VYBERTE SI REGION

Pro cizince je Česká republika lákavá kvůli úrovni vysokých škol

Kolín /ROZHOVOR/ - Zamysleli jste se někdy nad tím, jak cizincům musí připadat čeština náročná? O tom, jak je složité se ji naučit, jsme si popovídali s mladou učitelkou z Kolína. Veronika Jankulíková vyučuje češtinu pro cizince na Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze.

24.11.2013
SDÍLEJ:

Veronika Jankulíková vyučuje češtinu pro cizinceFoto: Deník/ Jakub Šťástka

Je čeština těžký jazyk?

To tedy je. Kolikrát ji neumějí ani Češi.

Co je na ní pro cizince nejtěžší?

Záleží, odkud studenti jsou. Slované dost často hřeší na to, že jejich jazyk a čeština si jsou podobné, takže mluví poločesky polorusky a myslí si, že to je v pořádku. Ale naučit se rozdíly, aby mluvili čistě česky je to, na co si musí dát pozor… Pro ostatní cizince je největší komplikací deklinační systém pády. Když se jimi neprokoušou, tak to je velký problém

Zmínila jste, že češtinu kolikrát neumějí ani Češi. Jak je to možné?

Obecně mají studenti odpor k češtině. Na základce to pro ně byla otrava, nechtějí se to učit. Když ji ale neumějí dobře používat, tak jazyková kultura celá padá dolů.

Co myslíte jazykovou kulturou?

Obecnou dobrou úroveň jazyka. Takové ty tvary: bysme, aby jste… Jde o to, že když lidé používají mobily nebo Facebook, tak malá velká písmena a podobné věci nejsou důležité. Chyby a slang to samé. Lidé se neumějí vyjadřovat. Pro mladé to je velký problém, naučit se komunikovat a mluvit, aby jejich komunikace měla úroveň.

Které národnosti nejvíce učíte?

Asi 75 procent tvoří Rusové a lidé z bývalých sovětských republik a Balkánu, tedy Slovani. Zbytek jsou studenti z jižní Ameriky, Afriky a Asie. Kambodži, Laosu, Myanmaru.

Kde se tu ti lidé vůbec vezmou, že se učí češtinu?

Školu si sami platí, nebo se jedná o stipendisty. Tyto studenty připravujeme na studium vysoké školy v českém programu, kdy budou mít stejné podmínky jako čeští studenti. Chtějí tu studovat, protože české vysoké školství je relativně kvalitní a zdarma.

Jak vypadá první lekce češtiny pro cizince?

Na začátku máme čtrnáctidenní kurz, kde nemají odborné předměty, jenom češtinu, říká se tomu audio-orální kurz. Učí se češtinu podle jednoduché učebnice naučí se základní fráze, aby si dovedli nakoupit, zorientovat se v prostředí. Učí se základní slovíčka, jmenovat barvy, používat čísla. A co je nezbytné, také povely nebo instrukce nutné pro výuku, aby rozuměli učiteli a věděli, co po nich chce.

Jak to vypadá v praxi?

Prvních několik dní musím stále něco ukazovat a doprovázet to posunky. Také jdeme na procházku, aby věděli, kde je pošta, notář, matrika, kde si nechávají potvrzovat úřední kopie vysvědčení. Potom začíná výuka, kdy studenti studují ve třech typech tříd podle jejich budoucího studia humanitní, technické, ekonomické. Tam nestudují jen jazyk, ale i předměty, které je mají pomoci připravit na vysokou školu. Pokud chce někdo studovat například v technické třídě, tak kromě češtiny má matematiku, fyziku nebo informatiku.

Jak to vypadá v prvních lekcích?

Učitel musí nějakým způsobem vytvořit modelovou situaci, například napíše na tabuli své jméno, ukáže na sebe a vysvětlí, jak se to řekne. Studenti pochopí, co mají dělat a pak se dá dále pracovat. Ve třídě by se při výuce neměl používat jiný zprostředkovávací jazyk.

Takže ani nedoplňujete výuku angličtinou?

Když řešíme praktické věci na začátku hodiny, tak ano, protože je to rychlejší, proč to řešit hodinu, když to jde vyřídit za pět minut. Obyčejně si udělám na začátku přehled, kdo umí jaký jazyk a potom po téhle síti vzájemně překládáme.

Je čeština těžká na výslovnost? Co třeba Ř?

To se dá natrénovat, záleží na rodném jazyku. Oni to zkoušejí a časem to přijde. Problém je ale například ten, že třeba Rusové jsou líní Ř říkat. Používají R a vědí, že budeme rozumět. Českou výslovnost ale mají dobrou lidé z latinské Ameriky kvůli španělštině, dobře vyslovují, nedrmolí. Problém mají lidé z Asie, kteří mají úplně jiný jazykový systém.

Nemrzí vás, když studenti po čtrnácti dnech mizí?

Mrzí. Po čtrnácti dnech si je člověk vypiplá, mluví dobře, zvykneme si na sebe, ale potom dostanu nové studenty a můžu začít od znova (směje se). Ale zbytek roku se potkáváme každý den ve škole a některé z nich také učím i později.

Jak jste se k výuce cizinců dostala?

Studovala jsem bohemistiku a filmovou vědu na filozofické fakultě v Olomouci. V mé rodině je hodně pedagogů, takže jsem k tomu nikdy vyloženě odmítavý postoj neměla. V rámci magisterského studia jsem si mohla udělat pedagogické minimum pro češtinu, v páťáku jsme měli volitelný předmět čeština jako cizí jazyk. Seděla jsem na tom semináři a hrozně mě to bavilo, říkala jsem si, že by to nemusela být nudná práce. Věděla jsem totiž, že filmovou vědou se v malém městě těžko uživím. Ještě během studia jsem rok učila češtinu pro cizince v jedné jazykové škole a po dokončení univerzity jsem nastoupila v Poděbradech. První rok jsem učila externě, potom na plný pracovní poměr. A už jsem tam čtvrtý rok. Obecně si ale myslím, že je dobré mít už při výšce pracovní praxi.

Říkají vám studenti, proč si vybírají zrovna českou republiku?

Slovani říkají víceméně podobné věci Čechy jsou nejzápadnější slovanský stát, nejblíže Evropě, jsme v unii, české vysoké školy mají dobré renomé, je to kulturně i prostorově blízko. Upřímně ale nerozumím tomu, proč například lidé z Guineje, kteří odmalička mluví francouzsky, nejednou studovat radši do Francie, pokud ta možnost tedy existuje, jelikož by jim odpadl ten jazykový blok. Musí to pro ně být i kulturní šok. Pro neslovany je těžké složit jazykovou zkoušku, kterou u nás končí studium češtiny. Myslím si, že to je pro ně často dost stresující.

Trochu mi to připomíná knihu Pan Kaplan má stále třídu rád od Leo Rostena, která vypráví o lekcích jazyka pro cizince. Nepíšete si také sešitek s perličkami?

Píšu. Jsou to věci, které většinou Čechy nenapadnou. Třeba zaměnit foťák a feťák. Nebo jeden student venku pokuřoval po hodině a sledoval déšť. Zapálil si tak melancholicky cigaretu a řekl: „Hodně prsa!" A kolikrát se chtějí zeptat na nějaké slovo, jestli není náhodou sprosté. To už poznám, jak jim svítí oči. A pak se třeba napůl tajně, spiklenecky a obezřetně zeptají, jestli můžou říkat slovo „sakra". (směje se)

Autor: Jakub Šťástka

24.11.2013
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Protikuřácký zákon má Kalousek za další regulaci živnostníků

Praha - Předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek má dnes schválený protikuřácký zákon za další regulaci podnikání. Novinářům ve Sněmovně řekl, že za normálních okolností by pro normu hlasoval, dnes ale postupoval opačně kvůli tomu, že jde o další z regulačních opatření namířených kabinetem ČSSD, ANO a KDU-ČSL proti živnostníkům. Sněmovní klub jeho strany neměl k hlasování stanoven jednotný postup.

Neomezený tarif za hubičku! Nemocnice dohodla extrémně levné volání

Olomouc – Zaměstnanci Vojenské nemocnice Olomouc mohou telefonovat bez obav o provolané minuty. Vedení nemocnice se totiž podařilo uzavřít s operátorem O2 mimořádně výhodnou smlouvu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies