VYBERTE SI REGION

Zdravotní sestra: Rozdělení státu bylo znát na mladých. Nechtěli mi rozumět

Příbram /ROZHOVOR/ - Ťukám na dveře ordinace, jak bylo domluveno. Otevírá drobná sestřička a zve mě dál měkkou, léty zdokonalenou češtinou téměř k nepoznání, že to dříve byla slovenština až od Košic. Když se před dvaceti lety rozpadlo Československo na dva samostatné státy, bylo Marcele Albrechtové 19 let a čekala prvního potomka.

12.1.2013 1
SDÍLEJ:

Marcela Albrechtová s rodinou.Foto: archiv rodiny

Sama, jak říká, si v té době asi ještě asi pořádně neuvědomovala, co se děje. „Celá rodina s tím nesouhlasila. Jedna republika, jeden národ a najednou tohle!" vzpomíná na tehdejší emoce Marcela, která už devět let žije v Příbrami.

Jak jste prožívala trhání republiky na dva kusy?

Já nevím, jak vůbec člověk dokáže v devatenácti letech tyhle věci vnímat. Rodiče to samozřejmě prožívali víc. Ví, že jsme s tím nesouhlasili. Hrozně jsme se divili, proč to tak musí být. Lidi v té době nebyli vychovávaní k takovým změnám, báli se, co s tak malou republikou bude. To samé jsem pozorovala, když se na Slovensku měnily peníze.

Můžete prozradit, jak jste se ocitla v Příbrami?

Do Česka jsem se vdala v lednu roku 2004. To mi bylo skoro třicet. Šla jsem za svou láskou. Druhého životního partnera jsem potkala na Slovensku, když jezdil autobusem trasu Příbram - Košice.

Opustila jste domov, zvykala na nové prostředí. Už máte po těch letech české občanství?

Pořád jsem Slovenka, a pokud mám říct pravdu, ani české občanství nechci. Možná bych chtěla, kdyby bylo možné mít dvojí občanství. Musela bych se vzdát slovenského, a to mi přijde zcestný, vzdát se svého původu.

Jak byste hodnotila vývoj Slovenska od rozdělení?

Je to tam mnohem horší, než tady. Lidi se tam mají daleko hůř. Obavy, které lidi při rozdělování měli, byly odůvodněné.

Prozradila jste, že nyní máte děti dvě, druhé se narodilo v Česku. Mluvíte doma svou rodnou řečí?

Starší syn je Slovák, tam je to jasné. Když překročíme hranice, automaticky přepínáme na slovenštinu. Ale doma mluvím slovensky, jen když se rozčílím. A to pak děti vědí, že je zle.

Myslíte, že je teď mezi povahami Čechů a Slováků zásadnější rozdíl?

Pořád je znát, že jsme byli spojení. Jsme si hodně podobní. Akorát Slováci z východu (jsem od Košic) jsou hodně temperamentní. Lidi tady jsou klidnější a na to nejsem moc zvyklá. Kdybyste se zeptala mých kolegů, tak to potvrdí.

S rodiči jste od sebe hodně daleko, jak často se za nimi do roka podíváte?

Málo jezdíme, protože děti chodí do školy. Maximálně dvakrát za rok. Je to velká dálka. Po odchodu ze Slovenska se mi hodně stýskalo, vždyť tam mám celou rodinu. Za ty roky jsem si ale zvykla, jsem obklopená lidmi, kteří mě mají rádi a já je. Vybudovala jsem si svůj domov tady. Vždycky mě ale hrozně trápí, když se u rodičů něco děje, že tam nemůžu být. Ale takhle jsem se rozhodla. Teď, po devíti letech, můžu říct, že se tu cítím jako doma.

Určitě vám při zvykání hodně pomáhal manžel…

To mi pomáhal. Kdyby nebyl takovej, jakej je, vůbec bych se sem nestěhovala. Neriskovala bych to a už vůbec ne s desetiletým dítětem.

Cítíte se někdy jako cizinec?

Někdy se tak cítím. Teď už tedy mluvím poměrně dobře česky, ale zpočátku bylo obtížné domluvit se v obchodě. A ne s mojí generací, ale s mladšími lidmi. Vůbec mi nerozuměli a ani nechtěli. Byla jsem z toho nešťastná, šokovaná. Už na nich bylo vidět, že jsme se rozdělili.

Jak dlouho trval váš boj s češtinou?

Naučila jsem se česky poměrně rychle, protože jsem hodně chtěla. Po příchodu do Česka jsem si řekla, že česky mluvit nebudu. Jenže pak se narodil druhý syn a já se bála, že bude mít v hlavě guláš. Tak jsem se učila mluvit s ním.

Troufla byste si prozradit váš sen?

Přišla jsem na to, že já už vlastně svůj velký sen splněný mám. Možná to bude znít jako klišé, ale já to tak skutečně cítím. Mám přesně to, co jsem chtěla: úžasného manžela, dvě zdravé děti, kolem sebe pár přátel, na které se můžu vždy spolehnout a našla jsem tady druhý domov. Myslím, že to není zrovna málo. A ostatní dobré věci, které se dějí, beru jako bonus. Titul je sice hezký sen, ale není všechno. Bez něho s tím co mám budu šťastná, ale s titulem a bez rodiny určitě ne!

Autor: Markéta Jankovská

12.1.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Hlavní třídy se zcela promění, Praha dá na jejich obnovu miliardu

Praha /INFOGRAFIKA/ - Během dvou let se velké třídy v metropoli zcela promění. Začnou rekonstrukce čtyř ulic, které dostanou úplně novou podobu. Vše vyjde na více než miliardu korun.

Čechům chutná. Přibrzdili ale v alkoholu

Praha – „Spotřeba potravin nabrala dobrý trend. Zdá se, že lidé nemají hlad, ale chuť," zhodnotil poslední čísla šéf odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Jiří Hrbek. Poukázal na to, že v Česku i v roce 2015 rostla spotřeba potravin. Má to jen jednu vadu na kráse, bohužel tu podstatnou. Zatímco z Česka mířily do zahraničí suroviny, z ciziny k nám putovaly hotové výrobky.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies