Výjimkou nejsou ani případy, kdy jsou školáci natolik vystrašení předpokládanou reakcí rodičů, že by raději zvolili nejkrajnější řešení. „Není to nijak masově rozšířený jev, ale jasně ukazuje, jakou váhu reakcím rodičů dávají děti," upozornila Jana Slavíková, která působí v Centru psychologicko - sociálního poradenství Středočeského kraje v Králově Dvoře na Berounsku jako psychoterapeut.

Podle ní je velká škoda, že jako rodiče nedostáváme vysvědčení spolu s dětmi. Na nich bychom mohli být hodnoceni v takových předmětech, jako je věnování času, podpora, pomoc, trpělivost, pozornost a chválení. „Jsem si zcela jistá, že rodiče, jejichž vysvědčení by svědčilo o výborných výsledcích, by rozhodně nebyli překvapeni při pohledu na vysvědčení svých dětí a jejich děti by nešly domů s obavou, co se bude dít," konstatovala Jana Slavíková.

„Pokud své děti milujete a záleží vám na nich a pokud chcete nějak vylepšit výsledky na svém pomyslném vysvědčení, pak je ujistěte o tom, že je milujete právě takové, jaké jsou, a špatné známky na vysvědčení na tomto faktu nemohou nic změnit. Jsou jen upozorněním, že do budoucna máte spojit svoje síly. V průběhu celého roku buďte svým dětem nápomocni, každý den se zajímejte o jejich úspěchy a nezdary, společně hledejte možnosti nápravy. Odměnou bude vysvědčení, které nikoho nepřekvapí, naopak, bude zaslouženým oceněním," uzavírá psychoterapeut Jana Slavíková.

I rodiče kdysi ze školy nosili špatné známky

Vysvědčení. Papír, který může některému školákovi zkazit radost z nadcházejících prázdnin, jiného dokonce dohnat až k sebevraždě. Jak lze těmto smutným a někdy až tragickým situacím předcházet, poradila dětská psychiatrička Lada Zahálková.

Co poradit prchlivým rodičům?

V první řadě, aby si uvědomili, že také oni chodili do školy, a ne u všech dětí musí být výsledky úplně nejrůžovější. Že známka je informace pro rodiče o tom, že dítě má možná v něčem problém, a to není důvod k tomu dítě trestat či kritizovat.

Blíží se vysvědčení. Přišli si k vám, ať už dospělí nebo děti pro radu?

Cíleně kolem vysvědčení ne. Přichází děti, které mají dlouhodobější problémy s učením. Ale s těmi se pracuje průběžně po celý rok. Nebo ti, co mají ve škole nějaké výrazné zhoršení. Ale jenom těsně před vysvědčením, to se nestává. Rozumní rodiče to řeší s dostatečným předstihem.

S postupem let. Přibývá případů, kdy se na vás obrací lidé o pomoc?

Určitě. Ono se nadá říct, že by se jednalo čistě jenom o vysvědčení. Jsou to problémy s celkovým prospěchem ve škole, chováním, které je vázané na úspěšnost dítěte, srovnávání dětí mezi sebou v kolektivu. Rodiče samozřejmě hledají, kde je příčina a pak se obrací na odborníky. Rady psychiatrů, psychologů, psychoterapeutů. Jestli je příčina na straně dítěte. Zda v něčem selhává, specifické poruchy učení, problémy se spolužáky, učiteli. Nebo jestli je problém v rodině. Nedostatečná stimulace. Těch problémů může být celá řada.

Jak lidé pohlíží na pomoc odborníka?

O řadě problémů se víc mluví. Psycholog či psychiatr už není nálepka strašidla, nebo něčeho, za co by se měl člověk stydět, ale pomocníka. To dítě ví, že na svůj problém není samo. Jakmile se problém pojmenuje, ať už je jakýkoliv, tak pro to dítě je to důležitá informace. Ví, že není ten špatný, odmítaný. A je i sebejistější.