Jeho sbírka obsahuje 4007 jedinečných exponátů. A kromě toho má zřejmě nejpodrobnější pečlivě vedený archiv ve středních Čechách výstřižků o hokeji za několik desítek let. Uchovává je ve 200 knihách, které váží celkem tunu a má je u manželčiny maminky na chalupě. Víc nám o svých celoživotních zálibách pověděl sám.

KAŽDÝ puk z letošního mistrovství světa, které hostí Praha a Ostrava, je jiný a krásný.Právě se radoval ze zásilky, kterou dostal od kolegy sběratele. V balíčku bylo pět puků z právě probíhajícího mistrovství světa. „Každý puk je jiný," vysvětlil. Na prvním je dominantní hlavní znak mistrovství světa, obvod druhého je ozdobený vlajkami všech účastnických zemí, na dalším jsou maskoti mistrovství – králíci Bob a Bobek, čtvrtý a pátý puk mají zapuštěný kovový reliéf s vyobrazením sportovních arén v Praze a v Ostravě.

První hobby Davida Myslikovjana byla akvaristika. „Pamatuji si, že mi bylo devět let a v Krnově, odkud pocházím, byl chov rybiček mezi dětmi v módě. Tak jsem také začal a do dneška nepřestal," usmíval se. „Mám tři akvária, od 100 do 140 litrů. Ale akvaristiku nedělám na kšeft, jen pro potěšení," dodal.

Při vzpomínce na dětství říká, že o zájmy nikdy neměl nouzi. „Dnešní kluci něco takového snad ani neznají, protože vysedávají u počítačů. To my jsme byli ale pořád někde venku - hráli jsme kuličky nebo hru na četníky a zloděje, ale také tenis, stolní tenis, fotbal a hokej," poznamenal.

Tunový archiv 
od roku 1965

Cestu našeho ledního hokeje mapuje David Myslikovjan od účasti našeho týmu v roce 1965 na mistrovství světa ve Finsku až do současnosti. Vede si precizně archiv.

„Ze všech novin, k nimž jsem se už jako student střední školy dostal, jsem si vystříhával články a fotky o hokeji. Chodil jsem na brigádu do sběrny. Od její vedoucí jsem měl dovoleno, že tam mohu po směně hodinu nebo dvě zůstat. S nůžkami v ruce jsem mohl listovat v haldách časopisů i v denním tisku to, co mě zajímalo. Výstřižky jsem lepil do sešitů. Z několika tisíc sešitů vzniklo několik set knih. Mám podchyceny všechny turnaje. Vím tak, že v roce 1967 byl v tehdejším Sovětském svazu první ročník turnaje Velké říjnové socialistické revoluce," zmínil se.

Vypočítává pak s přehledem alespoň některé mezinárodní sportovní události, které hokejisté sehráli ve Finsku, ve Švédsku, později i v České republice. Místo v obsáhlé sbírce mají pochopitelně i turnaje NHL. „Archiv dělám systematicky, věnuji se této zálibě především v zimě. Zařazuji programy k hokejovým utkáním, vstupenky na ně, ale na slušnou knihovničku vydají také knížky, které od padesátých let minulého století o hokeji vycházely. Je jich několik set. Mám také svázané všechny časopisy Stadion od roku 1953, kdy začal vycházet. " dodal.

První puk koupil 
za šest korun

Při otázce na sběratelské začátky puků David nezaváhá. „Bylo to v roce 1976, takže téměř před 40 lety. Chodil jsem v té době do osmé třídy a z městečka Krnov na Severní Moravě jsme se přestěhovali do středních Čech. Můj tatínek, který byl lékař, dostal vstupenky na přátelské hokejové utkání Československo – Švédsko. Hrálo se v Holešovicích a jeli jsme fandit spolu. Při tomto utkání se prodávaly puky z Mistrovství světa v Katovicích, které se hrálo ve stejném roce na jaře. Jeden kus stál neuvěřitelných šest korun a já ten jeden puk měl snad dva roky," uvedl, jak nenápadně položil základní stavební „kámen" svojí budoucí sbírky.

Další puky získal spíš také náhodou: „Pamatuji se, že jsme hráli v Kladně středoškolský turnaj ve stolním tenise. Po jeho skončení mě ve výloze propagační prodejny, kolem níž jsme procházeli, zaujal puk s logem SONP Kladno. Tak jsem si ho koupil a najednou mi začaly přibývat další kousky…"

Hned několik desítek puků si přivezl z Mistrovství světa v Praze v roce 1985, které jako divák sledoval. „V polovině devadesátých let jsem se seznámil, pro mě s tehdy starším šedesátiletým sběratelem Josefem Primusem. Dal mi kontakty na další sběratele. Od roku 1994 se scházíme každoročně na nějakém místě v republice. Takových zapálených sběratelů je nás asi dvacet. Puky měníme, posíláme si je, není mezi námi žádná rivalita," řekl.

