VYBERTE SI REGION

Studenti pedagogické školy odmaturovali na čáslavském vlakovém nádraží

Čáslav /FOTOGALERIE/ - Studenti dramatické výchovy ze Střední odborné pedagogické školy v Čáslavi na Kutnohorsku mají za sebou praktickou maturitu. Složili ji divadelním vystoupením na místním vlakovém nádraží.

5.4.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
13 fotografií
Maturita studentů dramatické výchovy v Čáslav 3. dubna 2012

Maturita studentů dramatické výchovy v Čáslav 3. dubna 2012 Foto: Deník/Irena Blahníková

„Vážení cestující vyslechněte výjimečné hlášení. Právě začíná maturita střední odborné pedagogické školy,“ takto byl těsně po odjezdu rychlíku ve směru Brno v devět hodin dopoledne ohlášen začátek netradiční maturitní zkoušky. Přítomní diváci zbystřili.

Na kamerách se objevilo znervózňující červené světýlko a na nástupiště vběhla studentka Kateřina Zichová, převlečena za divadelní herečku Leontýnu Krejčí. Ta spěchá na premiéru Čerta a Káči do brněnského národního divadla. Vlak ji ale ujel a další jede až za hodinu. „Co tu sakra budu dělat?!“ rozčílila se herečka, a rozjela tak první ze série šesti poloimprovizovaných scén, kterými si měli studenti pedagogické školy vysloužit první část zkoušky z dospělosti.

V úvodní scéně se herečka setkala s nešťastnou opuštěnou matkou v podání Michaely Sabolové. Na jejich rozhovor plynule navázala svým vystoupením Petra Crkalová jako nespokojená důchodkyně. Poté se herečka přesunula ke dvěma veselým trampkám v podání Moniky Stybalové a Kateřiny Bodlákové. Následoval hereččin motivační rozhovor s pilnou studentkou, kterou představovala Barbora Vítková. Poté přišla na řadu veselá hádka s kubistickým malířem Ondřejem Holým a celé hodinové vystoupení ukončila smutnou rolí bezdomovkyně Valérie Mikešová.

Přípravy maturitní zkoušky trvaly rok

Studenti byli odměněni potleskem diváků. Ten byl zcela zasloužený, neboť příprava na tento den zabrala velké množství času. Podle Jany Andrejskové, učitelky dramatické výchovy, začala praktická zkouška vznikat už v loňském školním roce. „Se základním konceptem v hlavě jsme odcházeli už na letní prázdniny,“ uvedla Andrejsková.

Po návratu do školy začali sami studenti rozvíjet nejen zápletky jednotlivých scén, ale i jejich charakter. „Každý si pro lepší sžití se s postavou napsal kromě celkového příběhu i její profil vlastností a životopis,“ doplnila Jana Andrejsková.¨

Po divadelním vystoupení čekala studenty ještě obhajoba projektu, který si měli za úkol výstupu připravit. Že uspěli, ale věděla Jana Andrejsková už bezprostředně po utichnutí aplausu. „Mohu s klidem říci, že všichni odmaturovali,“ sdělila na závěr celému publiku.

Maturant: Proč Václav Claude Dobiáš? Chtěl jsem být na chvíli Václavem

Jediným mužem v maturující skupině dramatické výchovy byl představitel hádavého kubistického malíře, Ondřej Holý.

Maturita studentů dramatické výchovy v Čáslav 3. dubna 2012

Byl jste nervózní?
Trochu ano. To ale k takové maturitní zkoušce patří.

Všichni předvedli figurky, které se dají na nádraží potkat. Malíř ale mezi ně zrovna nepatří. Proč zrovna on?
Na začátku příprav jsme v hodinách dramatické výchovy hledali své osobnosti. Já sáhl do kapsy a jediné, co jsem našel, byla tužka. Není to u mě nic neobvyklého, nosím je u sebe takhle často. Ten den to ale vyústilo v to, že se ze mě stal malíř.

Jak se dál postava vyvíjela?
Postupně jsem o malíři začal jako o své postavě vážně přemýšlet. Uvažoval jsem nad jeho charakterem. Napadlo mě třeba, že bude bydlet kousek odtud. Přiřkl jsem mu proto domeček u nádraží.

Jak se váš malíř jmenuje?
Jmenuje se Václav Claude Dobiáš. Poskládal jsem to tak z různých důvodů. Václav je v naší rodině hodně používané jméno. Já jsem ale Ondřej, tak jsem chtěl aspoň na chvíli tím Václavem být. Claude je samozřejmě podle mého oblíbence malíře Clauda Moneta a Dobiáš podle malířky a básnířky, jejíž básně jsem tou dobou zrovna četl.

Proč jste zvolil charakter kubistického malíře?
Charakter vyplynul se situace, jak tomu má při dramatických vystoupeních být. Dal jsem na to, jak na mou postavu zareagovaly spolužačky. Původně jsem chtěl dělat malbu nádraží na peróně. Nakonec jsem si to ale rozmyslel, protože malba je těžká a bál jsem se, že by si lidé řekli, že jsem patlal. Tak jsem se uchýlil ke kubistické kresbě.

A co kresba, kterou jste jako Václav Claude tvořil? Měl jste ji předpřipravenou?
Ne, obraz vznikl přímo v době maturity. Od začátku první scény jsem stál na svém místě a kreslil. Snažil jsem se co nejvíce držet zásad kubismu. Jak ze scénky vyplynulo, je to portrét Báry Vítkové sedící na lavičce. Docela se mi povedla, že? (smích) Myslím, že celkově je to ale zajímavá kresba. Nechám si ji, protože je to cenná památka na jeden významný den.

Jak jste vybíral kostým?
Jako malíř jsem chtěl mít na sobě něco zajímavého. Všichni byli oblečeni takříkajíc civilně, tak jsem chtěl něco mírně jiného. Opět hrál roli názor spolužaček, které říkaly, že jim má postava připadá úchylná. Nechtěl jsem jim tu iluzi brát, ale v reálu to samozřejmě tak není (smích). Vybral jsem tedy dlouhý rozevlátý světle béžový kabát. Ten jsem si půjčil od ochotnického spolku Tyl a klobouk je rekvizita z učebny dramatické výchovy.

Měl jste ještě nějaké další rekvizity kromě kresby a stojanu?
Měl tužku s logem naší školy. Původně jsem chtěl, aby byla hlavním atributem výstupu, ale nakonec se jím stal malířský stojan. Tužka si ale zahrála. Nakreslil jsem jí ten portrét. A nakonec jsem měl u sebe láhev s pitím zabalenou do igelitky. To abych působil jako ten klasický strejda, co když chce, tak se prostě venku napije. Navíc igelitka podpořila mou postavu i tím, že je na ní značka firmy vyrábějící malířské potřeby.

Autor: Irena Blahníková

5.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
13

Na víkend zvou i níže položené sjezdovky a desítky kilometrů stop

Platforma Bez komunistů.cz. uspořádala v Praze shromáždění k odkazu Jana Palacha.
4 3

Na památku Palacha, v den jeho smrti, si lidé zapalovali svíčky

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Obamovi balí, prezidentští úředníci vyklízejí Bílý dům

Odcházející americký prezident Barack Obama se loučí s Bílým domem, v němž jako hlava státu bydlel osm let. Oficiální akce, projevy a tiskové konference má za sebou a dnes je jeho program podle poradců volnější, byť Bílý dům ještě neopouští. Hlavou státu je do pátku 12:00 místního času (18:00 SEČ), kdy složí přísahu jeho nástupce Donald Trump.

AKTUALIZOVÁNO

Lavina na italský hotel spadla, když už hosté měli sbaleno

Řím - Hosté italského hotelu Rigopiano měli v okamžiku pádu ničivé laviny sbalené kufry a budovu na úpatí pohoří Gran Sasso se chystali opustit. Museli ale počkat, dokud sněžný pluh neodstraní sníh, který zablokoval přístupovou cestu. Italskému listu La Repubblica to dnes řekl Quintino Marcella, přítel a zaměstnavatel jednoho ze dvou přeživších, kuchaře Giampiera Pareteho, který byl v hotelu s rodinou na dovolené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies