VYBERTE SI REGION

I handicapovaní rybáři mají své mistrovství světa

Kácov /ROZHOVOR/ - Krásu rybaření objevil již jako malý kluk. A nyní je rybářským šampionem. Martin Kovář, jehož handicap upoutal na vozík, se však věnoval závodně i dalším sportům, například plavání. Rybaření je pro něj také skvělou relaxací po náročné práci.

5.6.2014
SDÍLEJ:

Mistrovství ČR handicapovaných rybářů v plavané: Kácov 30. - 31. květen 2014Foto: Blanka Olišarová

Martinu Kovářovi a jeho asistentovi Jirkovi se minulý víkend podařilo vybojovat první místo na Mistrovství České republiky handicapovaných rybářů v plavané, které se uskutečnilo v Kácově na Kutnohorsku.

Nyní jej do srpna čekají přípravy na mistrovství světa, kde se pokusí obhájit dva zlaté tituly. Předává své rybářské zkušenosti dále? A sní si svou ulovenou rybu, nebo jako spousta dalších vyznává způsob lovu chyť a pusť?

Jak se vám v pátek v Kácově chytalo? Dost rybářů si stěžovalo, že voda byla kalná.

Ryby byly ten den chytré, bylo potřeba být chytřejší než ony. Navíc byly nažrané a schované.

Kolik se vám s kolegou nakonec podařilo získat bodů?

Každý den jsme vyhráli svůj sektor, takže 1 a 1. Nachytali jsme však málo, přibližně tři kilogramy ryb.

Co vše jste chytili a která ryba vážila nejvíce?

Chytili jsme cejna, který měl kilo.

Jak se nyní budete do srpna připravovat na mistrovství světa v Itálii?

Budu hlavně chytat se svým synem a také se dívat na italské filmy.

Při účasti na mistrovstvích světa v rybaření handicapovaných jste procestoval celý svět. Kde se vám rybařilo nejlépe?

Těžko říci. Jsem spíše konzervativní rybář a líbí se mi takové tradiční rybářské země jako jsou Francie, Anglie, Itálie. Zde se chytá moc pěkně. Velice dobře jsem si zarybařil i v německém Berlíně, zkrátka všude, kde lze chytat takové ty klasické sladkovodní ryby. Méně mě to bavilo v destinacích, jako je například Portugalsko. To jsou těžké vody, kde obvykle rybaření ovládají pouze místní. Navíc je v těchto zemích málo ryb. Podařilo se mi však vyhrát mistrovství světa v Bosně na zcela nestandardní vodě, která se nacházela v tamějším přírodním parku, kde byly velice malé rybičky. Díky trenérům a managementu jsme si s tím dokázali poradit. Jako čeští závodníci jsme tam byli asi nejflexibilnější.

Zvítězil jste tedy v Bosněa Herzegovině a Anglii. V Anglii jste neměl s rybařením potíže?

V Anglii se také chytá dobře, i když tam jsme měli také zajímavou vodu. Byli jsme ve Walesu. Vždy jsem chytal na vodách, které nebyly až tak náš český „šálek kávy". Úspěch je také o týmové práci.

Kdo je součástí vašeho týmu?

Při závodech jsem já ten, kdo získává titul, ale nakonec je to věc trenérů, asistentů, celkového vymýšlení strategie. Je to zkrátka bráno jako sport se vším všudy, a ne jako pouhé posezení u vody.

Bylo mi prozrazeno, že jste se věnoval závodně plavání.

Ano, plavu již několik let, kromě toho také jezdím na kole.

S kolegou - asistentem jste za ta léta již nejspíš sehraná dvojka.

Ano, kolega je také rybář, spolu se účastníme závodů. Asistent musí být minimálně stejně dobrý jako ten, kdo chytá. Poté se z týmu může stát skutečně „našláplá" mašina, která potom dokáže spoustu věcí. Třeba i nachytat dvacet kilo.

V týmu vládne pohoda? Dostali jste se vůbec někdy do sporu?

Jsme nekonfliktní typy, takže k nějakým tahanicím u nás zatím nedošlo. S Jirkou spolu chytáme už řadu let. Oba máme náročná povolání, rybařinu bereme jako relaxaci. Chceme sice vyhrát, ale zároveň je to pohoda. Jsme dobře sehraní.

Jak se při rybaření vyrovnáváte se svým handicapem?

Samozřejmě, že handicap rybaření ovlivňuje. Bohužel jej nesmažete. Od toho mám svého asistenta. Když si sednete, jste pomalu jedno tělo, jedna hlava, jsme zvláštní mnohoruký živočich.

Jako vozíčkář musíte při tom řešit určitě i úpravu terénu.

To ano. Zde mám pod sebou potřeby, abych byl v rovině. Jinak ale musím říci, že jsme s kolegou spíše nábřežní typy, takoví, co zamíří rádi tam, kam se bez potíží dostanou sami.

Je rybářství také tím typem sportu, kde si ambiciózní člověk jde skutečně tvrdě za svým?

Určitě. Sice to není obvyklé, tady u nás mezi handicapovanými, ale v první lize, kterou hrají zdraví rybáři, tak tam vztahy jsou v určitých momentech hodně napjaté. Je to zkrátka sport jako každý jiný.

Jak moc je rybaření jako sport náročné?

To si právě spousta lidí neuvědomuje. Je to dosti fyzicky náročná záležitost, i když se to nezdá. Už jenom vytahování různě těžkých prutů. Bolí z toho dost záda, rybář si musí své náčiní nanosit, potom zase odnosit.

Jak je to ženami - rybářkami? Mám pocit, že se jich v tomto druhu sportu mnoho nepohybuje.

Žen rybářek je dost. Většinou to u nich začíná tím, že třeba jejich přítel začne rybařit a chce, aby mu dělala doprovod. Nebo se otci narodí jen dcery a on jim předá svou zálibu. Většinou rybaření začíná v rodině.

Kdo vás přivedl k rybaření?

Já chytám snad už celý život. K rybaření mě přivedl můj dědeček. Mimo jiné jsem i aktivní sportovec, ale ryby mě zkrátka přitahují již odmalička.

Jak je to u vás v rodině?

U nás je rybaření bráno jako rodinný výlet, u vody je navíc pěkně.

Kdo vám dělá doprovod, když si sám jdete jen tak zachytat?

V poslední době to jsou moji synové. Ty beru s sebou, jsem rád, když vidím, že je to baví, a že jim ryba bere. V tu chvíli jsem já jejich servis.

Takže synové zdědili vlohy po otci? Také se účastní nějakých rybářských soutěží?

Zatím jsou ještě malí, takže se ještě příliš nezúčastňují. Shodou okolností jsme ale byli se synky nedávno v Třeboni a tatínkovi to nedalo, vše se synem dokonale probral a pomohl mu, takže syn nakonec vyhrál dětské závody. To mi dělalo větší radost než cokoliv jiného.

Kam ukrýváte nebo vystavuje poháry a medaile, které získáváte v soutěžích?

Nemám žádnou speciální vitrínu. Jsem spíš neslavící typ. Medaile a ocenění jsou věc pomíjivá, zítra už o mém úspěchu nemusí nikdo vědět. Kvůli synům je ale dobré, když jim někdy ukážu, co jejich táta dokázal. Je to pro ně i motivace.

Patříte mezi ty rybáře, co si svůj úlovek i sní?

Kdepak, to já nejsem, ryby nejím. Pouze chytám. Jsem spíše na jinou stravu, navíc si myslím, že ryb je málo, takže je potřeba je potom i pouštět.

Autor: Blanka Olišarová

5.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Podle Chovance by video s Forejtem měli prověřit státní zástupci

Praha - Státní zastupitelství by mělo prověřit, zda se kompromitující video, na němž je údajně zachycen končící šéf hradního protokolu Jindřich Forejt, nemělo sloužit k vydírání. Novinářům to dnes ve Sněmovně řekl ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). Nahrávkou by se podle něj měl zabývat i Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) kvůli Forejtově bezpečnostní prověrce.

Nazí brněnští veslaři nafotili kalendář. Třásli jsme se jak ratlíci, smáli se

Brno /FOTOGALERIE/ – Namísto pravidelného tréninku zapózovali před objektivy fotoaparátů. Veslaři z brněnského ČVK se svlékli při tvorbě týmového kalendáře s cílem rozšířit povědomí o tradičním jihomoravském klubu a zvýšit zájem o veslování.

Šéfa aerolinek kvůli pádu letadla s fotbalisty zatkli, dispečerka utekla

La Paz - Bolivijské úřady v úterý zadržely šéfa letecké společnosti LaMia v souvislosti s pádem letounu, při němž minulý týden zahynulo 71 lidí, převážně brazilských fotbalistů. Podle bolivijského generálního prokurátora je podezřelý z porušení bezpečnostních předpisů, informovala agentura Reuters. Bolívie rovněž vyzvala Brazílii k vyhoštění letové dispečerky, která odjela do sousední země ve snaze získat zde azyl.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies