Luke stojí na sedačce a divoce brnká na svou plastovou kytaru. Isabel a Jasper pogují a vyskakují. Hvězdou večera je Mr Rady. Tleskají mu především tří- a čtyřleté děti. Mr Ray (www.mrray.com) přitom dříve hrával s rockovými ikonami jako Bruce Springsteen a Meat Loaf. Své hudební sny však dnes jedenačtyřicetiletý hudebník vyměnil za jiné: chce tvořit hudbu, kterou si budou užívat jak rodiče, tak jejich děti.

„Neskládám jenom pro děti, ale pro celé rodiny,“ říká Mr Ray, vlastním jménem Ray Andersen – otec a největší hvězda kindie-rocku. Podepsán je pod hity jako „Gimme a Hi-5“ nebo „George the Groovy Giraffe“. Andersen tvrdí, že hrát pro sál plný batolat ho baví stejně, jako když vystupoval s Brucem Springsteenem. „Je to ale jiné. Hraje se ve dne, všichni jsou střízliví… Ale je skvělé vidět děti, jak si zpívají, tancují a užívají si hudbu.“

Neal Whitmore, kdysi Neal X z kyberpunkové kapely Sigue Sigue Sputnik z 80. let, dnes tvoří polovinu úspěšného kindie dua Green Means Go. Teprve narození vlastního dítěte ho prý přimělo prozkoumat, co nabízí hudební trh pro děti. „Když jsme vzali děti ke kamarádům nebo k sousedům, vždycky pustili nějakou příšernou dětskou hudbu. Líbí se mi sice leccos, ale dětské říkanky nazpívané školním hlasem a podbarvené syntetizátorem jsou opravdu strašné. Říkal jsem si, že přece musí existovat něco lepšího,“ vypráví hudebník.

Whitmore se rozhodl ukončit svou kariéru ve Sputniku a spojil se s jinou londýnskou muzikantkou, Caroline Chanovou. Tak se zrodilo duo Green Means Go (www.greenmeansgo.co.uk). Jejich alba "A Day at the Seaside" a "A Day in the Jungle" kombinují původní skladby a vkusné cover verze klasických dětských písniček. Vystoupení této kapely pro nejmenší se konají několikrát týdně na severu Londýna. Whitmore dál hraje i pro dospělé, ale koncertovat pro děti považuje za stejně vděčné jako kralovat žebříčkům klasických hitparád. „Dětské koncerty mi vždycky dodají energii. A kritický ohlas na naši hudbu je neuvěřitelný, vlastně úplně nejlepší za celou mou kariéru.“

Kindie žánr prorazil nejprve ve Spojených státech, a to díky zpěvákům jako Dan Zanes (ze skupiny Del Fuegos) a skupinám typu They Might Be Giants. Do Británie se styl dostal vzápětí. „Donedávna jsem měl pocit, že dětské hudbě na ostrovech nikdo nevěnuje pozornost,“ vypráví Whitmore. „Říkal jsem si, že se to musí změnit, a teď se to konečně začalo hýbat.“

Také Mr Ray potvrzuje, že posun od divoké hudby ke klidnější kindie kariéře mu prospěl. Fanoušci, kteří po koncertě čekají, aby s hudebníkem mohli prohodit pár slov nebo se ho alespoň dotknout, nemají o kvalitě jeho hudby pochyb.

Malý Luke, který na koncertě divoce mával plastovou kytarou, říká: „Je to hlasité a skvělé.“ Podle jeho matky Pauly Tindaleové nabízí kindie alternativu ke staromódním a nudným říkankám. „Kindie písničky jsou zábavné a chytlavé. Takhle vypadá hudba dnešní doby.“

(raf)