Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdravotní sestra: Rozdělení státu bylo znát na mladých. Nechtěli mi rozumět

Příbram /ROZHOVOR/ - Ťukám na dveře ordinace, jak bylo domluveno. Otevírá drobná sestřička a zve mě dál měkkou, léty zdokonalenou češtinou téměř k nepoznání, že to dříve byla slovenština až od Košic. Když se před dvaceti lety rozpadlo Československo na dva samostatné státy, bylo Marcele Albrechtové 19 let a čekala prvního potomka.

12.1.2013 1
SDÍLEJ:

Marcela Albrechtová s rodinou.Foto: archiv rodiny

Sama, jak říká, si v té době asi ještě asi pořádně neuvědomovala, co se děje. „Celá rodina s tím nesouhlasila. Jedna republika, jeden národ a najednou tohle!" vzpomíná na tehdejší emoce Marcela, která už devět let žije v Příbrami.

Jak jste prožívala trhání republiky na dva kusy?

Já nevím, jak vůbec člověk dokáže v devatenácti letech tyhle věci vnímat. Rodiče to samozřejmě prožívali víc. Ví, že jsme s tím nesouhlasili. Hrozně jsme se divili, proč to tak musí být. Lidi v té době nebyli vychovávaní k takovým změnám, báli se, co s tak malou republikou bude. To samé jsem pozorovala, když se na Slovensku měnily peníze.

Můžete prozradit, jak jste se ocitla v Příbrami?

Do Česka jsem se vdala v lednu roku 2004. To mi bylo skoro třicet. Šla jsem za svou láskou. Druhého životního partnera jsem potkala na Slovensku, když jezdil autobusem trasu Příbram - Košice.

Opustila jste domov, zvykala na nové prostředí. Už máte po těch letech české občanství?

Pořád jsem Slovenka, a pokud mám říct pravdu, ani české občanství nechci. Možná bych chtěla, kdyby bylo možné mít dvojí občanství. Musela bych se vzdát slovenského, a to mi přijde zcestný, vzdát se svého původu.

Jak byste hodnotila vývoj Slovenska od rozdělení?

Je to tam mnohem horší, než tady. Lidi se tam mají daleko hůř. Obavy, které lidi při rozdělování měli, byly odůvodněné.

Prozradila jste, že nyní máte děti dvě, druhé se narodilo v Česku. Mluvíte doma svou rodnou řečí?

Starší syn je Slovák, tam je to jasné. Když překročíme hranice, automaticky přepínáme na slovenštinu. Ale doma mluvím slovensky, jen když se rozčílím. A to pak děti vědí, že je zle.

Myslíte, že je teď mezi povahami Čechů a Slováků zásadnější rozdíl?

Pořád je znát, že jsme byli spojení. Jsme si hodně podobní. Akorát Slováci z východu (jsem od Košic) jsou hodně temperamentní. Lidi tady jsou klidnější a na to nejsem moc zvyklá. Kdybyste se zeptala mých kolegů, tak to potvrdí.

S rodiči jste od sebe hodně daleko, jak často se za nimi do roka podíváte?

Málo jezdíme, protože děti chodí do školy. Maximálně dvakrát za rok. Je to velká dálka. Po odchodu ze Slovenska se mi hodně stýskalo, vždyť tam mám celou rodinu. Za ty roky jsem si ale zvykla, jsem obklopená lidmi, kteří mě mají rádi a já je. Vybudovala jsem si svůj domov tady. Vždycky mě ale hrozně trápí, když se u rodičů něco děje, že tam nemůžu být. Ale takhle jsem se rozhodla. Teď, po devíti letech, můžu říct, že se tu cítím jako doma.

Určitě vám při zvykání hodně pomáhal manžel…

To mi pomáhal. Kdyby nebyl takovej, jakej je, vůbec bych se sem nestěhovala. Neriskovala bych to a už vůbec ne s desetiletým dítětem.

Cítíte se někdy jako cizinec?

Někdy se tak cítím. Teď už tedy mluvím poměrně dobře česky, ale zpočátku bylo obtížné domluvit se v obchodě. A ne s mojí generací, ale s mladšími lidmi. Vůbec mi nerozuměli a ani nechtěli. Byla jsem z toho nešťastná, šokovaná. Už na nich bylo vidět, že jsme se rozdělili.

Jak dlouho trval váš boj s češtinou?

Naučila jsem se česky poměrně rychle, protože jsem hodně chtěla. Po příchodu do Česka jsem si řekla, že česky mluvit nebudu. Jenže pak se narodil druhý syn a já se bála, že bude mít v hlavě guláš. Tak jsem se učila mluvit s ním.

Troufla byste si prozradit váš sen?

Přišla jsem na to, že já už vlastně svůj velký sen splněný mám. Možná to bude znít jako klišé, ale já to tak skutečně cítím. Mám přesně to, co jsem chtěla: úžasného manžela, dvě zdravé děti, kolem sebe pár přátel, na které se můžu vždy spolehnout a našla jsem tady druhý domov. Myslím, že to není zrovna málo. A ostatní dobré věci, které se dějí, beru jako bonus. Titul je sice hezký sen, ale není všechno. Bez něho s tím co mám budu šťastná, ale s titulem a bez rodiny určitě ne!

Autor: Markéta Jankovská

12.1.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
4 28

Většina stran podpoří nadstandardy, některé poplatky v nemocnici

Ilustrační foto
DOTYK.CZ
10

Lékárenský řetězec se omluvil za výrok, že levnější antikoncepci lidé zneužijí

Zeman bude do krajů nadále jezdit, podle Ovčáčka to není kampaň

/ANKETA/ Prezident Miloš Zeman bude v návštěvách krajů od září pokračovat, nejsou součástí předvolební kampaně, míní prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Zvážit cesty, případně zahrnout náklady na ně jako bezúplatné plnění do volebního limitu, by měl Zeman podle člena Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí Jana Outlého. Zeman bude v přímé volbě usilovat o znovuzvolení, limit nákladů pro každého kandidáta je 50 milionů korun.

AUTOMIX.CZ

Tohle nám nedělejte. 10 věcí, které spolehlivě naštvou každého nadšence do aut

Jste automobilový nadšenec? Potom jistě nemůžete vystát některé návyky, zlozvyky a názory, se kterými se občas setkáváte ze strany „neautařů“. V mnoha případech se sice jedná o malicherné drobnosti, ale sami víme, že pokud jde o naše plechové miláčky, není žádná drobnost dostatečně malá.

Parašutistka spadla na rodinný dům

Žena se zranila, ale byla při vědomí. K nehodě došlo v Nové Vsi na Plzeňsku.

Kláštery nabízejí poznání, odpočinek, ubytování i nové zážitky

Kláštery jako cíl výletů, seznámení s historií i nalezení chvíle klidu v uspěchaném světě prezentuje web Klášterní stezky. Vytvořili ho učitelé a studenti pražské pedagogické fakulty a zahrnuje podrobné informace o více než dvacítce klášterů v Čechách a na Moravě. Seznamuje s řeholním životem i s tím, jak církev postupně staleté objekty renovuje. Kláštery jsou stále více objevovanou skupinou památek, která láká zájemce o kulturu i milovníky technických či přírodních památek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení