Co základního by měl člověk dodržovat, aby jeho tělo fungovalo tak, jak má?

Určitě mít dostatek přirozeného pohybu a nepřejídat se. V dnešní uspěchané době by se lidé měli vyvarovat stresovým situacím, umět vysadit, odpočívat, radovat se i z maličkostí. Stres, špatná životospráva a málo pohybu mají negativní vliv na lidský organismus.

S čím za vámi mohou lidé přijít? Jaké řešíte problémy?

Moji klienti jsou převážně lidé, kteří mají problémy vertebrogenního charakteru (bolesti páteře) od funkčních potíží (z důvodu přetěžování) až po stavy po operacích páteře a pohybového aparátu, to jsou pooperační a poúrazové stavy na končetinách. Větší děti mě navštěvují s vadami páteře. Zabývám se také prevencí a regenerací s výjimkou masáží.

Jak jste se k oboru dostala?

V podstatě se dá říci, že mě na tuto cestu navedl můj tatínek. V mládí jsem tíhla ke sportu a dokonce jsem chtěla po maturitě na gymnáziu tělocvik studovat, ale nevyšlo to. Otec se mě zeptal, jestli nechci studovat rehabilitaci, když mě baví cvičení. Je pravdou, že do svých 18 let jsem žádnou vlastní zkušenost s rehabilitací neměla. Už během studia mě  práce s lidmi začala bavit a v oboru jsem od roku 1981 dodnes. Svoji práci mám moc ráda. Fyzioterapie je sice povolání fyzicky a někdy i psychicky náročné, ale když pak vidíte výsledky své práce, tak to za tu námahu stojí.

Existuje nějaká domácí prevence, která dokáže lidem pomoci s tím, aby nemuseli vaši pomoc vyhledávat?

Já se o tuto prevenci v rámci cvičení se svými klienty snažím. Ono přebudovat zažité špatné pohybové návyky včetně nesprávného dýchání je složitý a hlavně dlouhodobý proces a zvítězí jen ten, kdo vydrží. Snažím se lidem vysvětlit, kde dělají chybu a jak ji napravit, řešíme spolu pracovní pozice, zapojení svalových skupin a postavení těla při sportovních aktivitách.

Spolupracujete také s nějakými sportovními týmy?

Práce s vrcholovými sportovci je nesmírně zajímavá a zároveň hodně zodpovědná. Každý sport na vrcholové úrovni s sebou nese jednostranná přetěžování v rámci svých sportovních specifik (volejbal, hokej, tenis, golf apod.) a myslím si, že zkušený fyzioterapeut by měl být nedílnou součástí každého většího týmu. Již osm let úzce spolupracuji s našimi prvoligovými fotbalisty 1.FK Příbram a týká se to samozřejmě celého klubu včetně mládeže. Fotbal je kontaktním sportem, takže zranění jsou zde téměř na denním pořádku, a mým úkolem je připravit hráče tak, aby mohl v co nejkratší možné době naskočit zpět do tréninkového procesu. Pro mě osobně je největší odměnou to, když kluci dokážou i po závažném zranění a několika měsíční odmlce vyběhnout na trávník a odehrát bez problémů celý zápas. Tady pak vidím opravdu smysl své práce.

Sportujete vy osobně? A mohla byste doporučit lidem sport, který je tělu opravdu prospěšný?

Ke sportu tíhnu pořád, i když už jen velmi rekreačně. Jsem pracovně hodně vytížená, ale v zimě si udělám alespoň týden čas a odreagovávám se na alpských sjezdovkách, většinou v Itálii. Když mi to čas dovolí, chodím se svým dalmatinem na téměř dvě hodiny na procházky do lesoparku. Jinak, jako skoro každý, plavu nebo jezdím na kole. Doporučit sport  prospěšný tělu snad ani nejde. Každý sport má svá pro a proti. Člověk by měl dělat to, co ho baví, co mu přináší radost z pohybu a rozhodně se nezaměřovat jen na jednu sportovní činnost.

Musíte se i vy stále zdokonalovat a vzdělávat?

Pokud chce člověk ve svém oboru něčeho dosáhnout a mít úspěchy, tak musí i profesně růst. Tak jako se rozvíjí medicína, rozvíjí se i fyzioterapie. Čím víc toho umíte, tím spíš dokážete lidem pomoci. Tento obor je v podstatě o celoživotním vzdělávání a přijímání nových trendů. Účastním se řady odborných seminářů, přednášek a kurzů profesora Pavla Koláře a členů jeho motolského týmu. Stále je co zdokonalovat, takže se učím pořád. A pro mě je tím největším oceněním spokojený klient.