Magdaléna Turchichová odešla před lety z Prahy 
a koupila si drážní domek na kraji Záboří nad Labem na Kutnohorsku s touhou pomáhat zvířatům a založit útulek pro kočky. To se ale nepodařilo. Přestože neuspěla se svým plánem, ujímala se dál opuštěných koček a později i psů. S jejich stále se zvyšujícím počtem rostly ale i náklady na jejich výživu, na které milovnice zvířat neměla.

Magdaleně Turchichové tak začali pomáhat dobrovolníci z Nadace Robin, kteří podobných případů, kdy se dobrá myšlenka změní v noční můru, viděli již více. „Mnoho zvířat se k ní dostalo tak, že jí je lidi prostě hodili přes plot," uvedla Jana Fišáková, předsedkyně správní rady organizace.

Nadace ženě ze Záboří nad Labem vypomáhala podle slov předsedkyně asi deset let. Nejprve to byla pomoc občasná. S nárůstem počtu zvířat se zapojení se ale stalo pravidelnou záležitostí. „Jednalo se vždy výhradně o úhradu 
krmení, v několika případech úhradu kastrace," vysvětlila předsedkyně s tím, že „zvířecí máma" žila ve velmi skromných podmínkách a bylo to pro ni náročné.

Vše se nakonec vyhrotilo 
v polovině léta, když Magdalena Turchichová zemřela. „Zřejmě se tak stalo v pondělí 29. července. Nevíme to ale jistě. Žila sama, a tak byla nalezena až 1. srpna večer panem Douskem, který ji přivezl seno," vypověděl starosta Záboří nad Labem Bohumil Kačerovský. Tomu tím okamžikem začaly perné dny.

Že má jejich sousedka hodně zvířat se mezi místními obyvateli vědělo, ale skutečnost předčila všechna očekávání. V domě a na zahradě bylo totiž tou dobou už třiatřicet psů, pět koček a dokonce jedna ovce. „Ovci jsem udal v Záboří, jednu kočku si vzala paní Žáková. S ostatními byl ale značný problém," vzpomíná dnes starosta.

V první řadě bylo nutné zorganizovat odchyt zvířat 
a zajistit jejich umístění do nového domova. Na takový počet ale rozhodně nestačil jen jeden člověk. Trvalo tedy dalších šest dní, než se k němu přistoupilo. „Krmení a napájení zvířat do té doby zajišťoval Jan Červinka ze Záboří nad Labem, a to až do úterý 6. srpna, kdy odchyt a odvoz proběhl," zmínil Kačerovský.

Chytání trvalo 
celé dopoledne

Nakonec odchyt zajistil Vladimír Cincibus z výcvikového střediska psů ve Chvaleticích ve spolupráci s veterinářem Zdeňkem Zemanem z Přelouče a Nadací Robin. Odchyt nebyl nijak snadný. Trval od sedmi hodin ráno až téměř do pravého poledne. Zvířata se pohybovala po celém pozemku, ukrývala se 
v provizorních kotcích i chlévě. Byla plachá a nedůvěřivá 
k lidem.

Navíc zde vyvstal i problém s dostáním se do samotného domu. „Problém byl s klíči od objektu. Nejdříve je měla Policie ČR, poté kriminální služba a nakonec okresní soud. Všichni ale v čele 
s paní Svobodovou a panem Kloubem byli vstřícní a já mohu jen dodatečně poděkovat za spolupráci," připomněl se značnou úlevou starosta.

Psi kousali, utíkali a bránili se, nakonec se však podařilo je všechny bezpečně pochytat, uklidnit a prohlédnout. V zápisném protokolu soudu byl popsán jejich stav takto: „Kočky a psi byli zablešení a plní klíšťat, ale jinak v dobrém zdravotním stavu. Jeden pes kulhal na přední nohu 
a jeden na levou zadní."

Čtyřnozí sirotci byli díky snaze pracovníků nadace nakonec odvezeni do Psího domova Řeplice u Litoměřic. Zásluhu na tom, že se podařilo zvířátka umístit, má správkyně domova Miluše Maskulanisová, která neváhala dojet pro ně z dvousetkilometrové dálky.

Vše vypadá dobře

V Psím domově si všichni pejsci zvykají důvěřovat lidem. Správkyně útulku Miluše Maskulanisová a ostatní personál domova mají se „sirotky“ trpělivost a věří, že se všichni dočkají domova s milujícími pány.S odstupem jednoho měsíce se zvířátkům daří čím dál lépe. „Někteří psíci jsou již u nových pánů. Fenky se většinou hárají, tak musí počkat v útulku, až to přejde. Pak je také nabídneme k adopci," řekla správkyně.

„Chvíli trvalo, než se aklimatizovali. Netrpěli sice podvýživou, ale chyběla jim socializace. Bylo třeba velké trpělivosti a snahy, aby si zvykli na lidi. Ale podařilo se. Ti nejrozvernější a nejstatečnější už jsou s novými milujícími pány, ale i ti ostatní, co se teprve učí důvěře, budou, plně věřím, brzy šťastní," doplnila její slova pracovnice v útulku Jana Kymrová.

Zajímavost 
na konec

Svého klidu nakonec došla 
i sama Magdaléna Turchichová. O to se postaral její nevlastní bratr Josef Turchich 
z Prahy. „Svou viděl sestru poprvé na občance. Zachoval se ale neuvěřitelně. Zajistil jí důstojný pohřeb v kostele v Záboří nad Labem, zaplatil náklady za odchyt a veterináře a postaral se rovněž o uložení urny," uzavřel povídání zábořský starosta Bohumil Kačerovský.