VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rakovničané truchlí, odešel přítel novinář Ivo Mička

Rakovník - Smutná zpráva zasáhla všechny, kteří znali Ivo Mičku ať už osobně, či jen z regionálního tisku. Právě Ivo Mička, dlouholetý redaktor, který s novinářskou profesí začal už před rokem 1968, je velice dobře znám rakovnické veřejnosti.

16.4.2012
SDÍLEJ:

Ivo Mička Foto: Archiv Deníku

Mimo jiné působil v týdeníku Rozvoj, ze kterého se v devadesátých letech stal týdeník Rakovnicko a jehož vydavatelem byl Ivo Mička. Kromě toho o několik let později to byl právě on, který regionální týdeník „povýšil“ o úroveň výše. Jeho týdeník se stal součástí vydavatelů denního regionálního tisku, a z týdeníku Rakovnicko se v podzimních měsících roku 1999 stal denní regionální tisk - Rakovnický deník.

Ale nebyla to pouze novinařina, které se Ivo Mička věnoval. 

Vzpomínka od Karly Krátké

Milý Ivo, píšu Ti do světa, kam jsi odešel od nás všech tady dole. Píšu Ti do světa, o němž nikdo z nás, které jsi tady zanechal, nic neví. Ty už víš… A my si jen můžeme přát, aby Ti tam bylo dobře. Aby Ti tam bylo mnohem lépe než v posledních měsících, i když možná o něco smutněji, neboť jsi se tam ocitl beze všech, které jsi měl rád, jejichž čas však ještě nenastal. Není pochyb o tom, že jednou se tam všichni znovu sejdeme.

Patřím k těm, kterým jsi věnoval svůj čas a svá vlídná slova. K těm, o nichž jsi s porozuměním promlouval vždy, když se rozhodli předstoupit před veřejnost, aby se svěřili se svými literárními, básnickými, hudebními či výtvarnými pokusy. Byl jsi mým laskavým kritikem i rádcem. Tvá úvodní slova všech vernisáží a křtů by si zasloužila knižní vydání. Doufejme, že se tak stane.

Hovořil jsi vždy zasvěceně, odborně, ale zároveň lidsky o každém, kdo se na Tebe obrátil s prosbou o úvodní slovo, jež předcházelo představení uměleckého počinu dotyčného. Pochybuji, že jsi někoho odmítl. A pokud přece, určitě jsi k tomu musel mít závažný důvod. Jedním z nich mohl být i ten zdravotní. 

V listopadu 2011 Ti také nebylo zrovna akorát. Už delší dobu jsi měl problémy s dýcháním, kašlem, teplotami. Přesto jsi se dostavil, ač trochu unavený a ne ve své kůži, na křest mé desáté sbírky. Vždyť jsi mi to slíbil. A sliby jsi se snažil dodržovat. I přes má slova o tom, že by sis měl raději odpočinout, že zdraví je přednější. Přesto jsi přišel. S fotoaparátem, s poznámkovým blokem a tužkou, ale především s pečlivě připraveným slovem.

Nebylo to sice podesáté, ale na mých křtech jsi chyběl snad jen dvakrát, možná třikrát. A to jen proto, že jsem nešikovně vybrala datum, kdy jsi zrovna pobýval ve svých oblíbených lázních. A pokaždé jsi také o všem poctivě, a jak jinak než vlídně, psal do tisku. Častokráte jsi dopisoval svá slova ještě tu samou noc. A připojil nezbytnou fotografii.

Onoho listopadového podvečera jsi ve svém proslovu vzpomněl naše mnohá setkání. Tentokráte je řada na mně, abych si připomněla mé setkání s Tebou. To naše učitelské. Ano, příští rok by to bylo čtyřicet let, kdy jsem vykročila na svou pedagogickou cestu. Ve škole v Jesenici jsem prožila sice jen jeden rok, ten však byl a zůstal nezapomenutelný. A to nejenom proto, že to byl můj první rok ve školství, ale také díky Tobě.

A také díky fotografii, na níž jsi mne v našem společném kabinetě zachytil snad v jednom z prvních dnů mé učitelské kariéry. Zvětšenou jsi mi ji věnoval, a já ji pořád s pietou uchovávám. Jednak proto, že tam nevypadám zrovna špatně, ale hlavně proto, že to je památka na Tebe, můj milý kolego a kamaráde.

Ano, potkali jsme se i na kurzech ruského jazyka. Nejdříve v Kladně na přípravném, poté na měsíčním v Leningradě. O tomto městě jsi se několikrát v posledních letech zmiňoval, toužil ses tam ještě jednou vrátit. Jako mnohá přání, ani toto se Ti nesplnilo. A já, pokud se tam ještě někdy podívám, budu se jím, když dovolíš, procházet s Tebou a dívat se Tvýma očima.

Hovoříval jsi především o druhých. Nikdy jsi příliš nezmiňoval sebe. A to přesto, že by bylo o čem mluvit. Vždyť ses nezapomenutelně zapsal do historie Rakovníka, byl jsi a zůstaneš jednou z nejvýraznějších osobností tohoto města. Tvé zájmy byly vícerozměrné, stejně jako Tvé aktivity. Učitel, novinář, spisovatel, galerista, básník, textař, muzikant… Český jazyk byl Tvým osudem kantorským nejen doma; jeho základy jsi učil též na Ukrajině i v Moldávii, tam, kde stále ještě žijí Češi, kteří na svůj rodný jazyk nezapomněli, rádi by se v něm zdokonalili a lásku k němu přenesli i na své potomky.

A Ty jsi byl tím, který jim byl v tomto bohulibém záměru nápomocen. Nejen s nezbytnými učebnicemi češtiny, se svou snad celoživotní kamarádkou trumpetou a s notovými zápisy českých písní, ale hlavně s nadšením a pokorou jsi přátelsky přistupoval k těmto mnohdy opomíjeným krajanům. Jim, mezi nimi i Volyňským Čechům a jejich nelehkému životu jak v minulosti, tak v současnosti, jsi také věnoval své knihy. Jsou věcné, poučné, ale také svědčí o Tvém smyslu pro humor.

Ano, za Tvou literární práci se Ti dostalo nejednoho ocenění. A to je dobře, neboť dluh, který jsme přece jen nestihli splatit, je o to menší. Nebyl jsi z těch, kteří se na nějaké ceny třesou. Nepochybně Tě zájem veřejnosti, jak té odborné, tak i té širší, vždy potěšil. Přesto jsi pracoval na všech svých knihách o druhých lidech ne proto, abys jakýmkoliv způsobem zbohatl, či sám sebe proslavil. Z Tvých publikací se dá vycítit přirozená člověčí snaha zanechat něco po sobě, ale především touha zanechat po sobě poznatky a fakta o druhých. I proto jsou Tvé knížky čtivé. I proto každý, kdo je má ve své knihovně, může být šťastný.

„Ne vším byl rád,“ píše se o Tobě v knížce „Dva Rakovničáci“. Ten, kdo zná Tvé životní osudy, porozumí. Ale život ve své bohatosti a různorodosti Tě jistě těšil a každé ráno jsi rád uvítal. Určitě jsi nebyl rád, že Ti v posledních měsících ubývalo sil a nikdo se už nikdy nedozví, o čem všem jsi v oněch náročných dnech a týdnech přemýšlel. Nikomu už nepovíš, k jakým životním pravdám jsi dospěl.

My všichni, jakýmkoliv způsobem s Tebou spřízněni, jsme byli, ač vzdáleni, s Tebou a drželi Ti palce. Bylo toho hodně málo, co jsme pro Tebe mohli udělat, ale podle Tvých odpovědí jsi i v oněch těžkých chvílích myslel také na nás. A přál nám, ať nás nepotká to, co Tebe, ať se držíme… a ať nám všem pomůže jaro. To nakonec přece jen přišlo, bohužel ani ono nemělo tolik síly, kolik bys jí byl potřeboval ke svému uzdravení. Moc jsme si přáli, aby ses k nám vrátil, takový, jaký jsi býval. Takový, jakého jsme Tě znali.

Obětavý, pracovitý, lidský… Patřívala k Tobě i občasná ironie, které však postupně ubývalo a již nahrazoval spíše humor. S přibývajícími roky přicházela vstřícnost a hlavně pokora. Možná jsi někdy míval pocit, jako každý činorodý člověk, že nestihneš všechno, co bys chtěl. Snad i proto jsi pracoval tak moc, aby toho nedokončeného po Tobě nezbylo příliš.

Nikdo nestihneme všechno, milý Ivo. Ty jsi udělal, co jsi mohl… a zůstaneš už napořád s námi. V knížkách, v písňových textech, v obrazech, které prošly Tvýma rukama, i v těch, které zůstaly na stěnách Tvého bytu, v básních, ve stovkách novinových článků, v tónech trumpetových partů, ve vzpomínkách Tvých žáků, kolegů učitelů i muzikantů, přátel.

Milý Ivo, budeš nám chybět. Kéž je ti tam dobře… A počkej na nás.

Vzkaz redakce od Jany Elznicové

Smutná je představa, že už nikdy pevným, rázným krokem nevkročí do redakce Rakovnického deníku, aby nás všechny hlasitě pozdravil, odevzdal zajímavou reportáž a potěšil několika slovy.

Smutné je loučení s člověkem, který se stal součástí našich novinářských životů. Zdálo se, že tak tomu bude ještě velmi, velmi, velmi dlouhou dobu.

Pokud byl v záhlaví článku podepsán Ivo Mička, bylo stoprocentně jisté, že vás při jeho čtení čeká osobitý, nápaditý a především člověčí text autora s bohatou fantazií. Vlastnil břitký humor, pozorovací talent.

Půl roku jsme se bez těchto příspěvků museli obejít a už tato doba nám připadala prostě nekonečná. Při práci ho totiž vždy provázely kolegyně spolehlivost, dochvilnost, zodpovědnost a preciznost. Měl stále mnoho nápadů a námětů, se kterými se neváhal s kolegy z redakce podělit.

Podzim, zima, jaro ukrajovaly své přidělené dny a stav Ivo Mičky se, bohužel, nelepšil. Přesto jsme všichni stále věřili, že snad časem přijde ta vytoužená dobrá zpráva a on opět vejde se šibalským úsměvem do dveří. Nestalo se tak. A už ani nestane.

Opustil jste nás, své kolegy. Opustil jste své čtenáře, opustil jste stránky Rakovnického deníku.

Z celého srdce děkujeme za čas, který jste nám všem věnoval. Děkujeme za chvíle, které jsme měli možnost s Vámi strávit prostřednictvím Vašich slov.

Autor: Redakce

16.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Lubomír Bystroň nacistický poklad na Budišovsku hledá už více než dvacet let.
DOTYK.CZ
4

Nacistický poklad na Budišovsku: reálná možnost anebo čirá utopie?

S ukradeným autem ujížděl policistům, zastavila ho až svodidla.
4

VIDEO: S ukradeným autem ujížděl policistům, zastavila ho až svodidla

VIDEO: Tenistům budou na turnaji v Brazílii nosit míčky psi

K noze! Přines! Tyto povely opět uslyší tenisoví fanoušci na antukovém turnaji v Sao Paulo. Jak to? Hráčům totiž budou během rozehrání dělat společnost netradiční pomocníci. Míčky jim budou sbírat psi z útulku.

V obchodě už jen s účtenkou. Startuje EET

Malé krámky i velké supermarkety. Řeznictví, pekařství, trafiky nebo třeba prodejny textilu a obuvi. Tam všude už ve středu dostanete – nebo byste alespoň teoreticky měli dostat – povinnou účtenku.

Kdo neumí, ten učí? Může to být ale naopak

Ministerstvo školství chce, aby všude před tabulí stáli kvalitní lidé, kteří rozumějí svému oboru a zároveň mají požadované pedagogické vzdělání. Ne vždy se to potkává s realitou. Kvalifikovaných učitelů matematiky, fyziky a chemie je kupříkladu velký nedostatek. Nejde o planý poplach, neboť zatímco před revolucí třeba obor učitelství fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě UK absolvovalo na 150 lidí ročně, v posledních letech je to necelá desítka.

Národní park Křivoklátsko? Kraj znovu otočil

Současný stav ochrany přírody na Křivoklátsku je dostačující, říká Ivo Šance.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies