VYBERTE SI REGION

Student na stáži: Evropané mají z války větší strach než sami Korejci

Čerčany /ROZHOVOR/ - Stejně jako nemálo jeho vrstevníků chtěl i třiadvacetiletý Martin Zágora z Čerčan na Benešovsku, student pražského Českého vysokého učení technického, vycestovat na stáž do zahraničí.

13.5.2013
SDÍLEJ:

Martin Zágora navštívil například demilitarizovanou zónu mezi Severní a Jižní Koreou nebo 582 metrů vysokou horu Gwanggyosan.Foto: archiv Martina Zágory

Po několika kolech pohovorů v angličtině a vyplnění mnoha potřebných formulářů získal místo na jihokorejské univerzitě Ajou. „Škola se nachází v osmém největším městě Jižní Koreje, Suwonu. To leží asi 30 kilometrů jižně od Soulu a má přes 1,1 milionu obyvatel. Vzhledem k vysoké hustotě obyvatelstva se však rozlohou Praze rovnat nemůže," popisuje Zágora místo svého čtyřměsíčního studijního pobytu.

Když tam letos koncem února odlétal, netušil, že o necelé dva týdny později vypoví komunistická Severní Korea svému jižnímu sousedovi dohody o neútočení. V rozhovoru pro Deník Martin Zágora přibližuje, jak se zvýšení napětí na korejském poloostrově odráží do života obyčejných lidí i jak tuto atmosféru vnímají cizinci.

Kdy a jak jste se prvně dozvěděl o tom, že Severní Korea vypověděla dohody o neútočení? Co vám jako první blesklo hlavou?

Vzhledem k jazykové bariéře tu máme zprávy jen ze zahraničních médií. Pravidelně na internetu sledujeme BBC, CNN a naše domácí zpravodajské servery. Je nutné si uvědomit, že tato situace nevznikla z ničeho nic, ale že Severní Korea stupňuje napětí postupně. Když každý den otevřete internetové stránky asijské sekce BBC a jako hlavní zprávy dne máte měsíc v kuse sdělení typu „Severní Korea přesouvá své rakety" nebo „Severní Korea slibuje proměnit Soul v moře plamenů", časem si na to zvyknete. Nicméně musím přiznat, že ze začátku jsem z toho měl smíšené pocity.

Jak reagovala rodina, když se o situaci dozvěděla?

Rodina samozřejmě reagovala salvou otázek týkajících se bezpečnosti. Ptají se, jaká je tu situace. Jestli se normálně učíme, jestli existuje krizový plán pro případ útoku či jestli mám dostatek financí na případný odjezd ze země. Rodiny a přátelé všech zdejších výměnných studentů reagují podobně. Někteří rodiče je přemlouvají k návratu, jiní posílají peníze pro případ nouze. Máme tu i případ dvou německých studentek, které odletěly zpátky do vlasti. Jedné španělské studentce zase rodiče koupili letenku do Hongkongu, kde má strýce, aby tam nějaký čas zůstala.

Změnilo se nějak chování Korejců k cizincům? Co třeba běžný provoz ve škole nebo na ulici?

Naprosto nijak. Všechno tu běží jako obvykle. Škola nám před pár dny pouze poslala email, že zaznamenala určité starosti ohledně zdejší aktuální situace, ale že se nemáme znepokojovat a že škola běží dál. Nikdo se tu nesnaží vyvolat paniku. Korea je sama o sobě velmi bezpečná země a v ulicích pěší policejní hlídku nepotkáte a policejní auto jsem tu viděl jen párkrát. Jediné místo s nenulovou koncentrací policejních složek, které jsem potkal, byla americká ambasáda v Soulu, kterou střeží desítky policistů.

Mluvíte o ambasádách, jaké máte zkušenosti s tou českou? Poskytla vám potřebné informace, komunikuje s vámi?

Co vím od spolužáků, přístup jednotlivých ambasád se velmi liší. Zatímco ta německá rozeslala všem emaily s poměrně obsáhlými informacemi a mapou šesti shromaždišť pro německé obyvatelstvo v Soulu, česká ambasáda nám poradila, abychom sledovali situaci a nejezdili na ostrovy poblíž Severní Korey. Dál jsme pak dostali obrázek tabule označující bezpečnostní úkryt a odkaz na stránku, kde můžeme ten nejbližší vyhledat. Stránka je bohužel v korejštině, takže její použitelnost se limitně blíží nule. Pár hodin nato přišel hodně podobný email mému litevskému spolubydlícímu. Také s cedulí označující úkryt a nepoužitelným odkazem. Vzhledem k tomu, že je v emailu několikrát zmíněno stanovisko Evropské unie a čas přijetí jednotlivých zpráv se nijak výrazně neliší, je vysoce pravděpodobné, že byly oba emaily napsané podle stejné předlohy a na stejný popud.

To nevypadá na příliš efektivní způsob komunikace. Máte jako cizinci vůbec přehled o aktuální situaci?

Občas mám pocit, že jako cizinci máme informací dokonce více než Korejci. Ptal jsem se například někoho z místních na jeho názor na uzavření průmyslové zóny Kaesong. Odpovědí mi byl udivený výraz a věta „Oni jí zavřeli?". Severní Korea dělá problémy a vyhrožuje desítky let, takže si místní na nynější situaci tak zvykli, že už to moc nesledují. Zpravodajství tu v jednom kuse ukazuje dramatické záběry severokorejské vojenské techniky a jejich vojenských cvičení. Lidé to registrují, ale znepokojit se tím nenechají.

Říkáte, že chování Severokorejců obyvatele nijak výrazně neznepokojuje. Jsou Korejci ochotní se o celé situaci bavit?

Korejci se o situaci bavit neodmítají, ale jako téma rozhovoru to z nich nenavrhne nikdo. Není to pro ně moc zajímavé téma. Nemluvil jsem s Korejcem, který by si myslel, že by na Soul měla dopadnout atomová bomba, nebo že by hrozilo nějaké akutní nebezpečí.

Z vašeho vyprávění se skoro zdá, že strach z možného konfliktu zemi neochromil. Takže všechno plyne jako dřív a kolem všeho je jen mediální bublina?

Pravdou je, že zezačátku se tomu všemu Korejci spíš smáli. Jak postupuje čas a napětí se stupňuje, první Korejci začínají přiznávat menší nervozitu. Mediální bublinou bych to nenazval, to je možná příliš silné označení. Ale fakt je ten, že průměrný Evropan má z případné války daleko větší obavu než průměrný Korejec. Řekl bych, že hlavní problém je ten, že lidé podle zpráv z médií předpokládají, že tímto problémem tu lidé skutečně žijí a točí se kolem něj úplně všechno. Někdo si možná myslí, že tu vládne strach, lidé se zásobují potravinami a nacvičuje se evakuace. Nic z toho se tu ovšem nekoná. Místní život se nijak výrazně nezměnil. V metru občas potkáte studenty rozdávající letáky proti válce a před naší kolejí už dva týdny dobrovolníci vytrvale verbují na „pochod za mír". Kdyby ale k něčemu skutečně došlo, Jižní Korea je podle mě na válku připravena. Každý muž tu musí ve svých dvaceti letech vstoupit na jeden až dva roky do armády, odkud odchází s černým páskem z taekwonda.

Tomáš Macháček

Autor: Redakce

13.5.2013
SDÍLEJ:

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Veterinární správa varuje chovatele před ptačí chřipkou

Benešov – Odbor životního prostředí na základě výzvy Státní veterinární správy upozornil občany a zvláště drobnochovatele drůbeže na výskyt ptačí chřipky. „V současné době se už v několika státech Evropy objevila řada případů vysoce patogenní ptačí chřipky u volně žijících ptáků i v chovech drůbeže," uvedl vedoucí odboru Tomáš Heřmánek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies