VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Maratonský běh? Úspěšně vymyšlená legenda

Maratonská trať měří 42 195 metru. Také si myslíte, že je to vzdálenost, kterou uběhl řecký posel nesoucí zprávu z bojiště do Atén? Ne. Ten musel překonat jen 38 kilometrů. Za současnou délku závodu může britská královská rodina.

25.10.2008
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: archiv Deníku

Slavná bitva u Marathonu mezi Athéňany a Peršany se odehrála roku 490 před naším letopočtem. Běžec Feidippidés se se zprávou o řeckém vítězství vydal do Athén, kde stihl zvolat jen „Zvítězili jsme!“ – pak vyčerpáním zemřel.

Tak zní legenda. Známý historik Hérodotos, který žil rovněž v pátém století před Kristem, se však o ní vůbec nezmiňuje. O Feidippidovi píše v jiné souvislosti. Krátce před maratonskou bitvou ho z Athén vyslali do Sparty, aby zde požádal o vojenskou pomoc. Trasu dlouhou asi 240 kilometrů zdolal prý během dvou dnů.

Příběh o maratonském běžci se poprvé objevil až u Plútarcha na konci prvního století našeho letopočtu. Římský historik ho však znal pod jménem Thersippos nebo Euklés.

V dalším století už šlo o Fillipida. Zdá se tedy, že maratonská legenda vznikla uměle až několik set let po bitvě.

Znovuzrození maratonského běhu je zásluhou francouzského filologa Michela Bréala, který po návštěvě Řecka nadchl pro svůj nápad i Pierra de Coubertina. Dne 10. dubna 1896 se v rámci první novodobé olympiády postavili závodníci na start přímo v řeckém Marathonu. Zvítězil domácí běžec Spyridon Louis s časem těsně pod tři hodiny.

V roce 1908 se olympijské hry konaly v Londýně. Trať maratonu začínala u Windsdorského zámku. Aby měla královská rodina ve své lóži na olympijském stadionu opravdu dobrý výhled, umístili pořadatelé cíl závodu přímo před ni. Běžci tedy museli zdolat celkem 42 195 metrů. Tato vzdálenost byla nakonec definitivně stvrzena na pařížské olympiádě roku 1924.

Maraton se stal fenoménem. Zatímco ostatní běžecké disciplíny se uskutečňují v rámci oficiálních mistrovství a věnují se jim profesionální atleti, maratonské běhy se pořádají po celém světě a propadly jim miliony lidí bez ohledu na věk a sportovní výkonnost.

Již v roce 1897 vznikl Bostonský maraton, který dnes patří mezi ty nejprestižnější. I rekreační běžci musí splnit kvalifikační limit, aby měli právo startovat.

Po Bostonu se přidal New York, Londýn, Chicago, v roce 1908 se přidala i Praha – prakticky každá světová metropole má dnes svůj běh.

Přijde čas pod dvě hodiny?

Protože se maratonské běhy konají na různých místech planety, a tedy i v různém počasí, nadmořské výšce, na různém povrchu a v různě členitém terénu, po celé dvacáté století nebyly časy vítězů uznávány jako světové rekordy, ale jako nejlepší světové výkony.

Mezinárodní asociace atletických federací je zaznamenává teprve od roku 2004. Nejlepší ženou na maratonské trati byla roku 2003 Britka Paula Radcliffová, která v Londýně zaběhla čas 2:15:25.

Mužský světový rekord je úplně čerstvý. Postaral se o něj před necelými čtyřmi týdny Etiopan Haile Gebrselassie při Berlínském maratonu. Trať pokořil v čase dvě hodiny, tři minuty a padesát devět vteřin, což znamená, že běžel průměrnou rychlostí přes dvacet kilometrů za hodinu.

Podle vědců je reálné, že zhruba za třicet let budou muži schopni překonat bájnou hranici dvou hodin. Ženy se dostanou pod čas dvou hodin a deseti minut.

Historie zná ale i opačné extrémy. Nejdéle trval maraton Japonci Šizo Kanagurimu.

V roce 1912 vyběhl na trať olympijského závodu ve Stockholmu. V polovině běhu požádal jednoho z diváků o trochu pití.

Muž pozval Kanaguriho k sobě domů, ten závod nedokončil a u hostitele dokonce přespal. Do Stockholmu se vrátil až v roce 1967, doběhl zbytek trati a ve věku 76 let si připsal výsledek 54 let, 8 měsíců, 6 dní, 8 hodin, 32 minut a 20,3 sekundy.

Nadšeným běžcům, kteří jsou ochotni nechat v závodě tělo i duši, je už však maraton málo. Pro ně jsou tu ultramatarony. Jejich smyslem je buď zdolat určitou vzdálenost, nebo naběhat v předem stanoveném čase co nejvíc kilometrů.

Pořádají se tak běhy na 50, 100, 200, ale i 1000 kilometrů, závodníci však soutěží také třeba v běhu na 24 či 72 hodin.

Jiní se baví tím, že obíhají hranice své země nebo absolvují několik maratonů po sobě, každý den v jiném státě. Žijí v duchu hesla nejslavnějšího českého běžce Emila Zátopka: „Pták létá, ryba plave a člověk běhá.“

Autor: Kateřina Kozmová

25.10.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Premiér Bohuslav Sobotka během rozhovoru Deníku.
AKTUALIZUJEME
11

Teroristé nás nezastraší, řekl Sobotka k londýnskému atentátu, Zeman vyčkává

Britská premiérka Theresa Mayová.
1 3

Mayová odsoudila teroristický útok, místo nebylo vybráno náhodně

Zrychlí stavby? Politici chtějí vyšachovat ekology i spolky

Kuňkání žab zřejmě ještě více než dnes zanikne v hluku stavebních strojů. Důvod? Výhrady, které ke stavbám vyjadřují ekologové či různé občanské spolky, už brzy úřady nebudou tolik poslouchat. Připravit je o slovo může chystaná novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA), která má omezit možnost vyjadřovat se tak jako dosud k chystaným velkým stavbám, jako jsou dálnice nebo továrny.

Češka žijící v Londýně: Lidé se spíše diví, že se to nestalo dřív

Příbram/Londýn - Středeční teroristický útok v Londýně otřásl celým světem. Situaci v Londýně popsala Deníku Martina Stromková z Příbramska, která v Anglii žije zhruba deset let.

Ukrajinci zakázali ruské zpěvačce cestu na Eurovizi v Kyjevě

Ukrajinská tajná služba SBU zakázala vstup do země ruské zpěvačce Juliji Samojlovové, která měla Rusko reprezentovat v květnové soutěži Eurovize v Kyjevě. "Nežádoucí osobou" se stala tím, že porušila ukrajinské zákony návštěvou anektovaného poloostrova Krym. Neobvyklý krok oznámila televize 112 s odvoláním na mluvčí SBU. Zákaz má platit po tři roky.

Spíme málo. Trpíme proto nadváhou a depresemi

Spánek? Na ten jsem dlouho neměla čas, přiznává osmatřicetiletá manažerka Lenka Procházková. Snažila se totiž stihnout úplně všechno – práci si nosila domů, děti dirigovala hlavně přes telefon, k tomu se starala o nemohoucí rodiče. Během pracovního týdne strávila v posteli sotva pět hodin denně. Někdy musely stačit i čtyři hodiny. Dokud nepřišel zvrat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies