Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kvůli Plevovi vyřadili Robinsona Crusoe. Vadila jim předmluva

Rakovník /FOTOGALERIE/ - Před rokem 1989 měly svá přísná pravidla i knihovny. Například v Okresní knihovně v Rakovníku mohli čtenáři zavítat do „rudého koutku" pro v té době hodnotnou a kvalitní literaturu.

17.11.2014 1
SDÍLEJ:

Historické foto z knihovny v RakovníkuFoto: Archiv knihovny v Rakovníku

Jestli tam chodili často, zavzpomínala ředitelka Městské knihovny v Rakovníku Milena Křikavová, která do knihovny nastoupila v roce 1983: „Knihovna tenkrát byla u Němečků, dnešní lékárna Max. Měli jsme ji rozdělenou na beletrii, naučnou literaturu, kterou jsme nosili ze zákulisí za zdí na požádání. Nebyla volně přístupná. Dále si vybavuji oddělení poezie. Ta se tenkrát hodně četla. Také tam byl povinný koutek politické literatury. Knihy odtud si půjčovali studenti všech vysokých škol na zkoušky z politologie."

Ty knihy zabíraly obrovský prostor. „Jednou přišla paní, že potřebuje spisy Marxe a Engelse. Upozornila jsem jí, že je toho hodně. Řekla, že má za rohem auto. Přinesla jsem jí pět metrů knih. Byla úplně v šoku. Chtěla si je nejprve odvézt. Pak to vzdala a řekla, že se doma domluví se synem, ať si sem přijde vybrat," zavzpomínala s úsměvem Milena Křikavová.

Na tehdejší knihovnu vůbec ráda vzpomíná. Sešla se tam totiž úžasná parta lidí. Museli být pohromadě a komunikovat spolu. Když někdo řekl nějakou senzaci o knížce, všichni se snažili si ji přečíst. Dole v kancelářích se zaměstnanci seděl i pan ředitel.

Igelit knihy velmi šetřil

Občas se tam knihovnicím povedla i nějaká legrace: „Jeden známý si přišel pro nějakou odlehčenou beletrii pro manželku, že se za chvíli vrátí. Do obalu jsme mu zabalili místo beletrie spisy. Moc jsme se zasmáli. Ale on pak řekl, že jeho manželka moc ne," popisovala Křikavová. Tehdy se ještě knihy balily do papírových obalů. Rakovnická knihovna začala mezi prvními používat igelit, který velmi knihy šetřil.

Po revoluci se politické spisy přestěhovaly nadlouho do skladu. Pak se zlikvidovaly. Většinou se odvezly. Nejvíce nevhodných knih se vyřadilo po roce 1968. Tehdy funkci ředitele vykonával Vendelín Punčochář. Na toho dopadla odpovědnost odsunout zakázané knihy nejvíce. Když nastoupila Milena Křikavová, našla už jen ohromné seznamy vyřazených knih.

„Pro nás to byly knihy až nesmyslné. Zřejmě se tam našla nějaká závadná věta. Tyto knihy musely být odvezeny do Prahy. Nevím, ani z vyprávění kolegů, že by se tu pálily," uvažovala Milena Křikavová.

Do knihoven pak pravidelně přicházel seznam ideologicky nevhodné literatury. Ještě v osmdesátých letech dostaly nemilosrdný „vyhazov" knihy s předmluvami nebo doslovy od zakázaných a závadných autorů. Jinak kniha byla ideologicky dobrá. Vyřazen byl tak i Robinson Crusoe, protože předmluvu napsal Pleva. „To bylo nepochopitelné," podotkla Křikavová.

Poklady od zakázaných autorů

Knihovna měla sklady ve Všesulově a v Čisté, kam mířily vyřazené knihy. V těchto vlhkých a hnusných prostorách by se bývaly našly i poklady od zakázaných autorů. „Vždy v létě jsme tam vyjeli doplnit knihy, které jsme v knihovně vyřadili. Vidlemi nebo v rukavicích jsme pokaždé tam odtud vybírali plesnivé knihy. Bylo to prazvláštní," uvedla Milena Křikavová.

O zakázaných knihách se Milena Křikavová vlastně dozvěděla až při studiu na knihovnické škole. „Tam se začaly rojit, protože na knihovnické škole studovaly děti lidí, kteří nebyli žádoucí, byli na černé listině a měli odlišné názory," vysvětlovala Křikavová. Získat u nás doma samizdat bylo téměř nemožné. Nynější ředitelka knihovny pochází z vesnice. Samotný Rakovník je malé město, kde se tito se lidé kolem samizdatů tak neslučovali jako v Praze.

Zakázané knihy byly tedy vyřazené, lidé to věděli a neptali se po nich. „Až kolem roku osmdesát šest, sedm jsme získali cyklostyl. Kopírovali jsme knihy ze samizdatu, od Škvoreckých. Na tuhle dobu vzpomínám velmi ráda. Například Černé barony museli za jeden den přečíst tři lidé. Ještě v noci jsme je nakopírované převáželi, aby je mohl přečíst někdo další," vyprávěla Křikavová.

Stejně se četl životopis Adiny Mandlové od Škvoreckých. Půjčený byl na týden pro dvacet lačných čtenářů. Takové hltání knížek s jiným pohledem si podle Křikavové dnes už lidé nedokáží představit. Když se otevřely po roce 89 hranice, lidé doslova hltali knihy, které se sem dostávaly, například od Kundery, Pavla Kohouta, Josefa Škvoreckého.

V současné době už podle Mileny Křikavové kniha trochu ztrácí na popularitě. Informací je všude velmi mnoho. Každý by si měl udělat autocenzuru a přikládat důležitost něčemu jinému, než senzacím, které si přečtou v novinách a na internetu.

Co je samizdatZnamená z ruského samo vydáváno. Před rokem 1989 se takto vydávala díla od ideově nevhodných a zakázaných autorů, která se sem dostávala ze zahraničí. Opisovala se přes kopírák většinou na tenký průklepový papír, nebo rozmnožovala cyklostylem. Díla pak kolovala mezi lidmi. Ještě v šedesátých letech v ČSSR musel člověk získat povolení k tomu, aby mohl vlastnit psací stroj. Ve všech komunistických zemích byl kontrolován přístup k cyklostylům, kopírkám. Přesně se evidovalo, co bylo kopírováno a kolik. Dotyčný se musel prokázat občanským průkazem.

Autor: Šárka Hoblíková

Místo události:
17.11.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Násilnosti v Jeruzalémě.
AKTUALIZOVÁNO
4 10

Izrael zakázal muslimům vstup do mešit, v ulicích vypukly násilnosti

Rybárna na rynku
9

Rybárna, Polívkárna, Hranolkárna. V Ostravě „frčí“ netradiční bistra

Člověk v tísni se rozroste. Pobočku bude mít v Londýně

/VIDEO, FOTOGALERIE/ Člověk v tísni dostane k letošním pětadvacátým narozeninám dárek: novou pobočku v Londýně. Deníku to řekl ředitel humanitární organizace Šimon Pánek.

Veselnická, která se sešla s Trumpem mladším, dělá i pro FSB

Ruská právnička Natalia Veselnická, která se před americkými prezidentskými volbami sešla s Donaldem Trumpem juniorem, má mezi svými klienty i ruskou tajnou policii FSB. Uvádí to agentura Reuters s odkazem na dokumenty, které získala k dispozici. 

Nejbizarnější přestup fotbalového léta? Portugalsko přišlo o klenot

/VIDEO/ Mohl si říct, kam půjde. Chtěla ho Chelsea, po jeho ceně pátrali i zástupci Arsenalu, Liverpoolu nebo Manchesteru United. Rúben Neves však zaskočil fotbalový svět.

Víc než na vojenské misi se bojím na D1, říká armádní lékař

Vidět mladé americké kluky, jak přichází třeba i o obě nohy, je těžké, říká armádní lékař Radek Uher. Pětatřicetiletý rodák z Břeclavi se v červnu po více než šesti měsících vrátil se svým týmem z polní nemocnice v Iráku. „Člověk musí být srdcař, aby tam jezdil,“ říká lékař.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení