VYBERTE SI REGION

Příběh slepého křížence Míši: už skáče radostí i s kanečkem

Lysá nad Labem, Brno - Před dvěma lety jsme vám poprvé nabídli první díl příběhu o psu, kterému zřejmě někdo vypíchl obě oči. Jak se má nyní?

31.12.2013
SDÍLEJ:

Míša se svým psím kamarádem AlbimFoto: archiv chovatelky

Sebejistý, radostně skotačící na zahradě brněnské chovatelky ve smečce dalších šesti psů 
a nově také malého kance.

To je šťastná současnost oslepeného psa Míši, o jehož chvílemi až hororovém osudu jsme poprvé psali na začátku ledna před dvěma lety. To jej 
v lese u Seletic objevil hajný Stanislav Zvěřina. Ačkoliv se o něj nějaký čas staral, soužití s jeho dosavadním psem nebylo možné, proto lesník s těžkým srdcem odvezl Míšu do psího útulku v Lysé.

Slepý a opuštěný pes měl jen velmi malou naději, že se 
z útulku ještě někdy podívá do klasické rodiny a bude moci volně běhat po zahradě.

To se však i přes další peripetie a dočasný neúspěšný pobyt na severu Čech nakonec podařilo. Skončil v rodině na jihu Moravy a jeho majitelka má dnes z Míši radost. „Když jsem si dnes prohlédla fotky, na kterých se Míša nabízel ještě z útulku v Lysé, tak jsem ho nepoznávala. Na obrázcích nejistý, vyděšený, zkrátka vystrašená duše. Jsme šťastní, že ho máme a on nám to oplácí svou neustálou přítomností. Stačí se jen zvednout ze židle 
a už se vám plete pod nohama," píše majitelka v čerstvé zprávě o tom, jak Míša prožil v rodině další rok.

Po dvou letech od doby, co slepý Míša skončil v Brně 
u chovatelky na zahradě se smečkou dalších psů, jsme požádali dotyčnou chovatelku, která si přála zůstat v anonymitě, aby nám napsala pár řádek o tom, jak se nyní Míša má. Tady jsou její slova, která nám minulý týden poslala.

Člen rodiny

Další rok s Míšou probíhal opět standardně, krásně! Je to zkrátka člen rodiny, která se nám letos opět rozrostla. Ujali jsme se kanečka, který dělal jeho majitelům vrásky na čele, protože prý rozrýval zahradu. Začali jsme mu říkat Čunin.

Když jsem si prohlédla fotky, na kterých se Míša nabízel ještě z útulku v Lysé, tak jsem ho nepoznávala. Na obrázcích nejistý, vyděšený, zkrátka vystrašená duše. Upřímně jsme si doma mnohokrát říkali, jak by mu asi bylo zavřenému 
v kotci. Je to stresující i pro zdravé zvíře.

Jsme šťastní, že ho máme 
a on nám to oplácí svou neustálou přítomností. Stačí se jen zvednout ze židle a už se vám plete pod nohama. Když třeba právě letíte k telefonu, je to někdy náročné. Troufám si říct, že už je to symbióza. Jelikož teď pracuju převážně doma, vypěstovali jsme si na sebe zřejmě závislost (smích).

Kamarád Albi

Naše smečka teď čítá sedm psů (1 greyhound, 1 galgo, 4 jezevčíci a Míša). O Čuninovi jsem se zmínila již v úvodu. Kdykoliv musím opustit dům a doma není nikdo, kdo by se smečkou pobyl, brávám si Míšu a bílého galgouše Albiho sebou. Je to skvělá dvojka. Albi byl první, kdo se s Míšou skamarádil a na FB kolovalo 
i video, kde si spolu hrají. Takže když cestují se mnou, je na zadní sedačku úžasný pohled. Oba o sebe opírají hlavy a naprosto oddaně leží a čekají, kam dorazíme.

V cíli je to s Míšou trošku náročnější, protože z auta nevyskočí jako Albík, ale musím ho "vyložit" a pak ho položím na pevnou zem. Nejlépe na trávník, na kterém se cítí docela bezpečně. Jak jsem již psala dříve, reaguje mimo jiné na slovo "pozor", to se vždycky zastaví a čeká. Takže i ve zcela novém prostoru, pokud mu dávám pokyny, se slušně orientuje. No zkrátka úžasňák. Když ho vezmete do náručí, jako by roztál. Rozloží svou váhu a vy máte dojem, že nesete plyšáka. Jestliže se však něčeho obává, nelze to přehlédnout. Strnule se k vám tiskne.

Jedna ledvina

Zkrátka taková normální smečka. Během jednoho veterinárního vyšetření se zjistilo, že má Míša jen jednu ledvinu. Také vlastně vrozená vada, ale o co mu bylo ubráno na těle, o to víc mu bylo dopřáno na jeho chundelaté duši. Měli by ho vidět ti, co psali do různých komentářů, že by se měl slepý pes utratit. Brrr! Je to hrozná myšlenka. Už to, že přežil díky panu Zvěřinovi, nějaký čas žil sám v lese, svědčí o tom, že má zkrátka na odchod z tohoto světa ještě dost času a bude kolem sebe rozdávat spoustu radosti a pohody. Znovu si dovolím apelovat na ty, co váhají poskytnout handicapovanému čumákovi domov, neváhejte. Je to jako s dětmi: čím více s nimi trávíte času a pipláte je, tím jsou pro vás dražší.

Jak to bylo před dvěma lety

Tolik současná slova majitelky Míši, která snad nepotřebují další komentář. Příběh jasně ukazuje, jak tenká může být hranice mezi jedním z nejnešťastnějších zvířat v okolí 
a naopak pocitem štěstí, bezpečí a lásky člověka.

Pojďme si připomenout, co současnému stavu Míšova štěstí předcházelo. Poprvé jsme psali o Míšovi 17. ledna 2012.

Šílený příběh oslepeného psa Míši. Našel konečně páníčka?

Otištěno 17. ledna 2012

Seletice, Lysá nad Labem – Lidský hyenismus na straně jedné a naopak otevřené srdce a touha pomoci zoufalému zvířeti na straně druhé.

To jsou základní prvky příběhu, který je doslova a do písmene šokující. V jakém smyslu, o tom nechť si čtenář udělá úsudek sám.

Nedaleko Seletic u lesa objevil hajný Stanislav Zvěřina pejska. Ovšem na první pohled bylo jasné, že se nejedná o klasického tuláka. „V první chvíli se mi zdálo, že trochu očima pomrkává. Až později jsem zjistil, že je slepý. Nakrmil jsem ho a ačkoliv neviděl, po pachu šel za mnou. Vzal jsem si ho na pár dnů domů do kotelny. Přes den se mnou jezdil vzadu 
v autě," říká hajný, kterému se nebohého psa zželelo. Těžko říci, co krutý osud nešťastnému zvířeti nadělil do vínku. Podle šéfové psího útulku v Lysé nad Labem Evy Čápové je velmi málo pravděpodobné, že by se narodil 
s poškozením obou očí nebo rovnou slepý. „Spíše mu někdo opravdu ošklivě ublížil. A nechal ho v lesích napospas osudu," přemýšlí Čápová. Zdravý rozum se však zdráhá uvěřit, že by lidská bytost byla schopna vydloubnout psovi oči. Nicméně hajný Zvěřina si psa doma nechat nemohl. Tam už měl jiného psa a soužití by bylo velmi komplikované. „Volal jsem do několika útulků, kde jsem se ptal, zda bych mohl slepého psa přivézt. Několikrát mi bylo řečeno, že mají plno. Až do útulku v Lysé jsem ho přivézt mohl," vypráví Zvěřina, kterému bylo Míši, jak křížence jezevčíka a možná i kokršpaněla pojmenoval, líto.

A tak za Míšou do lyského útulku často jezdil a nikdy nepřijel s prázdnou. Dobrým krmením se tak alespoň částečně snažil situaci těžce zkoušeného psa vylepšit. „Už jsem i přemýšlel a chystal se, že si ho přece jen vezmu domů a nějak to s oběma psy zkusíme," říká Zvěřina.

Jenže poté, co jsme představili pejska minulý týden 
v Nymburském deníku a Eva Čápová dala zvíře na facebook psího útulku, strhla se doslova mela. „Měli jsme řadu nabídek, dokonce se ozvali lidé i z Německa nebo Slovenska, že by si pejska vzali. Na facebooku se rozpoutala veliká diskuze, jeden pán napsal na Míšu dokonce i básničku. Nakonec si pro chudáka přijela v sobotu rodina 
z Liberce," říká Čápová.

Jenže když má někdo smůlu, má ji většinou celý život. To bohužel platí i pro Míšu. Podle posledních nejčerstvějších informací se nedaří Míšu v Liberci skamarádit s dalším psem, kterého rodina má.

Takže se zřejmě bude stěhovat k dalšímu zájemci, patrně na Moravu. Přitom právě oslepený pes potřebuje mít stálé prostředí, aby se mohl orientovat a zvyknout si na naučené cesty.

A co hajný Zvěřina? Tomu se po Míšovi upřímně stýská a zpráva o tom, že opouští lyský útulek pro něj paradoxně znamenala i jistou ztrátu. „Když jsem se v pátek večer dozvěděl, že v sobotu se má Míša stěhovat, chtěl jsem se s ním jet rozloučit. Třikrát už jsem byl na cestě do Lysé, ale nedokázal jsem to. Pokaždé jsem to někde otočil," říká pohnutě Zvěřina.

Tak snad Míša alespoň na Moravě bude mít více štěstí.

Autor: Miroslav Jilemnický

31.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Soud nařídil francouzskému meštu Publier odstranit sochu Panny Marie

Paříž - Město Publier na východě Francie dostalo od soudu nařízeno, aby odstranilo z parku sochu Panny Marie. Důvodem je celostátní zákaz vystavování náboženských symbolů na veřejných prostranstvích. Informoval o tom zpravodajský server BBC News s odvoláním na starostu města.

Duka slouží mši k otevření německy mluvící farnosti v Praze

Praha - V souvislosti s otevřením farnosti německého jazyka v Praze na Novém Městě bude dnes pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka sloužit od 11:00 mši v kostele sv. Jana Nepomuckého Na Skalce. Německou farnost zřídil Duka k 1. říjnu, důvodem byl růst německy hovořící komunity a snaha o obrození staleté přítomnosti německého kulturního živlu v hlavním městě, uvedlo na webu pražské arcibiskupství.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies