru písmene ypsilon," komentuje informaci Gaensel.

Má i racionální vysvětlení skutečnosti, že prchající nacisté právě kvůli tomu, aby nebylo odhaleno jejich „podvodní" tajemství, opustili Štěchovice bez toho, aby přehradu vyhodili do vzduchu. „To bylo jen výsledkem dohody o bezproblémovém odchodu Němců do amerického zajetí," řekl Helmut Gaensel.

Laďka Gaensel: Každý si myslí, že toho vím strašně moc. Helmut je ale tajemný

Se známým hledačem Štěchovického pokladu žije ve svazku manželském jedenáct let. Kvůli němu si zkrátila křestní jméno a přihlásila se k české národnostní menšině Němců. Místo obvyklého počeštěného jména s koncovkou -ová, se píše jednoduše - Laďka Gaensel.

Laďka Gaensel.Vzala jste si za muže nejznámějšího hledače pokladů. To znamená, že s ním musíte sdílet i jeho neúspěchy při pátrání po Štěchovickém pokladu.

Helmuta znám už od roku 1993. Vím proto, že je to svůj člověk, který si vede své obchody a do toho spadá i hledání pokladu.

Ale víte o tom, co se mu podařilo najít, nebo s čím naopak neuspěl.

No, abych se přiznala, více než od něj se všechno dozvídám z novin či televize. Vím od něj přesněji, co dělal v Bolívii, kde měl své zlaté a stříbrné doly. Jeho vyprávění je úžasné, kdyby ho někdo poslouchal, bude u toho mít pusu dokořán. O Štěchovickém pokladu toho ale skutečně moc nevím. Helmut je v tomto směru hodně tajemný.

Věříte, že Štěchovický poklad skutečně existuje?

Věřím, že tady něco je. Nevěřím, že by bez toho, aby to byla pravda do hledání dal za těch mnoho let tolik úsilí a energie.

Možná, že právě nyní přichází přelomový okamžik. Jak ho vnímáte vy?

Nevím o tom nic. Když měl k nám domů přijet pan Klein, dozvěděla jsem se to od Helmuta na poslední chvíli. Co za návštěvou je, netuším.

Takže sama nyní žijete v očekávání věcí příštích?

Je to tak. Každý si myslí, že toho vím strašně moc, ale znám jen věci, které najdu v novinách. Helmut mi totiž jen málokdy něco prozradí.

Autor: Zdeněk Kellner

7.6.2014
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Úroveň technického vzdělání podle šéfů strojírenských firem klesá

Praha - Úroveň technického vzdělávání se podle 60 procent ředitelů strojírenských firem za posledních deset let zhoršila. Pesimističtější byli v průzkumu mezi 285 podniky šéfové velkých společností. Vyplývá to z průzkumu analytické společnosti CEEC Research, jehož výsledky mají média k dispozici. Kompletní data budou zveřejněna v úterý na konferenci Budoucnost technického vzdělávání na ministerstvu školství.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Anonym ohlásil bombu na pražském hlavním nádraží, vlaky nejezdily

Praha - Policie v sobotu večer kvůli anonymní hrozbě bombou vyklidila pražské hlavní nádraží. Železniční doprava byla na víc než hodinu zastavena. Metro svou stanicí na nádraží projíždělo. Policie bombu nenašla, po původci anonymního telefonátu pátrá. Médiím to řekl mluvčí pražské policie Jan Daněk.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies