VYBERTE SI REGION

Úroveň dechovek se stále zvedá, také díky mladým lidem

Střední Čechy /ROZHOVOR/ - Kudrnatá blonďatá zpěvačka Krajanky okamžitě zaujme příjemným hlasem. Se svým manželem stála Brigita Hlaváčková u zrodu dechové kapely Krajanka, která působí v Čechách už třiadvacátý rok.

20.5.2014
SDÍLEJ:

Sólistka Krajanky Brigita Hlaváčková vystupuje na Mezinárodním festivalu české a moravské dechovky na pražském výstavišti. Foto: Archiv Brigity Hlaváčkové

V neděli 25. května se uskuteční Vtelenská dechparáda, první ze tří festivalů, které manželé pořádají. O týden později je pak čeká Kněževeská dechparáda u Rakovníka a maraton zakončí dvoudenním mezinárodním festivalem Hraj kapelo, hraj v Praze na konci června.

Brigita Hlaváčková- narodila se 19. prosince 1960 v Táboře
- vystudovala střední ekonomickou školu
- pracuje jako investiční specialistka, finanční poradkyně a má uměleckou agenturu Briva
- s manželem Václavem Hlaváčkem, kapelníkem Krajanky, má dvě dcery Kristinu a Karolínu

Jak jste se dostala do Krajanky?

Když manžel v roce 1991 zakládal Krajanku, tak jsme společně založili i agenturu Briva, která Krajanku zaštiťuje. Nejprve v kapele začaly zpívat dvě zpěvačky a jedna pak odešla na mateřskou, tak jsem ji vystřídala. Agenturu máme celých třiadvacet let a děláme si všechno sami dva. Nikdy jsme neměli žádné zaměstnance, účetnictví si také vedu sama.

To jste se docela vypracovali…

Agentura se nám potom ještě rozšířila, protože jsme zastupovali i jiné kapely a potom i akce jako koncerty na Vyšehradě. Začali jsme vydávat i kalendář, poté přibyl čtvrtletní časopis Naše muzika a další akce na Rakovnicku. Začali jsme pořádat i mezinárodní festival v Praze a potom v Jizerním Vtelně. Máme tam chalupu po babičce, žila zde manželova maminka. Protože máme k Mladé Boleslavi vztah, říkali jsme si, že bychom uspořádali akci odpoledne i tady. A tak jsme začali pořádat Vtelenskou dechparádu.

Můžete ji přiblížit?

Má to nádhernou atmosféru, protože je to u zámku Stránov. Majitel se ho teď snaží dát do kupy. I muzikanti říkají, že se tam bezvadně hraje.

Jste taková rodinná firma?

Při akcích zaměstnáváte rodinu, pomáhal mi můj tatínek, pak jeho bratr, teď už jeho syn. Ve Vtelně nám zase pomáhají kamarádi, lidé nám tam třeba pomáhají deset let. Už se těší a celé rodiny počítají s tím, že zase přijdou. Je to fajn.

Co vás na vaši práci baví?

To, že je to flexibilní. Není to stejné jako ráno do práce a ve čtyři domů. Přece jenom mám volnou pracovní dobu, což je bezva. Navíc v dechovce to není jen o tom, že někam přijdeme a zahrajeme. Jsme parta lidí, kteří spolu třiadvacet let hrají. Máme se moc rádi. Pak je moc fajn obecenstvo, když víte, že se jim líbíte.

Máte od nich zpětnou vazbu?

Za 23 let máme hodně ohlasů, lidé nám také píšou. Nedávno jsme dostali od fanynky pečenou roládu. Přivezla nám ji až domů. Práce s lidmi je určitě zajímavá. Díky setkávání s nimi v práci a na festivalech máme spoustu přátel.

Jakou písničku zpíváte nejradši?

Tím, že jsem Jihočeška, protože jsem se narodila v Táboře, mám ráda jihočeské písničky v úpravách. Ale vlastně celkově mám ráda lidové písničky. Jinak úplně nejradši mám Karla Valdaufa. Přijde mi, že má krásné, inteligentní písně. Hezky se zpívají. Sice jsou těžké a moc kapel je nehraje, ale pro mě jsou příjemné.

Platí pořád, že v zahraničí berou českou dechovku jako top?

Je to pravda. Máme přátele ve Švýcarsku. Do Čech jezdil jeden jejich kapelník, který před dvěma lety zemřel. Měl kapelu, ve které hráli jen českou a moravskou muziku. V podstatě ve Švýcarsku je asi šest set kapel, které hrají jen české a moravské písně. Kapelník nashromáždil velké množství not, takže měl největší archiv. Když tady u nás někdo něco sháněl, on to měl určitě.

Máte tam pořád kontakty?

Zůstali nám švýcarští fanoušci, kteří jezdí do Vtelna. Ostatně tam přijíždí i kamarádi z Německa. Bereme to jako poctu. I díky tomu jsme měli možnost se s našimi dcerami podívat do Švýcarska. Bez muziky bychom se s nimi neseznámili a je fakt, že nás tam brali jako něco extra. Byl to úplně jiný pohled, než když tam přijedou nějací turisté jen tak.

Co pro vás znamená dechovka?

Je to smysl života. Nějakým způsobem mě to už třiadvacet let živí. Naplňuje mě to a vím, že to chci i nadále dělat.

Můžete popsat směr Krajanky?

Začali jsme hrát úpravy lidových písniček, které jsme natočili i na první CD. Na tom jsme si postavili tvář. Hraje se i klasika, mezi to i současní autoři. Učíme se i jiné věci, ale pořád se držíme lidových písní. Pak když přijedeme na Moravu, máme obrovský úspěch. Třeba když v Hodoníně v domě kultury spustíme Starou lípu, Pivovarské koně a další české písně, které starší lidé dříve znali, tak si dvě hodiny s námi zpívají. Někdy moravské kapely hrají svoje autorské věci, které lidé moc neznají.

Používáte úpravy jen českých, nebo i moravských písniček?

Jen českých, do moravských se nepouštíme. Do našeho repertoáru zařazujeme písničky, které mají technicky náročné mezihry. Ne každý to zahraje, proto má Krajanka profesionální muzikanty.

Jaký nosíte kroj?

Nosím fialovou sukni. Kroj jsme si nechali šít u paní, která je folkloristka a rozumí tomu. Je to český univerzální, stylizovaný kroj. Parametry má například třicet centimetrů od země, zástěra nebo korále na krku.

A co nosí muži?

Mají zelené vesty, nosí široké rukávy na bílých košilích a k tomu barevnou kordulku.

Na co se nejvíce těšíte letos?

Na naše akce teď na jaře. V létě se potom těším na Moravu, kde je velký festival dechovek. Mnoho příležitostí přes rok nemáme, kdy se můžeme potkat s dechovkáři. Někdy jedou i sto dvě stě kilometrů, aby viděli festival. Nás to těší. Třeba máme kamaráda, který jezdí na všechny tři jarní festivaly. Vybere si kapelu a té přiveze sklenici utopenců, kterou jim slavnostně předává. A musím říct, že dělá naprosto skvostné utopence.

Říká dechovka něco mladé generaci?

Mladou generaci nevidím nějak špatně. Mladé lidi to zajímá, působí ve spoustě velkých orchestrech. Na základních uměleckých školách se tomu také věnují. Zajímá je to. Když přijedete na Moravu, každá vesnice má třeba tři dechovky a je tam spousta mladých lidí. Některé kapely mají věkový průměr dvacet let.

Čím to je?

Konzervatoře dokončuje hodně muzikantů, kteří potom nemají, kde hrát. Dneska v kapelách hrajou mladí a výborní muzikanti. Proto úroveň dechovek jde hodně nahoru. Není to jen tak, že sedí někde parta, pivo u paty a něco zahrají. Mladí také přitáhnou své vrstevníky, kteří se na ně chodí dívat. Pak zjistí, že to třeba není tak špatné.

Netáhne mladé také cimbálka?

Je pravda, že na Moravě je folkloru daleko více, lidé žijí kroji, hody a dalšími akcemi. Jsou více lidoví. Čechy jsou trochu chudinky, i když například Domažlicko je takové větší. V devadesátých letech to trochu usnulo a kapely přestaly na chvilku hrát. Dneska ale u nás funguje přes čtyři sta orchestrů. Chybí nám ale podpora, jakou mají třeba v zahraničí.

Můžete popsat aktuální trend v dechovce?

Skladby jsou technicky náročné, proti letům minulým je úroveň vysoko. Dneska se aranžují běžné věci i z popu. Když je dobrý aranžér, tak to zní dobře. Už ustal takový boom, kdy každá kapela měla nejméně jednoho svého autora. Vrací se to k lidovým písničkám, protože náročný program je krásný, ale lidé si nezazpívají, protože písně neznají.

Na festivalu ve Vtelně si zazpíváte s Josefem Zímou, jaké to je?

Je to krásné. Několikrát jsme spolu vystupovali na Křižíkově fontáně v rámci našeho mezinárodního festivalu, několikrát Na Vlachovce, v televizi. Ve Vtelně si zazpíváme tři věci. Těším se. Jinak já mám dva kolegy, Jiří Škvára a Vratislav Velek, kteří jsou to skvělí parťáci a zpěváci.

Prý je vaším velkým koníčkem myslivost. Jak jste se k tomu dostala?

V Jizerním Vtelně máme kamaráda, který je zvěrolékař a zároveň hospodářem v mysliveckém sdružení. Ptala jsem se ho, jestli může být i žena myslivec, a on mi to potvrdil, že je to jednoduché. Prý jen zkoušky a střelba a je to. Říkala jsem si, že to bude fajn. Šla jsem do toho, ale zkoušky byly náročné.

Připravovala jste se dlouho?

Poctivě jsem chodila dvakrát týdně do kurzu. Dělali jsme zkoušky ze sedmi předmětů, ze střelby na střelnici z brokovnice a malorážky. Pak jsem si pořídila ještě lovecký lístek. Je to finančně nákladné, ale je to fajn. Tenhle koníček je zajímavý, protože květen a červen jsou v lese nejkrásnější. Ale to moc času nemáme, spíše až v září, kdy začínají hony.

Máte nějakou funkci?

Působím v mysliveckém sdružení, vedu pokladnu a účetnictví. Mám možnost si vzít zbraň a sednout si na posed. Můžu střílet, ale nemusím. Na honu jsem se pokoušela střílet na prase, ale netrefila jsem se, protože prase nepostojí. Ale jinak chodíme střílet jednou ročně v rámci zkoušek, pořádáme bály a hubertskou zábavu.

Co ráda vaříte ze zvěřiny?

Umím upravit zvěřinu, ale nejradši mám kančí na šípkové. V neděli jsme měli zrovna bažanta.

Kolik máte doma zbraní?

Dvě. Brokovnici a kulovnici remington, protože na víc zbraní bych už musela mít trezor, což je taková zajímavost.

Co máte ráda na myslivosti?

Když jsem byla ze začátku hodně nadšená, tak jsem si přivstala, chodila jsem za tmy kolem čtvrté, páté hodiny. To bylo asi nejlepší. Pak mě ale to obrovské nadšení opustilo, spíše jsem se asi víc bála, tak jdu raději odpoledne.

Máte ještě nějaké sny a plány?

Celkově je toho hodně. Hlavně abychom ve zdraví pokračovali ve svých vystoupeních. Když o nás bude někdo stát, rádi přijedeme.

Krajanka- Krajanka je dechová kapela profesionálních muzikantů z Prahy
- vznikla v roce 1990 a od počátku je kapelníkem Václav Hlaváček
- koncerty pořádají doma i v zahraničí, účinkují v televizi a rozhlase
- v repertoáru mají jak lidové písničky, tak i dixi a tradicionály
- natočili řadu kazet a CD disků - zvítězili ve finále Polka-fest 1993 a zařadili Krajanku mezi výborné dechové orchestry Čech a Moravy

Čtěte také: Je tu opět dechparáda, startuje se na zámku

Autor: Pavla Janoušková Mgr.

20.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies