VYBERTE SI REGION

Geolog: Těžba uhlí na Mělnicku není šťastný nápad

Mělnicko /ROZHOVOR/ - Záměr australské společnosti Wildhorse Energy těžit na Mělnicku uhlí podzemním zplyňováním překvapil i geologa Stanislava Opluštila z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

14.2.2012
SDÍLEJ:

Podle Stanislava Opluštila (uprostřed) by mohla těžbou poklesnout půda až o 2 metry.Foto: V. Prouza ČGS

Co si myslíte o těžbě černého uhlí podzemním zplyňováním?

Podzemní zplyňování uhlí je metoda vhodná pro využití uhelných ložisek, které obvykle nelze ekonomicky či z jiných důvodů dobývat klasickým hornickým způsobem. Nejčastěji pro velkou hloubku nebo malou mocnost uhelné sloje, kdy je dobývání neekonomické, nebo jsou uhelné zásoby vázány takzvaným střetem zájmů, například povrchovou zástavbou, významnými silničními či železničními tahy, jejichž přeložka je nemožná.

Proč se tedy stále upřednostňuje těžba konvenční metodou?

Státy nebo oblasti, kde je dostatek technicky i cenově dostupnějšího uhlovodíkového zemního plynu, například Rusko, Holandsko nebo Norsko, nebo mají možnost si tento plyn levně koupit, dávají přednost těmto obvykle levnějším klasickým zdrojům. To byl i důvod, proč s objevem velkých ložisek zemního plynu v Sovětském svazu, arabských zemích a později i v Severním moři a jejich distribuci do Evropy se pokusy o využití uhlí podzemním zplyňováním v Evropě ukončily. Dělaly se mimochodem i u nás na Chomutovsku někdy v šedesátých letech. V době, kdy se cena plynu výrazně zvýší se ale tato metoda může stát ekonomicky zajímavou – lze na ní vydělat.

Dá se tedy říci, že tato doba právě nastala?

Zdá se. Plyn je u nás velmi drahý. Podobně to bylo i s ropou a zemním plynem v Severním moři. Dokud byl dostatek levné ropy na kontinentu, byla těžba z moře neekonomická. Situace se změnila v roce 1973, kdy hlavní světový producent ropy OPEC ceny této suroviny několikanásobně zdražil. Do deseti let se Británie zařadila mezi největší producenty ropy v Evropě i ve světovém měřítku. Prostě je to hodně o penězích. A kvůli nim to firmy dělají. To je podstata podnikání a proti tomu nelze samozřejmě asi nic namítat. Problém je, aby to pro někoho nebyl zisk a pro druhého ztráta.

A k tomu by předpokládám mohlo dojít právě u nás.

V malé, hustě zalidněné a zemědělsky intenzivně využívané zemi, jako je ta naše, to představuje ekologické riziko. V zemích jako je Austrálie či USA se vždycky najde nějaká řídce osídlená oblast, kde lze metodu aplikovat, pokud se to ekonomicky vyplatí. Osobně však s touto metodou žádné zkušenosti nemám. U nás se používala po vzoru Sovětského svazu v době, než jsem se narodil. V zahraničí jsem se s ní nesetkal. Pravda je, že jsem ji nevyhledával.

Společnost Wildhorse Energy tuto technologii prý využívá v Austrálii a Jižní Africe. Jestliže je tak šetrná k přírodě, jak říkají, proč už dávno není využita v Evropě?

Jedna z příčin je patrně dosud relativně nízká cena plynu na trhu. Tato situace se nastolila někdy v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy došlo k plynofikaci Evropy nebo alespoň vyspělých zemí. Plynu bylo tehdy dost, byl levný, a tak nikoho ani nenapadlo se zabývat výrobou plynu z uhlí, což bylo technicky náročnější, dražší a nemohlo plynu z klasických ložisek konkurovat. Vše fungovalo a funguje dodnes, i když ceny se od té doby několikanásobně zvýšily. Zvýšení už dosahuje úrovně, kdy by se mohlo vyplatit těžit plyn právě podzemním zplyňováním. Je to především otázka peněz. Při podzemním zplyňování musíte ložisko nejen navrtat a plyn čerpat, ale ještě vybudovat zařízení na vhánění oxidantu. Tedy je to dražší. Ačkoli ekonomické zázemí této metody přesně neznám, věřím, že toto je přinejmenším jedním z hlavních důvodů.

Doc. RNDr. Stanislav Opluštil, Ph.D. vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, obor ložisková geologie. Po tříletém působení jako geolog na Dole Slaný se v roce 1990 vrátil na Přírodovědeckou fakultu, kde se věnuje ložiskové geologii, sedimentologii, stratigrafii a paleontologii včetně ekologie terestrických ekosystémů karbonu. V uvedených specializacích přednáší a publikuje.


Můžete čtenářům jednoduše popsat, jak technologie podzemního zplynování uhlí funguje?

Podmínkou je existence uhelného ložiska neboli sloje v určité hloubce pod povrchem , což bývá obvykle stovky metrů. Podstatou metody je, že se uhelná sloj navrtá hlubinnými vrty z povrchu a zapálí se. K hoření dochází pod zemí, takže se do atmosféry neuvolňují žádné plynné exhalace včetně škodlivin. K zapálení uhlí je potřeba oxidantů – nejčastěji vzduch, vodní pára či kyslík, obvykle směs těchto plynů. Při prohořívání uhlí vzniká směs hořlavých plynů, jako je například oxid uhelnatý, metan nebo vodík, která se jímá a následně komerčně využívá. Technické detaily si firmy obvykle střeží jako své „know how“.

Jaká je tedy technická podstata metody?

Zjednodušeně lze technickou podstatu metody demonstrovat dvojicí vrtů, které jsou v úrovni sloje navzájem propojeny. Propojení se dnes provádí metodou horizontálního vrtání, kdy se vrt postupně odklání od svislice do požadovaného směru. V takto propojených vrtech se jedním z nich – injekčním vrtem – vhání oxidační médium a u tohoto vrtu se uhlí také zapálí. Plyn vznikající termickým rozkladem uhlí, hořením, se pak jímá druhým vrtem. Tímto způsobem je docíleno, že probíhá do určité míry kontrolované hoření směřující od injekčního vrtu k čerpacímu.

Na čem je závislé vlastní složení jímaného plynu?

Složení vzniklého plynu záleží na složení oxidačního média. Ideální je vznik metanu, vzniká ale též vodík a oxid uhelnatý, který je podstatou prudce jedovatého svítiplynu. V praxi se však nepoužívá jen jedna dvojice vrtů, ale celý systém, který se zplyňuje rozsáhlejší plocha najednou. V každém případě existuje mnoho technických variant – podle typu ložiska a vlastností vrstvy uhlí.

Má podle vás podzemní zplyňování uhlí budoucnost?

Za předpokladu, že energie bude málo a bude drahá, to nelze vyloučit. Při rozhodování bude hrát roli především lukrativnost tohoto podnikání a pak i třeba další faktory, jako například ekologické riziko. Těžko ale předvídat. V každém případě je také možné, že se bude uvažovat i o jiných variantách, například klasické hlubinné těžbě.

Myslíte, že je vůbec vhodná doba na to, aby se na Mělnicku začalo těžit uhlí. Pokud to někdy bude nutné, není na to ještě dost času?

Pro australskou firmu je existence poměrně podrobně prozkoumaného a na české poměry poměrně velikého ložiska uhlí mezi Mělníkem a Benátkami v kombinaci se současnou vysokou cenou energie včetně plynu příznivá konstelace. Bývalé Československo investovalo do průzkumu ložiska značné finanční prostředky. Ty by za normálních okolností platila firma. Takto přišla k prozkoumanému ložisku, i když není vyloučeno, že bude potřeba ještě průzkum upřesnit dalšími vrty. V každém případě ale velká část nákladů je již uhrazena. Cena plynu je v Česku velmi vysoká a hlavně jsme závislí na Rusku. Ideální podmínky pro podnikání. Stačí jen začít zplyňovat. Je to samozřejmě trochu zjednodušený pohled. Má své klady i své zápory.

Máte představu o tom, jaké množství uhlí na území Mělnicka leží?

Mezi Mělníkem a Benátkami nad Jizerou leží asi miliarda tun geologických zásob uhlí. Ne všechno toto uhlí je ekonomicky těžitelné, poslední zhodnocení a průzkum ložiska z konce osmdesátých let minulého století počítal s hornickým otevřením. Ekonomické parametry má asi tak polovina zásob a z toho je ještě potřeba odečíst zásoby vázané střetem zájmů, ztráty při těžbě (při hlubinném dobývání se vytěží zhruba 50 až 70 %). Na povrch se tedy dostane jen asi třetina až čtvrtina uhlí. Pro srovnání, Česko v posledních letech těží asi dvanáct až třináct milionů tun černého uhlí ročně, z toho asi šest milionů tun vyvážíme a naopak dva miliony tun dovážíme z Polska, kde je levnější. Pokud by se na Mělnicku čistě teoreticky začalo těžit třeba pět milionů tun ročně, tak by tam zásoby uhlí vystačily na asi padesát až šedesát let. V kladenském revíru se pro srovnání v době jeho největší slávy těžily nejvýše tři miliony tun uhlí ročně.

Má těžba touto metodou nějaké výhody?

Kromě pozitivních stránek podzemního zplyňování – eliminace exhalací do ovzduší, zaměstnání části obyvatel, lze očekávat možné negativní důsledky.

Jaké to jsou?

Při spalování vzniká řada látek jako oxidy síry, dusíku amoniak, sirovodík a také fenoly a benzen, které jsou považovány za karcinogeny. Tyto látky mohou prostřednictvím vrtů, zlomů i póry v horninách prosakovat do zdrojů pitné vody, které jsou v nadloží v sedimentech české křídové pánve a které využívá velká část přilehlých okresů k zásobování vodou. Nejsem hydrogeolog, ale domnívám se, že těžko někdo zaručí, že by k takové kontaminaci někde nemohlo dojít. Aplikaci této metody v uvedené oblasti zejména s ohledem na ochranu podzemních vod nepovažuji, mírně řečeno, za šťastný nápad.

Lidé na Mělnicku mají největší strach z toho, že by případná těžba nenávratně znečistila zásoby velmi kvalitní pitné vody, která by se podle nich mohla dokonce ztratit někde v hlubinách. Těžební společnost ale tvrdí, že k tomu dojít nemůže. Dá se to podle vás takto jednoznačně vyloučit?

Podle mého názoru to nelze zcela vyloučit, ale na to by lépe odpověděl hydrogeolog.

Z mého laického pohledu by se v případě vytěžení uhlí mohla propadat půda. K jak velkým propadům by mohlo dojít?

Po spálení uhlí v podzemí, které má v průměru zhruba dvacet procent popela a uhelná sloj je jeden až čtyři metry mocná, dojde k poklesům povrchu v hodnotách zhruba jeden až dva metry za asi deset let po skončení těžby.

Největší přínos by z těžby měla samozřejmě firma, pro obyvatele regionu by se asi nic nezměnilo, že?

Podle mého spíše laického názoru – opět zdůrazňuji, že detaily metody zmíněné australské firmy neznám – jde o to, že australská firma by zplyňovala ložisko, jehož průzkum z větší části zaplatilo bývalé Československo. A už tehdy šlo o miliardy korun. Zisk by však inkasovala především firma. Cena plynu v Česku by se nejspíše nesnížila, a pokud ano, tak jen minimálně, protože by se jinak tato těžba stala neekonomickou. Dopad pro obyvatele, pokud jde o cenu plynu, by byl nejspíš minimální, pokud vůbec, avšak byly by možné dopady na životní prostředí tak, jak jsem uvedl výše.

Mělník drží s okolními obcemi. Težbu uhlí odmítá

Mělničtí radní s těžbou uhlí podzemním zplyňováním v regionu nesouhlasí. Mají strach o vodu, kterou by mohly kontaminovat látky vznikající při těžbě.

„Střední Čechy si nemohou dovolit takový experiment,“ shodli se jasně mělničtí radní, když projednávali záměr australské firmy Wildhorse Energy těžit na Mělnicku uhlí technologií podzemního zplyňování.

K zápornému stanovisku má Mělník podle starosty města Ctirada Mikeše celou řadu důvodů. Jedním z nich jsou velké zásoby pitné vody.

„Naše území je výjimečné tím, že tu jsou velmi kvalitní podzemní vody. Problémem je, že všechny právní předpisy v České republice jsou stanoveny směrem k ochraně podzemních vod z hlediska znečištění z povrchu, žádná právní norma neřeší znečišťování z hlediska činností pod povrchem,“ konstatoval starosta, který dlouhá léta působil jako vedoucí mělnického odboru životního prostředí.

Firma se brání, že ke kontaminaci spodních vod dojít nemůže. „V Africe projekt funguje deset let, během kterých jsme odebrali deset tisíc vzorků vody, u níž dvě nezávislé společnosti prokázaly, že není kontaminována,“ řekl před časem na jednání se starosty obcí technický ředitel těžařské firmy Johan Brand.

Jeho tvrzení však obavy odpůrců těžby v regionu nerozplynulo. „Riziko fatálního znečištění vod se nedá vyloučit. Vzhledem k tomu, že naše území leží na dně druhohorních usazenin, které bylo rozlámáno třetihorním vrásněním, obáváme se navíc toho, že by mohlo dojít k úniku plynu mimo vrt v místě, kde to nelze předpokládat,“ zdůraznil mělnický starosta a dodal, že jedním ze vznikajících plynů je kysličník uhelnatý, který byl součástí velice nebezpečného svítiplynu.

Mělnické radní znepokojuje také fakt, že firma jasně neuvedla, jakým způsobem by plyn jímala. „Nestanovila, jakou variantu by volila. Jestli by plyn zkapalňovala, nebo zda by byl využit elektrárenským komplexem nebo závodem na zpracování vodíku,“ poznamenal Mikeš a poukázal na další problém, jímž je zastaralý zákon o ochraně a využití nerostného bohatství z roku 1988: „Vyhovuje více zájmům těžebních společností než obyvatelům.“

Radní se shodují na tom, že těžba v Mělnické pánvi by byla v současné době předčasná. „Jestliže má někdo uhlí v tomto území těžit, tak až v dalších generacích, kdy budou těžební technologie na vyšší úrovni,“ tlumočil připomínky radních starosta. Město Mělník jako většina obcí na Mělnicku odeslala na ministerstvo životního prostředí k záměru Wildhorse Energy negativní stanovisko. A teď bude jen čekat, k jakému závěru úředníci dospějí.

Čtěte také: Těžbu uhlí metodou zplyňování města a obce odmítají

Autor: Jiří Říha

14.2.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies