Za svůj život už totiž obstála v mnoha náročnějších zkouškách. Tu poslední, ve které se neprala se svými znalostmi, nýbrž více než šest hodin s divokými vlnami, a ve které nešlo o známku, jako spíš chvílemi i o život, bravurně zvládla. Na začátku července přeplavala studentka příbramského gymnázia jako dosud nejmladší Evropanka Gibraltarský průliv.
Lucie LeišováNarodila se 26. 10. 1995 v Příbrami
Studuje osmileté Gymnázium Legionářů v Příbrami
Od 6 let docházela do Plaveckého klubu v Příbrami
Je členkou Mensy, která sdružuje lidi s vysokým IQ
Letos v červnu jako teprve čtvrtá Češka a vůbec nejmladší Evropanka přeplavala Gibraltarský průliv
Vedle přeplavání Gibraltarského průlivu letos v červnu považuje za největší dosavadní největší úspěchy několik vítězství na mezinárodním mítinku v Německu, pravidelné účasti ve finále M-ČR, bronz z mítinku z Dálkového poháru 2013
Sešly jsme se v kavárně pár dnů poté, co se Lucie vrátila ze Španělska zpět do Čech. Přiznala, že ačkoli si nastolila týden odpočinku bez plavání, nenašla zatím chvilku oddechu. „Pořád běhám po rozhovorech, nevím, kam dřív skočit," říká utahaná, ale šťastná plavkyně.
Jak se sžíváte s popularitou? Cítíte se jako celebrita?
Připadám si sice na roztrhání, jako celebrita ale určitě ne. Je to bezva, zatím si to užívám.
Jaký byl návrat do Čech?
Všichni byli v první řadě rádi, že jsem živá (směje se). A samozřejmě se se mnou radovali, že jsem to dokázala. Dostala jsem spoustu gratulací a SMS zpráv, hned po návratu mi blahopřáli i učitelé gymnázia a paní ředitelka.
Jak reagovali rodiče?
Byli rádi, samozřejmě. Oni to trochu berou tak, že jsem vlastně šílená (směje se). Dříve jsem běhala i čtvrtmaratony, nikdy mi nic nezakazovali, a také vědí, že bych nešla do něčeho, v čem si nejsem jistá.
Plavba přes Gibraltar trvá obvykle kolem čtyř hodin, vy jste ale kvůli silnému vichru a vlnám strávila ve vodě hodin téměř sedm. Jak dlouho jste se z tak náročného závodu vzpamatovávala?
V první chvíli jsem byla opravdu dost vyčerpaná a bylo mi zle ze slané vody, které jsem docela hodně vypila. Odnesly to bohužel i ledviny, hned druhý den poté jsem proto letěla domů. Kdyby mi nedej bože něco bylo, abych alespoň byla pod dozorem českých lékařů. Už je to ale jakž takž dobré. Navíc jsem toho moc nenaspala před závodem jsem byla tak nervózní, že jsem usnula ani ne na šest hodin, a až když jsem přijela do Čech, uvědomila jsem si, že jsem vlastně hrozně unavená. Pořád se mi to dospávání moc nedaří…
Ve Španělsku jste strávila 13 dní, proč tak dlouho?
Hlavně kvůli aklimatizaci. I když teď bych řekla, že to bylo asi až příliš, možná by stačil jenom týden… Chvílemi jsem si říkala, že si pobyt ve Španělsku možná až příliš zošklivím, ještě než dojde k plavání.
Kdo všechno s vámi ve Španělsku byl?
Tým čtyř plavců ze Slovenska plus posádka lodi ze světové asociace, která plavbu zajišťuje. Z blízkých osob, které by mi dodaly morální oporu, jsem na místě neměla nikoho. Všichni lidi v mém okolí z toho totiž dost šíleli… Ale chápu je, není to úplná sranda. Z Čech jsem tak do Španělska letěla úplně sama, nakonec to bylo snazší.
O vašem záměru přeplavat Gibraltar se psalo a mluvilo dost dopředu. Vnímala jste humbuk kolem vaší osoby, když jste byla ve Španělsku?
Bohužel ano, stačilo ráno zapnout internet nebo Facebook. Chodily mi různé zprávy a e-maily, většina z nich byla příjemná a pozitivní, i když se našly i negativní reakce. Ty jsem se ale snažila filtrovat, co to šlo…
Co vám v nich vyčítali?
Třeba to, že nedělám nic pro společnost, a přesto jsem na plavbu sehnala peníze. Nebo že jsem v podstatě jenom rozmazlený fakan, který se rozhodl, že někam poplave, dostal peníze a má hezkou dovolenou. V diskusích na internetu šly i takové věci, jako že jsem hloupá, mluvím nesmyslně a podobně.
Věřím, že to člověku dokáže pořádně nahlodat psychiku. Jak se s takovými závistivými reakcemi vypořádáváte?
Chvílemi jsem si z toho, přiznávám, dělala těžkou hlavu. Před plavbou jsem si ale řekla, že se něčím takovým nemůžu zabývat a připouštět si to k tělu. Co si budu dělat z lidí, kteří nemají co na práci, a tak ráno zapnou počítač a komentují příspěvky a články na internetu? Přiznám se, že dneska už diskuse nečtu. Zajímá mě, co se o mně ve článcích píše, ale diskuse pod nimi neotvírám.
Kdy a proč přišla první myšlenka na to, že přeplavete Gibraltarský průliv?
Je to asi tak, že člověk potřebuje změnu. Přece jenom bazén je pořád sem a tam (směje se). Začala jsem plavat nějaké dálkové závody v Čechách, postupem času jsem chtěla zkusit i něco většího, přičemž na La Manchi je velmi dlouhá čekací doba, a tak jsem zkusila Gibraltar. Všichni mi navíc říkali, jaká je to romantika a že to určitě stojí za to.
Na Gibraltaru se tak dlouho jako na kanálu La Manche čekat nemusí?
Není to tak hrozné, protože Gibraltar na rozdíl od La Manche přeplavalo daleko méně lidí. Je to úplně jiná výzva, panuje tam odlišné počasí a největším problémem jsou teplotní proudy, které jdou z Atlantiku do Středozemního moře. Počasí se tam hrozně rychle mění a vůbec celá příroda je tam nevyzpytatelná. Kanál La Manche je sice delší, ale oproti Gibraltaru je klidný. Termín plavby mi asociace dala asi po půl roce, což je úplná pohoda, dopředu jsem jenom musela poslat finanční zálohu.
Na kolik taková plavba vyjde?
Doprovod lodi včetně zdravotních povolení a pojištění vyjde v přepočtu na 66 tisíc. Další položky jsou samozřejmě ubytování, letenky, stravné… Ve výsledku se to tedy vyšplhá na zhruba sto až sto dvacet tisíc. Považovala jsem to za asi největší překážku, nakonec jsem ale měla štěstí, že mi na všechny výlohy přispěli sponzoři.
Budete usilovat i o přeplavání La Manche?
Rozhodla jsem se, že budu. Už mám stanovený i termín první týden v srpnu roku 2015. Samozřejmě záleží, jestli mi vydrží zdraví, je tam mnoho aspektů, které mohou selhat, pokoušet se o to ale určitě budu.
Tréninky jsou běžnou součástí vašeho života. Co navíc jste ale musela obětovat při přípravě na Gibraltar?
Běžně mám dvakrát denně trénink, ráno a odpoledne, přičemž při přípravě na Gibraltar jsem zintenzivnila suchou přípravu přidala jsem posilovnu a víc jsem běhala. Vůbec nejdůležitější ale byla psychika. Pokavaď se člověk psychicky nesloží, je to dobré. Člověk se musí obrnit a říkat si, že na to má. Kdyby si nevěřil, vůbec nemá cenu, aby do vody lezl.
Na co jste při plavbě myslela, co se vám honilo hlavou?
První dvě hodiny jsem se rozhlížela kolem sebe a kochala se krásným okolím. Ve zbývajícím čase, když nastaly komplikace a zhoršilo se počasí a přišly vlny, jsem už ani neměla sílu myslet na nic jiného než na to, abych vůbec doplavala. Jenom jsem se modlila, ať to přežiju.
Od školy a ostatních povinností se při závodech dokážete oprostit?
Naučila jsem se ji na závodech naprosto vypouštět. Neberu si s sebou ani učebnice, protože by mě učení jenom rozptylovalo. To tam ve volných chvílích raději jenom sedím a koukám na vodu.
Čím to je, že jste tak akční?
Netuším, už jako dítě jsem byla hyperaktivní. Pořád jsem někde běhala a skákala, a tak mě rodiče dali v pěti letech na gymnastiku. Jednou jsem za nimi přišla s tím, že bych chtěla plavat, protože jsem měla hrozně ráda vodu. Rodiče mě v šesti letech odvedli do plaveckého oddílu v Příbrami, a už jsem tam zůstala.
Máte přítele?
Nemám, je to čtvrt roku, co jsme se rozešli. Bohužel nezvládl, že se mnou bude muset žít takový hektický život. Nerozešli jsme se ale ve zlém, jen to prostě se mnou není úplně jednoduché.
V Příbrami také studujete gymnázium. Příští rok vás tu čeká maturita, jak jde takový časově náročný koníček skloubit se studiem?
Je bohužel fakt, že do školy moc nechodím, vždycky jsem měla individuální plán. Snažím se tam být, co nejčastěji to jde, v poslední době mi to ale moc nevycházelo… Přiznám se ale, že maturity se ani nebojím. Beru to tak, že mám za sebou už mnohem horší a nervově náročnější situace, než je maturita. V tomhle jsem vytrénovaná (směje se).
Z jakých předmětů budete skládat maturitní zkoušku?
Z češtiny, angličtiny, dějepisu a buď zeměpisu nebo základů společenských věd. Matematický talent moc nejsem, ale vybrala jsem si takové předměty, u kterých jsem přesvědčená, že je zvládnu, ač neříkám, že zrovna na samé jedničky.
A co po gymnáziu?
Vypadá to, že půjdu studovat historii na univerzitu Johns Hopkins v USA. Už mě tam i přijali. Moc ráda bych taky studovala právo, které ale v anglosaském systému v USA vystudovat nemůžu, protože bych ho u nás neuplatnila. Takže ještě přemýšlím, jestli se států nevzdám a nezkusím přijímačky na práva u nás.
Angličtina pro vás asi není překážkou, když vyjíždíte na závody také do zahraničí…?
Je fakt, že ve škole mám angličtinu nic moc, beru to ale tak, že je důležité, abych se domluvila. Nejsem ten typ, co se drtí slovíčka a gramatiku, ale když něco v zahraničí potřebuji, dokáži si to vyřídit. Když cestuji do zahraničí s plaváním, mívám většinou všechno zařízené, sama si musím jen zařídit jídlo a podobné věci, což problém není… I teď jsem ve Španělsku byla nějaký čas úplně sama, takže jsem si zkrátka musela poradit. Dokonce mi tam přestal fungovat telefon, i tohle jsem si musela vyřídit sama.
Stane se jednou plavání vaší profesí?
Určitě ne! Je to můj koníček a věřím, že tomu tak bude napořád. Jsem toho názoru, že koníčky by se profesí stávat neměly. Vedle plavání mě ještě baví historie, ráda sleduji a čtu historické dokumenty, i když plavání mi samozřejmě zabírá času nejvíc.