Obecně volební účast není nikterak zázračná. Proč tedy volit prezidenta přímo? Jste vůbec pro takovou volbu?

Já ano. Myslím, že zvýší angažovanost lidí v politice, nebo budou mít minimálně pocit, že mohou politiku ovlivnit. Těžko ale soudit, jaká bude účast, jsou to naše první volby v zimě.

Co to znamená?

Záleží, jaké bude počasí. Pokud bude mrznout, jak se zatím předpovídá, tak to může ohrozit účast starší generace, která může rozhodnout. Nakonec by tak druhé kolo mohlo přinést nějaké překvapení.

Jaký je důvod pro přímou volbu?

Osobně bych řekl, že přímá volba byla zavedena kvůli poslední volbě prezidenta v roce 2008, která vystrašila půlku politického spektra tím, jak se dá kšeftovat s úřadem prezidenta. Tomuto může přímá volba zabránit.

Domníváte se, že budou mít lidé zájem rozhodnout?

Myslím, že ano, ale uvidíme po volbách, do jaké míry účast ovlivní skandály, jako například ten, že ministerstvo vnitra neumí vypočítat podíl falešných hlasů. Byla by to ale škoda, obecně by lidé mohli chtít volit hlavu státu víc než třeba senátory.

Voliči se rozdělují na dva tábory na ty, které volí konzervativní kandidáty, na druhé straně tu je osobnost jako umělec Franz, který budí pozdvižení svým tetováním. Je i volba prezidenta také o image, nejen o programu?

Generační polarizace tu je, dost možná bude vyšší i v další volbě. O image to určitě je, myslím si, že kdyby například neměl Vladimír Franz tetování, tak má velkou šanci, jeho program může zaujmout mladou a střední generaci. Češi jsou ale velmi konzervativní, na vzhled dají více než na myšlenky.

Ve volbě je i dost kandidátek. Mohli bychom mít ženu prezidentku?

Rozhodně by to bylo zajímavé. Dlouhou dobu se mluvilo o tom, že by ženy politiku zjemnily a zkultivovaly…

Je to pravda?

Není. Jak se ukázalo po volbách, ženy, které chtěly politiku kultivovat, jako třeba Kristýna Kočí, tak se svým slovníkem trumfly mnohé politiky muže. Kabinet by mohl být pracovitější díky genderové pestrosti, společnost by to oživilo. Ale že by a priori žena byla lepší prezident, to se říct nedá.

Jak hodnotíte prezidentské kampaně? Někteří kandidáti s rozpočtem sotva půl milionu oslovili více lidí, než jiní s dvaceti miliony.

Politici si myslí, že peníze jsou velmi důležité, ale například v roce 1994 uspěli na Slovensku politici ze Sdružení dělníků Slovenska, kteří na kampaň vyčlenili v přepočtu přes 20 tisíc korun. Dostali se do Národní rady Slovenské republiky.

Jak to zvládli, získat voliče bez peněz na kampaň?

Objížděli továrny a přesně zacílili své voliče. Mířili na dělníky, před budovu továrny postavili auto a sešli se s nimi. Hodně záleží na myšlenkách a jak oslovit voliče. Dnes v době internetu není problém zamířit kampaň na mladé, protože to je velmi levné.

Změnily technologie kampaně tak zásadním směrem?

Když oslovujete mladší generaci, tak internet roli hraje. Pokud spíše starší, tak tam jsou vhodnější jiné varianty, například billboardy nebo televizní diskuze.

Říká se, že politika v Čechách není transparentní, hodně se mluví o korupci. Mohl by tohle prezident napravit? Jaké by měl mít vlastnosti?

Popravdě bych řekl, že úřad prezidenta v parlamentní demokracii vůbec být nemusí, je to monarchistický přežitek. Na druhé straně si v Čechách nejde představit jeho absenci, od dob Masaryka má prezident značné neformální postavení.

Co voliči od prezidenta očekávají?

Domníváme se, že by to měl být někdo výjimečný, mimořádně schopný, slušný, vzdělaný. Jenže v demokratickém státě to může být prakticky kdokoliv. Kdyby vyhrál Miloš Zeman, bude tak pokračovat tradice významných osobností. Kdyby Jan Fischer, tak přijde do úřadu první úředník a ukáže se, že prezidentem nemusí být extra výrazná osobnost. Pokud by uspěl Vladimír Franz, tak by si česká společnost musela zvyknout na úplně jiný typ politika.

Myslíte si, že bude druhé kolo voleb, nebo se to zvládne v prvním?

Osobně si myslím, že bude. V takovém případě by bylo zajímavé sledovat odstupy mezi kandidáty.

Vyrojilo se hodně politického humoru, třeba: přijde do baru kníže a avatar… Má to obdoby v moderní politice?

Češi jsou zajímaví v tom, že s humorem přicházejí v době krize. Nejvíce plakátů v roce 1968 bylo v prvním týdnu okupace. Je možné, že lidé jsou z politiky frustrovaní, tak to kompenzují humorem. Může oživit politiku. Když takový humor chybí, tak to je vždy škoda chybí politikům i celé společnosti.