Většina z nich je z pořádkové služby, v jejichž řadách také celá iniciativa vznikla. Pořádková jednotka je výběrový útvar, skládá se z policistů, kteří slouží na různých základních tvarech, obvodních odděleních, dopravních inspektorátech. Práci v pořádkové jednotce vykonávají navíc nad rámec služby.

Spousta z nich jsou pravidelní dárci krve. Co je vedlo k tomu stát se i dárci kostní dřeně? „Krev lze dát v Kolíně, do registru dárců kostní dřeně se ale člověk může zařadit nejblíže v Praze či jiném větším městě. A samotnému se mu tolik nechce," předesílá jeden z iniciátorů celé aktivity Miroslav Skoupý.

Ten podle svých slov o dárcovství kostní dřeně už nějaký čas přemýšlel. Vstup do registru dárců je do 35 let. „Tak jsem si říkal, že mi tikají biologické hodiny, že je za pět minut dvanáct," směje se.

„Nezávisle mě oslovil kolega Michal Jelínek a kolegyně Anna Šťastná. Obeslal jsem esemesky, kdo další by měl zájem. Ozvalo se mi 14 lidí, nakonec nás jede 15, což je takřka polovina počtu členů pořádkové jednotky," popsal Miroslav Skoupý.

Celková narkóza, nebo odběr krve?

Jednou ze dvou žen mezi dárci je Anna Šťastná. „Když máme možnost pomoct, tak proč to neudělat?" říká.

Jaký druh odběru by policistka Anna Šťastná zvolila? Přímo z kosti v celkové narkóze, nebo odběrem krve? „Asi podle toho, který způsob bude vhodnější pro pacienta," plánuje v případě, že by se stala vhodným dárcem pro někoho z pacientů.

„On ani ten odběr krve není tak jednoduchý, jak jsem četl. Den předtím se musí napíchat určité látky a až druhý den separátorem z krve odebrat to potřebné," dodává Miroslav Skoupý.

Obavy z možných komplikací ani jeden z policistů před odjezdem do střešovické nemocnice nevyjádřil. „Pořád je to minimum oproti tomu, co prožívají těžce nemocní lidé. Tak proč do toho nejít?" soudí Anna Šťastná.

„Každý den policista na ulici nasazuje krk ať tak či tak, co je proti tomu nějaká registrace mezi dárce? Od roku 1989 zemřelo v rámci výkonu služby kolem stovky policistů, což je víc než v Armádě ČR na zahraničních misích," připomíná Miroslav Skoupý.

Naplnění sloganu Pomáhat a chránit

„Jak říká kolega, je to naplnění našeho sloganu, na který lidé vymýšlí anekdoty. Sloganu Pomáhat a chránit. Policie je většinou vnímána jako represivní složka, takže tímto dárcovstvím naplníme první polovinu sloganu," dodává.

„A nikdo nikdy neví, jednou se to může obrátit a člověk se ocitnout na druhé straně - na straně toho nemocného," dodává Karel Chadraba, další z policistů, kteří v úterý ráno mířili do pražských Střešovic.

„Když mi Míra poslal zprávu, neváhal jsem, člověk může někomu zachránit život. Proč nepomoct, když je člověk zdravý," dodal. Na sms zprávu odpověděl hned, neměl prý proč váhat. „Možná ani ne do 10 minut," dodal Miroslav Skoupý.

Ani další z iniciátorů dárcovství kostní dřeně mezi policisty z Kolínska Michal Jelínek obavy z odběru nemá. „Odběr z kosti by byl asi bolestivější, ale i to se nechá přežít," dodává.

Pomoc za pár týdnů, ale i za několik let

Velkou odlišností dárcovství kostní dřeně od dárcovství krve je v tom, že k samotnému odběru může dojít za pár týdnů, ale třeba také za několik let. Zkrátka až ve chvíli, kdy onemocní člověk, pro kterého je zdravý člověk vhodným dárcem.

„V registru je člověk vedený do 60 let, to je pro mě ještě zhruba 25 roků. Přesvědčení se mi, myslím, během doby nezmění, to by se muselo stát něco radikálního. Zůstanu dárcem, pokud mi to dovolí zdravotní stav. Pokud se člověk jednou rozhodne, je jedno, jestli samotné darování kostní dřeně přijde za pět, deset nebo patnáct let," říká Miroslav Skoupý.

Zorganizovat hromadný odjezd do dárcovského centra se mezi policisty podařilo velice rychle. Ani ne do měsíce od rozeslání prvních esemesek.

Kdo z policistů vyrazil stát se dárcem kostní dřeně: Miloslav Houdek, Miroslav Skoupý, Jaroslav Kubíček, Anna Šťastná, Michal Jelínek, Daniel Brunclík, Libor Maškarinec, Karel Chadraba, Jakub Viliš, Filip Andrášik, Jaroslav Sixta, Josef Polák, Martin Vlasák, Hana Bělohorská, Lukáš Horel.

O dárcovství kostní dřeně

Dárců kostní dřeně je stále málo. Vhodný dárce pro nemocného člověka se totiž hledá velmi těžko. U řady lidí, kteří onemocněli leukémií, karcinomem, těžkými krvetvornými útlumy a jinými nemocemi krve a obranyschopnosti, selhávají metody typu chemoterapie či biologická léčba. A právě transplantace krvetvorných buněk pro ně může znamenat naději na uzdravení.

Jenže dárce musí být v podstatě jedinečnou osobou, tedy shodovat se s nemocným v tkáňových a HLA znacích. HLA znaky jsou dědičné, přesto se pro pacienty v jejich rodině často dárce nenajde. Ne že by rodina nebyla ochotná pomoci, ale ani v ní často není osoba s podobnými HLA znaky. Některé z nemocných dětí či dospělých tak třeba pomůže zachránit některý z policistů z Kolínska.

Při zápisu do registru dárců se provádí jednoduchý rozbor krve, k podrobnému vyšetření se přistupuje až v době výběru dárce pro konkrétního nemocného. Dárce je zanesen do mezinárodní databáze a shodne-li se s některým z čekajících pacientů, tehdy až dochází k vlastnímu darování dřeně.

Kdo se může stát dárcem kostní dřeně

Osoba ve věku od 18 do 35 let v dobrém zdravotním stavu neužívající dlouhodobě léky bez prodělaných vážných onemocnění v minulosti. Podmínky pro dárcovství dřeně jsou v podstatě podobné jako při dárcovství dárců krve, spíše mírnější.

Na rozdíl od dárců krve je totiž dárce kostní dřeně většinou jediným člověkem na světě, který může těžce nemocnému pacientovi pomoci. Do registru dárců krve se tak mohou zapsat i lidé, kteří mají lehkou alergii, bez následků prodělali žloutenky typu A, mononukleózu apod.

Jak se dřeň daruje

Klasickým odsátím dřeně z vnitřku kostí, tedy odsátím jehlami z dutiny kostí v celkové narkóze.

Získáním ze žilní krve procesem, kterému se říká separace (aferéza).

Pro některého pacienta je lepší první, pro jiného druhá metoda. O způsobu odběru ale rozhodne dárce.

Co je třeba si uvědomit

Vstup do registru dárců kostní dřeně by měl každý dobře zvážit. Můžete z něj samozřejmě kdykoli vystoupit, ale pokud v něm zůstanete, je třeba si uvědomit, že je to vážný závazek třeba na několik let, než se vaše kostní dřeň shodne s dření někoho, kdo ji potřebuje.

Odmítnutí darování na poslední chvíli, kdy nemocný je již v přípravě k transplantaci, může znamenat bezprostřední ohrožení jeho života.

Dárcovství krevní dřeně je v ČR stejně jako na celém světe bezplatné. Vnímá se jako největší dar člověka člověku.

V době dárcovství a transplantace netušíte, komu jste kostní dřeň darovali. Možná to nebude vědět nikdy. Některé centra umožňují kontakt dárce a pacienta, pokud to obě strany chtějí, ale až v okamžiku, kdy je pacient mimo všechna nebezpečí.