Další sběratel na Příbramsku

Nejblíž má David na Příbramsku k Jaroslavu Patákovi z Petrovic, který puky sbírá od roku 1988. „Rok předtím jsme se s Jardou seznámili, kápli jsme si společnými zájmy do noty. Když byl pak u nás doma na návštěvě, tak doslova ztuhnul. A to jsem měl puků jen tak na tři stovky. Jeho moje sbírka hrozně nadchla. Později byl on tím hlavním tahounem, který mě hecoval a s nímž jsme jezdili po různých sběratelských burzách. Dnes má Jarda ve sbírce na 5500 kusů," sdělil.

Zmínil se i o dalším sběrateli z Příbramska, s nímž se na srazech potkává, Jiřím Chlumeckém z Trhových Dušník. Na sraz se stejně zapálenými sběrateli se už těší, bude se konat druhou sobotu v červenci ve Staré Říši u Telče. Jako upomínku si každý odváží puk s datem a místem setkání a svým jménem.

David Myslikovjan nezapomene pochválit manželku Marušku za to, jak je k jeho velké zálibě tolerantní. Manželka si ho prý občas dobírá kvůli jedinému volnému místu v chodbě nade dveřmi. „Tady puky nepřijdou, ale pověsíme sem svatý obrázek," tvrdil láskyplně.

Puky na stěnách do sebe zapadají jako stavebnice. A protože jsou mezi nimi i barvené, zlaté nebo stříbrné, zaujmou na první pohled i návštěvníky, kteří se příliš o hokej nezajímají. K třídění sbírky David Myslikovjan vysvětlil, že má puky rozdělené na historické, které pochází ze 60. nebo 70. let.

Puk jako 
svatební oznámení

„Získal jsem puky americké NHL, pohromadě jsou kusy z nižších soutěží, ale těch nejlepších klubů. Rozdělenu mám českou i slovenskou extraligu, první, druhou ligu, krajské přebory, krajské soutěže, okresní přebory, reklamní puky, puky k určitým událostem, včetně té hodně smutné z roku 2011, kdy při pádu letadla zahynuli u Jaroslavle hokejisté," vysvětlil.

Dodal, že na jejich památku byla vydána série, na nichž jsou tváře šesti českých a jednoho slovenského hokejisty a ukazuje, kde má pro ně vyhrazené místo. Pozornost pak obrací k jiné stěně. „Tyto dva puky jsou vlastně svatebním oznámením, které mi poslal jeden kolega sběratel," řekl.

Upozornil na další rarity - puk z vosku, z křišťálu, vyfrézované tak, že provedením připomínají šperky, těžší puky pro brankáře. „Běžná váha bývá kolem 17 až 18 dekagramy a ty brankářské váží dvakrát tolik," podotokl.

Velmi si váží také puku, který mu věnoval před dvaceti lety nyní již zemřelý Antonín Sochůrek, který u reprezentace v osmdesátých letech dělal kustoda. „V Kanadě dostal tenkrát každý z hokejistů a doprovod týmu takovýto puk. Má šest hran. Je to muzeální kousek z doby, kdy nebyla ještě vyvinuta kulatá podoba puku," pochlubil se vzácností, která prý je na první pohled z celé sbírky tím nejošklivějším kusem.

Rád vrátí 
čas zpátky

Pyšně ukáže na další raritu - puk s Jaromírem Jágrem, který má na dresu místo čísla 68 omylem 69. Okamžitě byla ukončena jeho sériová výroba a není divu, že po těch již vyrobených začala veliká sběratelská poptávka. Snad u každého puku by se mohl sběratel zastavit a vyprávět jeho příběh. Jen tak mimochodem David Myslikovjan zmínil, že posledních dvacet let sbírá záznamy z hokejových zápasů - těch nejprestižnějších.

„Nahraných na DVD mám kolem 300 utkání. Nejstarší pochází z 60. let. Velice si vážím záznamu z roku 1969 ze Stockholmu, kdy po okupaci naší republiky porazil náš tým Rusy 2:0. Bylo to velmi emotivní utkání," vzpomene. I když výsledné skóre dobře zná, může vrátit čas zpátky, a tímto způsobem si zápas znovu vychutnat. „Jen z Nagana jsem měl osm videokazet, která mám už také přetočeny na DVD," dodal sběratel.

Marie Břeňová