VYBERTE SI REGION

Naučit se nevrážet do lidí trvalo absolventce gymnázia poměrně dlouho

Mělník - Jitka Těhlová, absolventka mělnického gymnázia, studovala půl roku v hlavním městě Japonska na ženské univerzitě, kde se dívky učí, jak se stát elegantními manželkami, jež zvládají etiketu. Musela se vypořádat s rušným Tokiem plným cyklistů a přecpaných vlaků, ale poznala i srdečnější venkov se spoustou malých rýžových políček.

30.8.2015 1
SDÍLEJ:

Jitka Těhlová studovala půl roku v Japonsku.Foto: Jana Procházková

Tokijská škola pro ženy, na kterou Jitka chodila, byla soukromá. „V Japonsku existují smíšené a dívčí univerzity. Ryze chlapecké neexistují. Neměla jsem na výběr, protože naše katedra uzavřela smlouvu se dvěma univerzitami. Já se dostala na tuhle," řekla studentka japonské filologie.

Postoj k ženám je v Japonsku prý docela složitý, například se nemohou dostat na vyšší posty ve firmách. „Předpokládá se, že se žena vdá a nejpozději v době, kdy otěhotní, dobrovolně podá výpověď, protože by se doma měla o dítě starat. Musí být ženou v domácnosti na plný úvazek, znovu může jít do práce, až když se dítě osamostatní. To ale platí pouze ve městech, na venkově se žena stará o děti a pracuje na poli," popsala Jitka způsob života japonských žen.

Přestože je možné na ženské univerzitě studovat jazyky, podle Jitky se studentky stydí mluvit. Na škole se budoucí manželky učí i klasické věci, které by měla každá Japonka umět. „Chodila jsem na předměty ikebana, což je aranžování květin, a na čajový obřad," vysvětlila.

Matcha a zákusek

Japonci kladou při této společenské události důraz na každé gesto a každý pohyb. „Je velmi důležité, jakým způsobem se složí utěrka. Hostitel nabídne každému hostovi misku čaje matcha, což je práškový zelený čaj našlehaný metličkou. Většinou k němu jedí malý sladký zákusek," popsala Jitka japonskou tradici.

Čajová místnost je prostá a typická je také čajová chýše v japonské zahradě. Délka obřadu záleží na tom, kolik přijde lidí nebo jaká je roční doba. „Novoroční obřad bude určitě složitější než ten běžný. Host by měl vědět, jak probíhá a kdy může přijít. I on musí být poučený," připomněla Jitka.

„Myslím si, že většina Japonců má tuto tradici v krvi, ale postupně ji mladí zapomínají. Občas se mi stávalo, že jsem před nimi řekla nějaké slovo z obřadu a ti, kteří neměli tento předmět ve škole, na mě koukali a nevěděli, o čem mluvím," dodala.

Hromadná doprava

Pro Jitku, která má raději klid a menší města, bylo zpočátku těžké zvyknout si na život v Tokiu, kde žije třikrát více lidí než v celé České republice.

„Každý den jsem na cestě do školy přestupovala na největší železniční stanici ve městě a trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se naučila nevrážet do lidí. Japonci jdou a do nikoho nenarazí. Zjistila jsem, že je důležité nezastavovat se a nedívat na po cedulích. Dokud jsem neznala správnou cestu, tak jsem pořád do někoho vrážela," popsala Jitka zážitky z tokijské hromadné dopravy.

Zběsilí cyklisté

Občas jezdila absolutně přecpaným vlakem a náročné bylo i zvyknout si na spousty cyklistů, kteří nerespektovali jakákoli pravidla. „Když jsem chodila ráno na vlak, bylo těžší vyhýbat se cyklistům, ne autům. Řidiči jezdili pomalu, protože cyklisté uháněli jako zběsilí. Kolikrát jsem viděla maminku, která měla posazené dvě děti na kole a vezla ještě nákup," popsala shon asijského velkoměsta.

Další nepříjemnou a smutnou zkušeností při cestě Tokiem pro Jitku bylo velké množství lidí, kteří ukončí svůj život skokem pod vlak. Děje se tak hlavně na podzim, kdy je ošklivé depresivní počasí. „Japonci sebevraha vnímají tak, že způsobil problém společnosti, o které se říká, že je hodně kolektivistická. Jedinec by měl potlačit sám sebe pro dobro celku a neměl by vyvolávat konflikty. Říct něco upřímně může být vnímáno jako hodně egoistický čin," vysvětlila Jitka.

Zdvořilí Japonci

Lidé v Japonsku jsou podle ní vždy zdvořilí a člověk se nemusí bát, že by se ho snažili ošidit. „Na druhou stranu, když jsem chtěla s někým navázat bližší kontakt, tak jsem měla pocit, že nemůžu, protože jsem cizinka. Když jsem se někoho zeptala na jeho názor, tak mi nedokázal říct žádnou kritiku. Pokaždé měli zdvořilý odstup. Trvalo dlouho, než se s nimi člověk dokázal sblížit," popsala Jitka japonskou povahu.

Učitelé na univerzitě ovšem k zahraničním studentkám zaujímali trochu jiný postoj. „Díky tomu, že jsme byli cizinci, si před námi dovolili kritizovat například přístup k ženám. Jedna japonská učitelka nám říkala, že je mrhání talentem a časem, když japonská dívka vystuduje lékařskou univerzitu, a potom je doma. Myslím, že něco takového by Japoncům neřekla," přiznala Jitka.

Xenofobní kultura

Jitka bydlela v univerzitních bytech s dalšími zahraničními studentkami. „Snažila jsem se stýkat i s Japonci, ale nebylo to jednoduché. Jsou dost uzavření. Řekla bych, že jejich kultura je trochu xenofobní. Jedná se spíš o pozitivní diskriminaci. Celou dobu jsem se cítila jako cizinka. Brali mě jako představitelku univerzální západní kultury," poznamenala.

V Japonsku žije velká čínská a korejská menšina. Jitka poznala rozdíl mezi těmito národnostmi spíš díky řeči než podle fyzického vzhledu. ,,Japonsko se hodně liší v přístupu k bílým cizincům – a k Číňanům nebo ke Korejcům. K Američanům a k Evropanům se chovají zdvořile a s úctou, ale myslím, že Korejce a Číňany nemají tolik rádi kvůli historii," vysvětlila Jitka. „Spousta z těch, kteří žijí v Japonsku dlouho nebo se tam narodili, se snaží skrývat svůj pravý původ. Používají japonská jména a podobně," dodala.

Práce na farmě

V únoru o prázdninách odjela Jitka na venkov pracovat jako dobrovolník na dvou farmách na nejmenším japonském ostrově Šikoku, kde bylo i v zimě příjemných dvacet stupňů. Za práci dostala stravu, ubytování a kontakt s venkovany. Pomáhala s pěstováním zeleniny, plela nebo se starala o kuřata. Další dvě farmy navštívila v červnu a červenci, kdy se do Japonska vrátila. Tentokrát se jednalo o jednu farmu v prefektuře poblíž Tokia a druhou na nejsevernějším ostrově Hokkaidó.

Lidé na venkově byli celkově srdečnější. Jitku zajímala jejich tradiční kuchyně i životní styl. „Na jedné z farem jsme měli třikrát denně rýži a polévku miso, což je název pasty z fermentovaných sójových bobů a používá se na dochucení. Polévka je z vývaru z řas, přidá se do ní miso a pak třeba jarní cibulka. Je to základní japonská polévka. Na farmě jsem ji měla třikrát denně – i k snídani. Hodně jsem si na ni zvykla, takže jsem si ji po návratu vařila i doma," řekla Jitka.

Služby zákazníkům

V Japonsku byla pro Jitku zvláštní také návštěva obchodů, kde byla zelenina vždy dokonale očištěná a všechno zboží pečlivě zabalené. „Na farmách jsem vajíčka čistila drátěnkou. Japonci si zakládají na kvalitě služeb zákazníkům. Musí být dokonalé," řekla Jitka.

„Třeba brambory prodávají v obchodě přibližně po pěti kouscích, takže jsem si je nemohla koupit na kila a uvařit jako přílohu. Měli dokonce i balení sušenek a každá sušenka uvnitř byla ještě zabalená zvlášť, což se mi nelíbilo. Pokud jsem v obchodě našla nezabalenou okurku, tak mi ji u pokladny zabalili. V menších obchodech mi všechno sami naskládali do tašek. Vyváděla jsem je z míry, když jsem říkala, že sáček nepotřebuji," vyprávěla Jitka.

Během svého pobytu Jitka navštívila centrum japonské kultury a bývalé hlavní město Kjóto nebo staré poutnické cesty v horách Kumano. Vánoce strávila s kamarádkou na ostrově Šikoku, kde navštívila i místní hrad. „V Japonsku je hodně zemětřesení a požárů. Málokterý hrad je původní, protože většinu z nich postavili ze dřeva, dnešní japonské hrady jsou repliky. Vypadají krásně a impozantně zvenku, ale uvnitř skoro nic není," popsala.

Kladný vztah k císaři

Japonsko je císařstvím. Podle Jitky mají Japonci ke svému císaři kladný vztah, protože symbolizuje jejich kulturu.

„Američané donutili japonského císaře, aby se vzdal tvrzení, že je potomkem bohů. Dnes je vlastně reprezentativním symbolem, Japonci mu říkají pouze císař, protože by bylo neuctivé nazývat ho jménem. Císaři mají nejdříve dětská jména a potom jména, která používají cizinci. Ty nejsou až tak důležitá a vždy končí na příponu hito. A nakonec mají ještě posmrtné buddhistické jméno, kterým se označuje éra, ve které daný císař vládl," uzavřela své vyprávění Jitka.

Jana Procházková

Autor: Redakce

30.8.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Průměrná mzda v ČR se ve 3. čtvrtletí zvýšila na 27.220 Kč

Praha - Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o 1170 korun na 27.220 Kč, tedy o 4,5 procenta. Reálně, po odečtení inflace se lidem výdělek zvýšil o čtyři procenta. Informoval o tom dnes Český statistický úřad (ČSÚ). Podle něj na růst mezd v mnoha oblastech tlačil nedostatek pracovníků, o které zaměstnavatelé mezi sebou soutěžili. Růst výdělků se shoduje s odhady analytiků.

CNN: Pražské vánoční trhy jsou mezi desítkou nejlepších na světě

Praha - Mezi desítku nejlepších vánočních trhů na světě zařadila americká televizní stanice CNN tržiště na Staroměstském a Václavském náměstí v Praze. Reportér zaměřený na cestování ocenil každodenní otevírací dobu stánků i blízkost obou hlavních tržišť, stejně jako kvalitu zdejších klobás a piva.

Do Iráku odletěl polní chirurgický tým, pomáhat bude u Mosulu

Praha - Do Iráku dnes odletěl sedmnáctičlenný český polní chirurgický tým. Podporovat bude koaliční a irácké vojáky na americké základně několik desítek kilometrů od Mosulu. Sdělil to mluvčí generálního štábu Jan Šulc. O vyslání jednotky rozhodla vláda a schválil jej Parlament.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies