VYBERTE SI REGION

Řidič Martin Macík: Udržet soustředěnost sedm hodin denně je záhul

Sedlčany /FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ - Před několika týdny skončily dakarské závody, kterých se šestadvacetiletý závodník Martin Macík ze Sedlčan na Příbramsku zúčastnil už počtvrté. Podruhé si vyzkoušel roli řidiče. Během závodu si v týmu sáhli na dno, bojovali s poruchami auta, neuvěřitelnou prašností či vedrem.

6.3.2016
SDÍLEJ:
Fotogalerie
8 fotografií
Martin Macík (vlevo) během závodu Dakar 2016.

Martin Macík (vlevo) během závodu Dakar 2016.Foto: archiv Martina Macíka

Na takové extrémní podmínky se připravujete v zahraničí. Je ale přeci jen něco, co vám takříkajíc udělalo čáru přes rozpočet?

Bylo by asi divné, kdyby vám nic tu čáru neudělalo. Proto je Dakar nazýván nejtěžší soutěží na světě. I když tam jste třeba po čtvrté jako já, přijde něco, co nečekáte a vždy to bolí! Tento rok šlo určitě o počasí, protože výkyvy byly větší než kdokoli čekal a pak asi ta technika, s ní bohužel nic neuděláte, smůlu totiž může mít každý.

Mimo jiné vám jízdu zkomplikovala výměna hřídele a pneumatik. Jak velké to pro vás znamená v takových podmínkách zdržení? Přeci jen, vyměňovat více než stokilovou pneumatiku, to musí zaměstnat nejednoho člena posádky…

Samotná vrtule nám trvala něco kolem 80 minut. To ale není, řekněme, klasický zákrok, takže člověk improvizuje, protože nikdy nevíte, co vrtule vezme s sebou. To se ale nedá říci o výměně stočtyřicetikilové pneumatiky, kterou pravidelně trénujeme s celou posádkou. Každý víme, co kdo dělá a jsme ji schopni vyměnit pod pět minut. V terénu to může být horší, ale můžu říci, že tento Dakar nás stála hodně sil a času pouze jedna výměna, a to ve 47 stupních.

Jak moc zásadní je kromě technického vybavení a fyzické zdatnosti i odolnost vůči psychicky vypjatým situacím? Lze vůbec takové chvíle vyřešit s klidnou hlavou?

Podle mě je velmi zásadní. Samozřejmě to jde vše ruku v ruce s technikou a fyzičkou, ale vždy se o něco potřebujete opřít. Po mých osobních zkušenostech si troufám tvrdit, že svoji psychiku ovládám a neuvěřitelně mi to při závodech pomáhá. Nesmíte se nechat vyprovokovat, propadnout panice a nebo se třeba zaseknout kvůli strachu. Já osobně mám cíl, za kterým si jdu a to mi vždy pomůže, pokud jsem už na pokraji všech sil.

Není právě adrenalin i tou burcující silou, která vám nedovolí se vzdát?

Nevím jak to děláte, ale berete mi mé odpovědi, otázkami. (smích) Adrenalin je neuvěřitelná droga pro celé vaše tělo, ať už se bavíme o fyzičce, síle, psychice a tak dále. S adrenalinem v takovém množství dokážete vážně zajímavé věci a hlavně taky vydržíte! Je to asi taky ten důvod, proč hodně lidí dělá extrémní sporty. Je to prostě adroš!

Čím je pro vás Dakar fascinující? Je to prestiž, adrenalin,…?

Je to všechno dohromady. Prestiž jako taková mě k němu ale nepřivedla, nebyl to důvod mého prvního startu. Fascinují mě ty stroje, které se dokáží dostat z bodu A do bodu B přes, pro mě také fascinující, přírodu. Pak je v tom také rodina, přesněji řečeno táta, sám Dakar jezdil a já ho sledoval od mala, co jiného mohli doma čekat… ?

Jak vypadá den v kabině na Dakaru?

Kdybych to vzal do detailu tak jsme tu asi hodně dlouho, ale zkusím to vzít stručněji. Denně v kabině strávíme průměrně dvanáct hodin, ze kterých je průměrně kolem šest až sedm hodin závodních, tedy těch měřených. V samotném závodě toho asi moc není, jak už spoustu fanoušků určitě vidělo na onboardech, tak jsme stále přivázaní a soustředíme se na jízdu a občas tedy prohodíme nějaký ten vtípek. Zbylý čas, který trávíme přejezdem po silnici,abychom se dostali na start nebo pak zase z cíle do bivaku to je trochu volnější. Vzhledem k tomu, že v bivaku máme pouze snídani a večeři, tak si s sebou vezeme nějaké to jídlo, ale nic velkého, aby nám nebylo špatně. Pak si třeba ještě vezeme pytel dobré nálady, aby mě moje posádka mohla držet naživu a nechtělo se mi spát za volantem. Jinak je to vážně jen o neustálém sezení v kabině a pomalém odečítání X set kilometrů denně.

Máte vůbec čas se najíst nebo před sebou vidíte jen tu cílovou rovinku a vše ostatní jde stranou?

Během závodu vůbec ne. Ani jídlo ani záchod, dokonce ani ta cílová páska. Soustředíme se na to, co se právě děje, kde jsme a čím musíme projet. Špatně se to vysvětluje, když to člověk nezažije, ale nesmíte mít v hlavně nic jiného, protože udržet takovou koncentrovanost denně kolem těch sedmi hodin je docela záhul, to se přiznám. A chybu udělat nechcete. (smích)

Už dříve jste řekl, že obdivujete ty, kteří se s vámi nebojí jezdit. Křičel už někdo hrůzou?

Šlo hlavně o mou posádku, protože podmínky, které zažijeme na Dakaru, nejdou nasimulovat a jsou extrémní. Nicméně při mých trénincích, když jsem pár lidí vozil, došlo i na křik, naštěstí to byl křik radosti.

Vy sám si také pečlivě vybíráte, vedle koho si jako spolujezdec sednete?

Pokud nemusím, tak si vedle nikoho nesednu. Bohužel jsem si tím mým závoděním vybudoval ještě větší strach vedle někoho sedět. Pokud ale vidím, že řídit umí, dokážu to bez problému, jde spíše o můj pocit.

Máte po závodu uvolněnější režim nebo už opět trénujete?

Dal jsem si skoro týden odpočinek a řekněme takovou aklimatizaci. Začal jsem hned pracovat a po detailní konzultaci s trenérem jsme postavili nový trénink a začal jsem makat. Určitě to není tak tvrdý trénink jako tři měsíce před Dakarem, ale je potřeba se udržovat ve formě po celý rok. Navíc bych se rád letos účastnil několika běžeckých závodů.

Čtěte také: Z čerta se vyklubal nejmladší pilot kamionu v historii Dakaru

Autor: Kateřina Chourová

6.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bugatti už prodalo 220 nových Chironů. Kupci na auto mohou čekat i tři roky

Od představení modelu Chiron v březnu letošního roku už automobilka Bugatti našla kupce pro 220 exemplářů tohoto nástupce legendárního Veyronu. Z auta se však zatím raduje jediný zákazník, všichni ostatní ještě musejí čekat.

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej ve prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

EET padá na zákazníky, restaurace zdražují

Berounsko - V jaké míře zasahuje nová povinnost elektronické evidence tržeb hospodským do provozu restaurací? Je jim na obtíž, nebo se s ní po sedmi dnech už sžili? Na Berounsku převažují zastánci prvního názoru.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies