VYBERTE SI REGION

Úspěch a sláva není všechno, říká po letech mimo dění úspěšný trenér

Čáslav /ROZHOVOR/ - Miroslav Kváč, čáslavský rodák a trenér mnoha úspěšných sportovců si v pátek 26. září převezme stříbrnou pamětní medaili Senátu Parlamentu České republiky za zásluhy o českou atletiku. Slavnostní předávaní je pořádáno u příležitosti Dne české státnosti.

26.9.2014
SDÍLEJ:

Miroslav Kváč, legendární atletický trenérFoto: Deník/Lenka Svobodová

Mezi jeho legendární trenérské úspěchy patří výkony světové rekordmanky Jarmily Kratochvílové, se kterou spolupracoval celých 20 let. Už 31 let žádná žena nepřekonala její rekord na 800 metrů a 33 let zůstal nepokořen rekord na 400 metrů v hale.

Netrénoval však jen Jarmilu Kratochvílovou, ale také překážkáře Jiřího Hudce nebo Aleše Höffera, medailisty z halových mistrovství Evropy.

Jak jste se k trénování dostal?

Sám jsem v atletice závodil, hrál jsem závodně i volejbal, basketbal. Dokonce jsem jezdil i na lyžích. Možná i na těch běžkách jsem měl lepší výsledky než v atletice. V závodní činnosti jsem byl přibližně od 14 let, trenérství jsem začal systematicky dělat až po návratu ze studií kolem roku 1954. To už trenérství pokračovalo poměrně intenzivně, ale stále v rámci volného času, byl jsem zaměstnán jako voják z povolání. Měl jsem poměrně velkou skupinu asi 50 chlapců a dívek. V roce 1968 jsem pak mimo jiného napsal, že „v době okupace se netrénuje".

Takže konec kariéry?

Atletika mě doslova zachránila, když mě v roce 1969 vyhodili z armády. Pomalu mě nechtěli zaměstnat ani na dělnické pozici. Trenérství jsem se však věnoval dál, i když skupina se pomalu zmenšovala. Pracovat oficiálně jako trenér jsem začal až po úspěchu na olympijských hrách v Moskvě v roce 1980, na kterých Jarmila Kratochvílová získala stříbrnou medaili v běhu na 400 metrů. Původně mě tam ani nechtěli pustit. Ale Jarmila řekla, že když nepojedu já, tak nepojede ani ona. V tu dobu už režim cítil, že by mohla předvést úžasný výkon, tak se nakonec uvolili a pustili nás. Trenérství jsem se nakonec věnoval 55 let.

Čemu jste se věnoval po skončení trenérské činnosti?

Když to úplně skončilo, tak jsem hodně chodil po horách, zabýval jsem se přírodou, psal jsem příběhy z hor. Ve městě se trápím, tady bych se zbláznil, ale příroda mě naplňuje. Na stadion nechodím ani mě to neláká. Mám malou chatu pod Kralickým Sněžníkem, odkud jsem se teď vrátil jen kvůli předávání medaile. Ceremonie bude v pátek a v sobotu se opět vracím na hory. Chata je postavená ve výšce 950 m n. m., nad chatou je hájovna a pod chatou bývá ještě jeden pán. Ale jinak jsem tam sám.

Úplně sám ale snad nejste?

Úplně sám naštěstí nejsem. Díky pořadu, který jsem natáčel pro Českou televizi se mi ozvala paní původem ze Slovenska, kousek od Štrbského Plesa, která se ale vdala do Mexika. Bohužel ve 33 letech ovdověla a tak také nechtěla být na „podzim" života sama. Její dopis mě zaujal hlavně pro její lidský, nenápadný přístup.

Ve volném čase se tedy věnujete psaní?

Napsal jsem například knížku Své myšlenky nosím v kapse. Jeden čas kolem mne byla spousta slávy nejen v Československu, přednášel jsem v Madridu, USA nebo Francii, ale život je mnohdy o něčem jiném. Je plný krásných věcí, které někdy pomíjíme nebo je přehlížíme, a příliš se upínáme k tomu, abychom dosáhli nějakých výsledků. A to si myslím, že není moc dobré.

Máte na mysli i něco určitého?

Tím, jak jsem byl stále pryč a jak jsem denně trénoval, tak to se samozřejmě dotklo mojí dcery, o kterou jsem se nemohl příliš starat, i mojí manželky. Člověk si to pak trochu vyčítá. V knize se snažím odpovědět na otázky jak samota nebo příroda ovlivňuje myšlení lidí. Hodně mě inspirovaly knihy o Nepálu, Tibetu nebo Himálaji. O lidech, kteří žijí s neskonalou pokorou a úctou k druhému. Sepisoval jsem myšlenky tak, jak mi vyplouvaly během mých procházek na horách.

Byly některé vaše knihy vydány?

Zatím ne, náklady na tisk jsou vysoké, jedna by stála 500 korun a oslovovat sponzory to není nic pro mě. Kromě prózy píšu také poezii, ale to nemyslím, že má takovou úroveň, aby to stálo za publikování. Zatím jsem napsal dvanáct sbírek, ale píšu si je „do šuplíku". Poezii píši v době kdy mě přepadne jakási nostalgie nebo když mám v sobě určitý smutek, který potřebuji ventilovat. S prózou to mám naopak. Tu píšu v době, kdy mám motiv něco dělat, kdy se na něco těším nebo mám jednoduše z něčeho radost.

Miroslav KváčMezinárodně uznávaný atletický trenér, který stojí za unikátními mezinárodní úspěchy Jarmily Kratochvílové (trénoval ji v letech 1965 - 1987), se kterou pro Československo získal šest zlatých a čtyři stříbrné medaile na mistrovstvích světa a Evropy, stříbro na Letních olympijských hrách a s níž také dosáhl několika světových rekordů. V letech 1983 - 1990 byl šéftrenérem Střediska vrcholového sportu. Mezi roky 1949 - 1969 působil v armádě, ale kvůli otevřenému odporu proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy z ní byl propuštěn. Rehabilitace se dočkal až v roce 1990, kdy mu byla také propůjčena hodnost plukovníka.

Autor: Lenka Svobodová, ČTK

26.9.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies