VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na odpolední kávu do Paříže? Prý stačí jít do práce po hlavě

Horky nad Jizerou /ROZHOVOR/ - Na nádvoří Střední odborné školy a Středního odborného učiliště v Horkách nad Jizerou na Mladoboleslavsku zastavila černá limuzína. Luxusní automobil obklopila početná skupina dívek i vyučujících. Z vozu vystoupil v uniformě námořního důstojníka absolvent školy Jan Maršinský.

14.12.2013
SDÍLEJ:

Námořní důstojník Jan Maršinský v obležení studentek na nádvoří školyFoto: Deník/Martin Weiss

Původem je ze Železného Brodu a už 6 let žije v zahraničí. Co jej do školy přivedlo? Proč byl v uniformě? A jaký sen se mu po škole podařilo splnit?

Povězte mi na úvod, jak dlouho už jste ze školy venku a jaká vlastně byla vaše cesta školou.

Do školy jsem nastoupil v roce 2000. Na obor kuchař - číšník. Studium jsem absolvoval a udělal si navíc ještě maturitu. Maturitní zkoušku jsem složil v roce 2005. Poté následovalo ještě roční studium angličtiny - věděl jsem, že v profesi, kterou chci vykonávat, se bez cizího jazyka neobejdu. Do školy jsem hned na začátku nastupoval s určitou vizí.

Ta byla jaká?

Chtěl jsem dělat leteckého stevarda. Prošel jsem náročným konkurzem a věnoval jsem se tomu rok a půl. Létal jsem v Boeingu 747. Celou tu dobu jsem bydlel v Dublinu, protože jsem létal s irskou společností Ryanair. S touto společností jsem procestoval celou Evropu.

O takové místo musel být velký zájem. Jak probíhal konkurz?

Účastníků bylo asi 120. Mně tehdy velmi pomohly certifikáty evropského programu Da Vinci, které jsem získal právě díky zahraničním stážím. Do praktického kurzu nás postoupilo asi 20.

Zažil jste na palubě letadla i nějakou dramatickou situaci?

Odstartovali jsme z Malty a letěli do Dublinu. Při nabírání výšky jsme narazili na problematickou vrstvu mraků a letadlo mělo propad o čtyřicet, nebo padesát metrů. V tu chvíli už jsme prováděli servis, takže i náš stokilový vozík vyletěl do výše. K ničemu vážnému ale nedošlo.

Vrátím se ještě ke škole. Jaký jste byl vlastně student?

Byl jsem pilný, to skutečně ano. Vždycky jsem se snažil využít každou nabídku zahraniční stáže a chytit takříkajíc příležitost za pačesy. Protože jako nejdůležitější jazyk se v době mých studií jevila němčina, jezdil jsem pravidelně do Rakouska, do Německa, ale byl jsem třeba i na Štrbském plese na Slovensku. Jazykově jsem se zdokonaloval i mimo školu.

Proč jste nakonec létání nechal?

Po roce mi začala práce v letadle připadat monotónní. Nahoru, dolů, krátký čas na letišti a znovu. Člověk toho moc neviděl. Samozřejmě, když jsme měli dva tři dny volna, podnikali jsme výlety. Třeba jsme letěli na odpolední kávu do Paříže nebo na nákupy do Milána. A večer zpátky. Zprvu to bylo velmi atraktivní, ale omrzelo to. Na lodi toho člověk vidí víc a především se seznámí se spoustou lidí. Dnes mohu říci, že mám otevřené dveře takřka do celého světa.

Přijímání na loď probíhalo podobně jako na pozici stevarda?

Ano. Vypravil jsem se do Budapešti na pohovor pro námořní společnost a ucházel se o místo 3. důstojníka lodního hospodářství. Dnes už jsem na lodi vlastně tři roky. Oddělení, kde pracuji, je centrem lodě. Sice už nejsem v oboru gastronomie, ale komunikujeme se všemi lodními úseky a především zajišťujeme služby hostům. Jsme něco mezi infocentrem, bankou a účtárnou.

A můžete přiblížit, čím se vlastně zabývá vaše společnost?

Vlastní 23 výletních lodí, které vyplouvají ze všech velkých amerických měst - Miami, New Orleans, San Francisca, Los Angeles… Křižují východní i západní pobřeží a podnikají také panamské plavby. Nově se otevřela i Austrálie, ale tam jsem se pracovně ještě nedostal. Osobně se většinou plavím na Bahamy, Floridu, Bermudy. Prostě na ty ideální destinace. (smích) Jedna cesta trvá nejčastěji týden a na lodi jsou během ní tři až čtyři tisíce pasažérů.

Setkal jste se ve službě s krajany? Jak podle vás na Čechy v zahraničí pohlíží?

V našem oddělení je Čechů dokonce asi deset. Za ty tři roky, co jsem ve službě, jsem zatím ale žádného českého kolegu nepotkal. Mezi hosty mívám větší štěstí. Tam je Čechů i Slováků i Poláků dost. Je to především o lidech.

Chtěl byste se na lodi propracovat výš? Na nějaké konkrétní místo?

Samozřejmě by mě lákalo místo prvního důstojníka, tedy manažera. Ucházet se o něj člověk může ale nejdřív po deseti letech ve službě.

Nemůžu se nezeptat na auto, které stojí na dvoře. Je vaše?

Můj kamarád vlastní v Praze půjčovnu limuzín. Když se vracím domů, pronajímám si limuzínu, abych se vrátil ve velkém stylu. Každý rok trávím v Čechách tak měsíc a půl. Bydlím v Americe.

Co kromě jazyka podle vás člověk potřebuje nejvíc, aby uspěl v tomtéž oboru jako vy?

Především chuť pracovat s lidmi, charisma a schopnost asertivního chování. S Američany by to snad jinak ani nešlo. (smích)

Autor: Martin Weiss

14.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
4

Oslavy, nebo poslední bitva? Čeští poslanci věří, že EU chytí druhý dech

Stanislav Šulc.
2 13

Komentář Stanislava Šulce: Babiš nás zklamal. Je čas jít dál

Experti: připlácení na péči vylepší zdraví i rozpočet státu

Čeští pacienti jsou rekordmany ve zdravotní turistice. Ke svému lékaři zajdou i dvanáctkrát za rok. Přitom Skandinávcům to stačí jen třikrát a rakouským sousedům sedmkrát. Česko to stojí zbytečných dvacet miliard korun navíc.

Zlatý Ámos Lukáš Lis: Nechtěl jsem být učitelem, ale neměnil bych

/VIDEO/ Nový držitel titulu Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele Lukáš Lis ze základní školy Soběslav původně nechtěl být učitelem, ale svou práci by už neměnil. Učitel by podle něj neměl být jen oblíbený, ale také dobrý. Svůj úspěch přičítá kombinaci přísnosti a přátelského přístupu k dětem.

EET, vysoké nájmy a další problémy: Hospody bez personálu a hostů zavírají

S láskou uvařené jídlo, usměvavá obsluha a salonky pro rodinné oslavy či srazy spolužáků. Tak fungovala moravskokrumlovská restaurace Marie, která nedávno skončila svůj provoz. V centru městečka tak chybí místo, kde by se místní lidé či turisté mohli dobře najíst.

OBRAZEM: Nejlepší fotografie týdne

Prohlédněte si nejpovedenější snímky našich fotografů, pořízené během uplynulého týdne.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies