Hlavním pořadatelem byl Miroslav Tlustý, který se mimo jiné před nedávnem vrátil z veteránského mistrovství světa v hokejbale v Kanadě, kde reprezentoval Českou republiku.

Kuličku jste organizoval krátce po vašem návratu z Kanady, jak těžké bylo se aklimatizovat?

Kuličku připravuji vždy na jaře a mám určitý souběh, což teď narušilo veteránské mistrovství světa v Kanadě, ale v pozitivním smyslu. Když jsem se vrátil, tak jsem byl tři, čtyři dny trochu mimo, první den jsem prospal šestnáct hodin a najednou jsem si v půl páté ráno uvědomil, že mám za týden v Rakovníku velký kuličkový turnaj a nemám poháry. Tak jsem to obvolával a pomalu se do toho dostával, poháry dorazily ve čtvrtek a vše nakonec dobře dopadlo.

Přejděme k samotným turnajům, jak vypadal sobotní Masters?

Turnaj veteránů Masters 2016 byl letos v Rakovníku podeváté, účast byla 54 dospělých, a vedle probíhala kategorie juniorů do 12 včetně a tam bylo 11 hráčů. V juniorské kategorii se hrálo systémem každý s každým. Seniorská byla rozdělena na osm skupin a poté následovaly vyřazovací boje na dvě porážky, to znamená, že kdo prohrál v levé straně pavouku, přesunul se do pravé, a když prohrál i tam, hrál pouze o umístění. Celkovým vítězem se stal Josef Kamaryt z Kladna, druhý skončil Martin Adamec z Plzně a na třetím místě se umístil Martin Mišovič z Prahy. Nejlépe umístěný rakovnický závodník byl patnáctý Pavel Kučaba, já skončil šestnáctý.

Jak jste s umístěním spokojen?

Jelikož jsem cvrnkal naposledy v srpnu loňského roku, tak o moc lepší být ani nemohlo, ta netrénovanost je znát a beru to především jako další zkušenost.

A jak probíhal nedělní turnaj klubů?

Turnaj mistrovství České republiky klubů byl letos popáté. Zatím jsme jediný klub v ČR, který takový turnaj pořádá, neboť se do toho nikomu moc nechce. Hrálo se po čtyřech hráčích, takže pokud bylo v týmu osm hráčů, mohli se během hry jednotlivých setů střídat. Co se týče výsledků, turnaj vyhrál M-dream z Prahy, my letos skončili pátí a celkové naše umístění ovlivní i to, že do toho musíme jako tým celou akci organizovat, je tedy na nás velký tlak a už to řešíme s kuličkovým svazem, abychom i my si jeli někam zazávodit, nemuseli řešit organizační starosti a turnaj si v klidu odehráli.

Někdo si může říci, že je to jen cvrnkání kuliček, ale i tento sport je určitě velmi náročný…

Kdo to nehrál, bude z toho mít jenom srandu, ale pokud to hrajete na takové úrovni, že se probojujete mezi šest nejlepších, máte za sebou neskutečný dril. Když je do toho ještě vedro, což většinou i je, je to opravdu náročné. Za hru uděláte třeba padesát dřepů, třicetkrát házíte a vynásobte si to deseti koly, dostanete se na číslo pět set dřepů nebo i více a nejsou to dřepy klasické, ale třeba do polokleku, na jedné noze, na dvou nohách a ještě se do toho neustále soustředit. A to závod začíná v deset hodin dopoledne a finále je v sedm večer, takže je to náročné i časově.

Jaké byly na turnaje ohlasy?

Jsem rád, že dostávám spoustu pozitivních ohlasů co se týká organizace i cen, neboť mám velmi dobré sponzory, které na takovou akci slyší, a tak lidé, kteří přijíždějí ze všech koutů Čech a Moravy, jsou šťastní a spokojení, na konci nám zatleskají a je to pro mě takové zadostiučinění, ale přípravy jsou velmi náročné a tak jsem rád, že mi s nimi celý tým pomohl.

Čtěte také: Zlatá kulička zaplnila opět Husovo náměstí v Rakovníku nadšenými hráči